Secret girl

8- Kapesní hodinky 2/2

Když obě dívky dopily a zaplatily, tak se vydali rovnou ke chroptící chýši, která měla údajně ukrývat ony hodinky. Šli pomalou chůzi a po většinou mlčky. Sem tam sice prohodili pár slov, vět, ale jinak nemluvili. Bylo tím nadšením pro věc nebo snad z ostražitosti. 

''Hej, vy dvě!'' zakřičel na ně jejich kamarád Roger, který o tom věděl taky, ale nebyl přizván. ''Snad si nemyslíte, že vás nechám jít někam samotný.'' oznámil, když k nim se širokým úsměvem došel. ''My jsme ti jen nechtěli přidělávat starosti, obzvlášť teď, když tvoje mamka začala pít a lítá z problému do problému. '' vysvětlila Vanessa a kopla nohou do sněhu. ''Ale prosím tě.. Naše trojka a dobrodružství? To tady již hodně dlouho nebylo. Naposled ve druháku.'' oznámil znovu a Stefany se tomu musela zasmát. Moc dobře si vzpomněla co se ve druháku událo. Vanesse se totiž ztratili její oblíbené ponožky a tak je všichni tři šli hledat. A ano dobrodružství to bylo. Protože utíkat před jejich školníkem byl opravdu efekt. 

''Tak pojď.'' řekla Stefany zvesela a fantastická trojka vyrazila ke chroptící chýši společně. Už byli skoro u domu, když se Vanessa zastavila a chvilku na ní tak zírala. Musel to být velmi starý dům, ale i přesto byl pořád děsivý a tajuplný. ''Co pak bojíš se?'' rýpnul si Roger a uchechtl se. ''Co já? Pche, nikdy, jdeme. '' odpověděla Vanessa a Stefany se nad tím jen zasmála. Byli jako malý. Obzvlášť když to byli sestřenice a bratranec. 

-------------------------------------------

Po chvíli uvažování zda vstoupit do onoho domu nebo se na to všechno vykašlat, Stefany vešla dovnitř. A hned za ní její přátele. Dům vypadal ze vnitř ještě hůř než z venčí. Vše bylo potrhané, zničené nebo se už rozpadalo. Dokonce Vanesse spadla, dříve bílá omítka na hlavu. ''To je, ale barabizna!!'' vřískla a smetávala si omítku z hlavy. Její bratranec se tomu jen uchechtl a pokračovali dál v hledání.  

Stefany měla divný pocit, že by mohli být nahoře v tom nejzapadlejším pokoji. A právě kvůli tomu šli po dost rozbitých, vrzajících, starých a už práchnivějících schodech nahoru do prvního patra. Sem tam jeden ze schodů chyběl a tak si museli dávat veliký pozor, aby někdo z nich nezapadl do do díry. 

Když už konečně vystoupali to nebezpečné schodiště, tak se zastavili, totiž nikdo z nich nevěděl na jakou stranu jít. ''Mám nápad.'' oznámila Stefany a otočila se na své přátelé. ''Rozdělíme se. Van ty se mnou prozkoumáš vršek. S tím, že půjdeš do leva a prohledáš, velmi důkladně každou skulinku. A ty Rogere se porozhlídneš dole. A taky se všude důkladně porozhlédneš. Sejdeme se v přízemí. Každý z vás mějte připravenou hůlku, pro případ nebezpečí. Platí?'' plánovala a její přátelé přikývli. 

Potom se rozdělili tak jak řekla a začali hledat. Vanessa hledala velmi důkladně obracela to tam doslova vzhůru noha a stejně tak i Roger. Stefany se řídila instinktem, který jí táhl pořád do toho zapadlého pokoje úplně vzadu. 

Došla tedy k jeho dveřím a pokusila se je otevřít, jenže dveře byli zabezpečené. ''Alohomora.'' řekla s hůlkou namířenou k zámku a dveře se rozevřeli. Když vešla dovnitř všimla snad jediného čistého kusu nábytku. Starý stůl, byl ovšem čistý jakoby ho někdo otíral. Šla tedy ještě blíž a židle, která byla vedle něj se odsunula. Stefany couvla asi o tři kroky vzad a namířila hůlku před sebe. I když nikoho neviděla, tak cítila že se jí někdo kouká do očí. Nebyl to příjemný pocit, ale ani nebyl děsivý. Neboj se. Nemáš čeho. ozval se mužský hlas v její hlavě. ''Kdo jsi?'' zeptala i když to věděla. Jsem ten kdo na tebe už hodně dlouho čeká Stefany. Jmenuji se Valerij a jsem první ze strážců, co našel způsob jak žít opravdu dlouho. Opět se ozval hlas v její hlavě a ona zkonila hůlku. 

