Secret girl

22- Konec je nový začátek 1/8

Pátý ročník společně se šestým uběhl jako voda tekoucí za bouře. Stefany byla o dva roky starší a za dva roky, se nic zvláštního nestalo. Pořád byla stejně vysoká, ale vlasy si nechala narůst až do pasu, jako je měla dřív. Samozřejmě vypadala starší, ale někde uvnitř byla pořád stejná. Možná byla o něco chladnější, ale laskavost jí nechyběla v žádném případě. Od svého šestého ročníku byla zase sama. Rozešla se s Avarym, protože se začal měnit podle obrazu Toma a to jí nehorázně štvalo.

Seděla na lavičce na nástupišti a společně s tetou čekala na vlak do Bradavic. Byli tam o něco dřív, aby si mohla vyzkoušet novou magii, která teď byla prioritou. Byla to magie strážců, velmi mocná, ale nespoutaná magie. Byla dokonce mocnější než černá magie, a přesto měla jedno jediné pravidlo: "Něco za něco." To byl její princip. 

,,Výborně lásko myslím, že příští měsíc by ses mohla věnovat přemisťování. To není tak složité. Stačí myslet na nějaké místo a lusknout prsty. Samozřejmě se na to budeš muset hodně soustředit.", promluvila její teta, která už měla ve vlasech počínající šediny, i přesto však vypadala pořád vitálně a její zeleno-modré oči neztráceli jiskru. 

,,Budiž. Tenhle rok toho na mě bude opravdu hodně.. Zkoušky, druhá magie a psaní té knihy. Jsem z toho už unavená. ", odmlčela se a posadila se vedle zpět na své místo. ,,Já vím, ze mi řekneš, že to zvládnu. A ano zvládnu, už jen proto abych pomohla tomu chlapci co má zastavit toho vraha a jeho kumpány.", dokončila svůj monolog a  zapálila si s tetou cigaretu. 

****

Po asi dvou hodinách se tam začali objevovat rodiče s jejich dětmi. Stefany se po nich rozhlížela, aby si připomněla proč to vlastně dělá. Proč to vlastně dělali její rodiče. Dělali to ně. Pro ty děti, kteří nevěděli jaký svět opravdu je. Jak dokáže být krutý a zlý. Možná to nebylo o světe, jako spíš o lidech. Nakonec největším zlem si byli vždy lidi navzájem. Jeden druhému. To oni byli ty stíny. Původně to byli zlý lidé, ti kteří jsou jako Tom a nebo jsou ještě horší a krutější. Ale na druhou stranu byla by bez rovnováha? Kdyby nebylo zlo nebylo by dobro. A kdyby nebylo dobro neylo zlo. Tak to je, tak to bylo a tak to i bude. A pak, pak tu byli ti, kteří jsou něco mezi. Ti, kteří hlídají jejich spánek. Nejsou bystrozoři, ani policisté, jsou oni jsou strážci. Oni je nechrání jen před zlem z venku, ale i před normálními lidmi.

Po chvílí přemýšlení se zvedla vzala svůj vozík a přijela s ním k zavazadlovému prostoru, kde jí ochotně pomohli zavazadla naložit. Ona si u sebe nechala jen koš s kočkou a zamířila se rozloučit se svou tetou. 

,,Tak se drž, lásko. Neboj budeme si psát a se vším ti pomůžu buď já a nebo Brumbál. Nikomu nevěř, zůstaň sama sebou a řiď se svým rozumem. Miluji tě, lásko." , políbila jí teta na čelo a pevně jí objala. Stefany se cítila na tu malou chvilku v bezpečí. ,,Tak tedy zatím ahoj, taky tě miluji. Napíšu až tam budu a pošlu ti to rychlopoštou.", rozloučila se Stefany, pustila tetu, líbla jí na tvář a odešla do vlaku. A tím jí začal poslední školní rok, plný nových pro neočekávaných zážitků, starostí, ale možné výhry. 

Tak tohle je zatím vše, ale brzo příští týden nebo zítra, podle toho jak budu stíhat bude další kapitola. Tak zatím papa.. - Vaše Maya :)