Secret girl

18

Roger měl na ošetřovně strávit ještě týden, ale měl časté návštěvy. Samozřejmě za ním chodili jeho přátelé, ale hlavně za ním chodila snad každý den Stefany. Zatím zůstávali jen v kamarádství, ale jen zatím. Pomalu si k sobě budovali cestičku. 

Stefany za ním chodila pořád, ani jí to nepřišlo. Prostě jen měla pocit že s ním musí být. Že ho musí chránit, i přes fakt že spolu nechodí. Samozřejmě oba ještě čekal Brumbálův a Dipettův výslech, ale teď bylo důležitější, aby byli spolu. Protože je čekali do konce roku ještě zlé časy. 

------------------------

Stefany seděla na římse hradu a sledovala studenty jak chodí kolem. Nikdy nad tím moc nepřemýšlela, ale až teď jí začal docházet jeden fakt. Když vás opustí člověk, kterého jste měli rádi, tak svět kolem je tak bezbarvý. Šedý jako kámen. Tak pochmurný a smutný. 

Víte když vás opustí někdo koho máte rádi více než sami sebe, zůstane vám uvnitř jen... díra... Díra, která nejde zaplnit. Nic na světě jí nezaplní. A ti co vám říkají, že časem zmizí, ale není to pravda. Jsou naivní jako děti, kteří si myslí, že zapálení svíčky, nebo posílaní kytek po hladině něco změní. 

Btw... Posílání kytek po hladině je zvyk jednoho přímořského státu, Který věří, že tak posíláme vzkaz někomu do záhrobí.. Někomu koho jsme milovali. - autorka 

Nezmění nic, i když se pak budeme přetvařovat, že jsme v pohodě tak nejsme. A právě proto je lepší o tom nemluvit. Prostě si najít nějakou zálibu nebo spíš závislost, protože když s tím nebudete bojovat, ta díra bude silnější. A bude se zvětšovat, ovšem když bojovat budeme bude pořád stejná. 

Najednou však Stefany vstala, když viděla osobu, kterou teď nenáviděla ze všech nejvíc. Přestala být smutná, protože teď s ní lomcoval vztek. Vztek, který potlačovala se jí zmocnil tak velkou rychlostí, že by jí nestačil ani kulový blesk. 

Šla k Tomovy tak velkou rychlostí, že lidi kolem před ní uskakovali, aby je nesrazila na podlahu. Když už byla u něj udělala co nečekal snad nikdo. Napřáhla se a dala mu takovou pěstí, že udělal dva kroky zpátky. ''Ty jeden odporný, bastarde!'' vypustila ze sebe a proklepala si ruku. ''Stefany, co jsem ti provedl?'' zeptal se a držel se za nos, ze kterého mu tekla proudem rudá krev. ''Kromě použití kletby crucio na mého kamarády a možná vraždy mojí kamarádky vůbec nic. Pamatuj si jedno Riddle. Tohle ti nikdy neopustím, a bude-li to třeba tak se klidně vdám života, abych tě jednou provždy zničila. Co si zasel to si sklidíš!!'' řekla nakonec a vydala se pryč. 

On stál na míst, jako přikovaný, a až moc dobře si uvědomoval co udělal, a co nechal udělat své stoupence. Ale nikdy ho nenapadlo, že pustí, to co Stefany už dlouhá léta skrývá. 

Ano já vím, za prvé je to pozdě a je krátká, ale pokusím se někdy během týdne ještě vydat alespoň dvě kapitoly. Abyhc vám to vynahradila. -Vaše Maya