''Jak tě můžu vidět, a promluvit si s vámi?'' zeptala se a přešla už na vykání. Bylo jí divné tykat člověku, který byl asi o dvě stě padesát let starší. Až si vezmeš hodinky ze zásuvky tak mě na pár minut uvidíš, ale potom se navždy rozplynu, protože je už nemusím strážit. Stefany s veškerou svou opatrností došla ke stolu, otevřela zásuvku a spatřila elegantní hodinky se zlatým zdobením a monogramem V. S. W.. Vzala je do ruky a jakoby jejím tělem projela síla. Velmi mocná síla magie. 

Když se otočila uviděla před sebou vysokého muže, atletické postavy, pečlivě udržovanými vousy, hnědými vlasy a s tak pronikavým pohledem, že si myslela, že jí vidí do duše. Na to, že mu bylo tolik vypadal tak na pět a třicet a byl celkem pohledný. Oblečení vypadalo docela moderně, ale to se asi přizpůsobil, když tu byl tak dlouho. Valerij si se zájmem a s velkým úsměvem prohlížel, kdežto Stefany na něj zírala s otevřenou pusou. 

''Vítej, lady Stefany, jsem rád, že tě konečně poznávám.'' řekl a uklonil se jakoby před ním stála princezna. ''I já vás ráda poznávám Valerij. Jak jste věděl, že příjdu?'' zeptala se a on se jen usmál a pokynul jí, aby se posadila. ''No jednou před tím než jsem se spojil s těmi hodinkami nadobro, jsem znal tvého otce. Byl to velmi učenlivý hoch. Já a tvůj děd August, jsme ho cvičili již od pěti let. Potom se z něj stal naprosto skvělý strážce. No a když poznal tvou matku Valentynu a měli spolu tebe. Tak jsme se shodli na tom, že bude nejlepší když já se stáhnu a budu ti dobrým xkrát prastrýcem. Jenže pak se zase objevil zdroj. A to byl důvod proč si skončila u své tety. Která ti nic neřekla. '' odmlčel se a pořád se usmíval. ''No, ale i když se rozplynu budu ti pořád na blízku. Budu v těch hodinkách. Stačí jen písknout a zaťukat. A já se ti zjevím, jako přízrak. Jinak jestli se ptáš co teď hrozí, tak je to mnohem větší zlo než byl sám zdroj. A to se týká našeho i kouzelnického světa. Myslím, že kdysi ti ta osoba byla velmi blízká. Ale teď už musím jít. Má drahá Stefany pamatuj na tohle heslo: Světlo plodí jen tmu a tma plodí jen světlo. '' dokončil, vzal její tvář do dlaní a jako otec dceru políbil na čelo. Pak se rozplynul a malý obláček šedavého kouře se stáhl do hodinek. 

''Páni to byl jeden z tvých předků?'' zeptala se Vanessa, která právě vešla do dveří s jejím bratrancem v patách. ''Ano, byl. Byl to Valerij Scot Williams. A to znamená, že jméno Lionelová je jen zástěrka pro tento svět z mnoha. Které mám ochraňovat.'' odpověděla a chvilku tam tak jen všichni postávali.  

-------------------------------------------

Jen co vyšli ven začalo se stmívat a celá trojka moc dobře věděla, že když nebudou v čas na večeři bude problém. Všichni tedy přidali do kroku, aby vše stihli. 

Když už byli u hradu, tak už ale běželi. Doslova utíkali, protože by byl problém kdyby někdo z profesorů zjistil, že byli celý den pryč. A školní trest se školníkem zase nechtěli riskovat. 

Když doběhli do hradu, tak se pořádně vydýchali a zpomalili. Pomalou chůzí pak došli na večeři, kde už byla skoro většina. ''Páni to bylo o chlup.'' mumlala si pod vousy Vanessa a všichni si sedli ke stolu. 

Nandali si jídlo, které zhltli jakoby týden nejedli. A jelikož byli po večeři tak unavení, že si nemohli už ani popovídat o tom co spolu za ten den zažili, tak šli raději spát. 

---------------------------------------------------

Dívky vešli do pokoje a pak se společně vydali do sprch. Kde si hodili rychlou sprchu a pak se vydali rovnou do postele. Stefany ani nevnímala, že se na ní Tom velmi ustaraně a podezíravě koukal. Bylo jí to nějak jedno. Ona teď myslela jen na to jak bude spát. 

Vešla do pokoje, hupsnula do postele a v tu ránu usnula. Jenže v tom se jí opět začala zdát ona děsívá noční můra jako před tím. 

Tak a tady to utneme. Všichni moc dobře víme koho Valerij myslel. I Stefany to vše došlo. Budu ráda za před Vánoční názor na to jak se příběh rozjel a jestli se vám pořád líbí. Tak se zatím mějte a užívejte si chvíle s rodinami.                                                                                                                                            - Vaše Maya