Secret girl

10- Tomův polibek pod jmelím

Konec před Vánočního týdne se kvapem blížil a každý kdo byl v Křiklanově klubu se mohl těšit na malý večírek. Ostatní studenti už pomalu odjížděli domů, aby Vánoce strávili se svými milovanými, kdežto Stefany, Vanessa, Stela a Roger seděli u snídaně a nenuceně se cpali snídaní. 

''Takže, ty opravdu nejedeš domů na Vánoce?'' zeptal se Roger a mazal si toust nugátem. ''Ne nejedu. Chci být taky na Vánoce s vámi.'' řekla a mile, jeden by až řekl zamilovaně, se na něj usmála. Víte řeknu to asi takhle. Jeden druhému se líbil, ale nebyli schopni si to navzájem říct. A ta skoroaférka s Averym byla jen z lítosti. I přes fakt, že si Avery počínal dobře.  

''No tak to by jsme mohli- tedy š-šla by jsi se mnou na ten Vánoční večírek?'' zeptal se a sklopil pohled na namazaný toust, který byl pro zatím v bezpečí talíře. ''Jistěže.. Půjdu s tebou moc ráda. A kdy že je ten večírek?'' zeptala se a on zvedl pohled ke své nastávající. ''Dnes v sedm, tak se sejdeme v šest ve společence?'' zeptal se a nemohl zamaskovat ten nejkrásnější úsměv, který vždy daroval jen jí. ''Dobře tak ve společence. Budu se těšit. A Vanesso, Stelo půjdeme do té knihovny?'' rychle zamaskovala svou rozpačitost a její kamarádky jen přikývly. Pak se jen rozloučili a odešli. 

Vyšli ze síně a potkali Riddla a tu jeho partičku. ''Krásné ráno, anděli.'' pozdravil jí Tom, přešel k ní a pohladil jí po tváři. ''I tobě, Tome. Necháš mě už projít?'' zeptala se tak chladně, že i Antarktida je o pro ti ní slunečná pláž. ''Nechám tě jít pouze když se na mě budeš usmívat.'' poznamenal a Stefany jen protočila očima. Ale nakonec se na něj přeci jen usmála. I on jí úsměv opětoval a pak jí nechal konečně jít. Ale i přesto, že je nechal jít se za nimi vydal. Chtěl jí totiž pozvat na večírek. 

-------------------- 

Bylo už kolem desáté, když se Tom, který se schovával za knihou a pozoroval Stefany jakoby byla kořist, uráčel přijít. ''Stefany chtěl bych s tebou mluvit. Mohla by jsi?'' zeptal se zdvořile, ale ten jeho lišácký úsměv mu z tváře nezmizel. ''Omluv mě.'' pověděla Vanesse, zvedla se a po boku Riddla společně šli o regál dál. 

''Nechceš se jít projít?'' zeptal a dal jí pramínek vlasů za ucho. ''Tome, já-'' ''Moc dlouho tě nezdržím.'' skočil jí do řeči jemným hlasem. I jeho pohled změkl, když se na ní sám koukal. ''Dobře, tak pojď.'' řekla rezignovaně a Tom jí vzal za ruku a vydali se ven z knihovny. 

------------ 

Procházeli Bradavickými chodbami a společně se i hodně nasmáli, při vzpomínání na doby kdy spolu dělali hlouposti a vtipkovali. ''Strašně moc mi chybíš. Sám nevím co jsi se mnou udělala, ale teď se tě nehodlám vzdát jen protože tě pozval někdo jiný.'' dostal ze sebe najednou a zastavil se uprostřed prázdné chodby. 

''Tome, já jsem mu to slíbila.'' oznámila mu jemně a on se jen usmál. ''A co on dodržel to? Hned jak si odešla se Stela přece ještě vrátila, a hned za ní jsem šel já. Co si asi myslíš, že se dělo?'' zeptal se a Stefany se zarazila. ''Ať ti to řekne sám, jestli má odvahu. Ale i tak se tě zeptám. Stefany Lionelová chtěla by jsi se mnou jít na Večírek?'' zeptal se a k tomu přidal malý úsměv plný očekávání. 

Stefany ihned vše došlo. Roger s ní nepůjde. Protože stará láska nerezaví. Tak se rozhodla i ona, půjde s Tomem. S tím kamarádem, který se o ní vždy zajímal a staral. ''Tome Riddle, budu velmi poctěna když s tebou půjdu na ten Večírek.'' odpověděla a Tom se k ní začal přibližovat. ''To já jsem velmi poctěn, že se mnou dívka jako ty, půjde na schůzku.'' řekl a jeho srdce rozbušilo, když u ní stál tak blízko. 

Pomalu naklonil hlavu a pokusil se jí proniknout do mysli, ale nešlo to byla tam jen mlha. Má velmi silnou nitrobranu. Chtěl vědět co si v takovýto okamžik myslí. Raději odvrátil pohled a všiml jmelí, které se objevilo nad jejich hlavami. A rostlo dál. ''Kde se tu vzalo?'' ozvala se Stefany a on svůj pohled opět zaměřil na ní. ''No toho musím využít.'' poznamenal a vzal její tvář velmi něžně do svých dlaní. Potom jakoby čekal na souhlas se zastavil těsně u jejího obličeje. Ona přikývla a její srdce se rozbušilo. 

Oběma bušili srdce jako o závod. Když Tom přiložil své dlaně na její obličej ona přivřela oči a on už na nic nečekal a políbil jí. Líbal jí velmi něžně a zároveň vášnivě. Jmelí nad jejich hlavami rostlo pořád víc a víc, a oba ztratili pojem o čase a okolí. 

''Vidíte Albusi, já jsem říkal, že se ti dva dají znovu dohromady.'' řekl pro oba dva velmi známý hlas. Tom se pomalu odtáhl a Stefany udělala pár kroků zpátky. ''P-pane profesore mi jenom- no...''  Stefany se to snažila zamluvit, ale to se Tomovi nelíbilo. Chtěl, aby o jeho královně věděli všichni. ''Chodíme spolu. Teda pokud se ten polibek dá brát jako souhlas.'' Všichni tři se potom podívali na jedinou osobu, která na proti nim stála. ''Ehm.. Ano chodíme spolu.'' přiznala konečně a Křiklan se potěšeně usmíval, kdežto Brumbálův úsměv nebyl tak upřímný. ''Hodně štěstí, vám oběma. A teď když nás omluvíte.'' řekl Brumbál a i s Křiklanem se odebrali pryč. 

''No já- už půjdu. Tak se uvidíme večer.'' řekla, dala usmívajícímu se Tomovi pusu na tvář a vytratila se raději už na svou kolej. A do svojí postele. 

A zítra bude večírek..... a pozítří i Vánoce... Tak si užíjte kapitolu a Papa                                                       - Vaše Maya