Secret girl

19- Poslední rozloučení s Vanessou

Leden se pomalu přehoupl v Únor a Únor zase v Březen. Byl to necelý měsíc od smrti Vanessy, se kterou se dalo jen těžko vyrovnat. Její rodiče se s tím vyrovnávali hodně těžko, stejně jako Roger a Stefany. Tento rok byl pro všechny opravdu velmi těžký a pochmurný. Vanessini rodiče sice oba zhrzení ztrátou jediné, milované dcery museli zařizovat vše kolem pohřbu. Nejhorší na tom je to že žádného rodiče nepotěší když pochová nebo možná přežije vlastní dítě. 

Stefany se pomalu oblékala do černých, smutečních šatů a snažila se vydýchat následující chvíle, i když to šlo velmi z těžka. Když byla oblečená doplnila své oblečení ještě černými silonovými punčochy a černými lodičkami. Potom zvedla hůlku a vlasy si kouzlem prodloužila, ovšem černou barvu nechala, a upravila je do příslušného volného a nízkého drdolu, který si rozpustila do síťky, kterou si upevnila dvěma pinetkami. Potom už doladila jen kouřové stíny a krvavě rudou rtěnkou svůj vzhled.  

Navonila se a hodila přes sebe tvídový kabát, který dostala od Vanessy minulý rok k Vánocům. Poté přešla k její posteli a vzala si drobnou kabelku, a s tím vyšla z pokoje. Roger, který byl v černém obleku na ní čekal ve společenské místnosti. A dalo by se říct, že až na ty modřiny a sem tam krvavý šrám, tak vypadal taky dost dobře. 

Chvilku stál a pozoroval své špičky bot a pak mu do pohledu spadla krásná Stefany, která právě přicházela k němu. ''Zdravím, můžeme?'' zeptal se a nastavil jí rámě. ''Taky zdravím, jistěže můžeme.'' odpověděla taktně a nastavené rámě přijala. ''Víš kdyby jsme nedrželi smutek tak vypadáš opravdu nádherně.'' zalichotil jí když odcházeli za profesorem, který se s nimi měl přemístit do Londýna. ''Děkuji i ty vypadáš dobře.'' oplatila mu lichotku s malým úsměvem a společně kráčeli na místo setkání. 

-----------------------------------

Když došli k profesorovy Brumbálovy zastavili se přímo u něj. ''Dobré ráno, moji drazí. Než půjdeme chtěl bych vám oběma popřát upřímnou soustrast a hodně štěstí v následujících měsících. Pan Dipett vám také přeje upřímnou soustrast a taky vám mám vyřídit, že máte týden volna. Takže můžeme?'' zeptal se nakonec a oni beze slova přikývli. 

Všichni tři si stoupli k přenášedlu, které bylo v podobě staré kovové konvice na čaj a dotkli se úchytky. Ihned jak se jí chytli se jim svět roztočil v nejrůznějším barvách a pak v oblaku husté barevné mlhy zmizeli buch ví kam. 

-------------------------------------

Po pár sekundách se, ale objevili v Londýně před domem rodičů Vanessy. Kupodivu tam stálo i auto její tety a pak ještě Rogerovi matky. No vlastně se nebylo čemu divit i oni byli členy rodiny. Velké rodiny, protože ze strany otce Vanessy tam byli kouzelníci z nejrůznějších koutů světa. Vzhledem k tomu, že byl z jedné čtvrtě Němec, z té další zas Polák, z další Turek, a z té poslední Angličan a Scot. Ale aby jsme si to vysvětlili tak jeho maminka je Angličanka jejíž maminka byla Scotka, takže je jeho maminka Agličanka a Scotka dohromady. To by jsme měli, ale jeho  dědeček jeho tatínka byl Němec, který si vzal Polku a  z toho vznikl jeho tatínek a jeho tatínek si vzal, když byl ještě mladý a pořád na cestách, tak si v Turecku vzal Turku. (Ehm.. Jo já nevím jak se jim říká. Jako těm ženám v Turecku.. autorka.)  No a z toho se jim narodil Vanessin Tatínek, který se potom vydával na cesty a tam poznal její mamku, kterou si vzal a měli jedinou dceru. 

--------------------------------------------

Vešli do domu kde to bylo vyzdobené fotografiemi a vším co připomínalo Vanessu. například její oblíbenými květinami. Růžemi, sněženkami, fialkami, tulipány, vlčími máky a pomněnkami. Byli z nich dělané kytice, v ozdobných vázách. Například kytice z vlčích máků, pomněnek a dalším lučím kvítí byli u její fotografie a na jídelním stole. I její oblíbené jídlo bylo na jídelníčku, například Lokum, lokma a jiné cukroviny. Vanessa byla hlavně na sladké.