My fucking Daddy

• TWO •

Ráno jsem se probudila s totálně napuchlým obličejem, který vypadal jako po hodně špatném botoxu. Hned jak jsem vylezla z postele, tak jsem zase zalezla do sprchy, kde jsem se pořádně osprchovala. Byla jsem ráda, že je víkend, i když to znamenalo, že musím být s matkou v jednom domě.
Včera potom, co jsem odešla do pokoje, jsem slyšela, jak se Harry s matkou hádají - poslední dobou se hádali hodně a já se bála, že jednou nastane ten den, kdy příjdu domů a Harry tady už nebude. To bych matce už v životě neodpustila.

Po krátké sprše jsem se oblékla do něčeho pohodlného na doma a šla si dát dolů něco k jídlu. Nechtěla jsem se potkat hned po ránu s matkou, ale asi mi nic jiného nezbývalo.

Malinko jsem si oddechla, když jsem zjistila, že tady ta fůrie není.

"Ahoj Harry." Pozdravila jsem ho mile. Stál u sporáku, od kterého se nesla krásná vůně. Harry byl skvělí kuchař, milovala jsem když vařil on.

"Ou, ahoj zlato. Dáš si palačinku?" Nabídl mi, jakmile jsem si stoupla vedle něj a koukala, co tam vytváří. Vydala jsem ze sebe souhlasné zamručení a usmála se nad tím, že tady byl aspoň někdo, kdo se o mě staral a měl mě rád.

"Krásně to voní." Pochválila jsem mu jeho kuchařské umění, abych udržela nějakou konverzaci.
Znova se usmál. Harry byl hodně usměvavý člověk, úsměv mu prostě patřil.

"Kolik si dáš?" Zeptal se, když pokládal na talíř poslední palačinku.

"Stačí jedna, děkuju." Oplatím mu úsměv a zhoupnu se na patách.

"Takže ti dám tři." Vydechl nakonec sám a na talíř mi položil už zmíněné tři palačinky. Zavrtěla jsem nad ním pobaveně hlavou. Jedla jsem málo a věděla jsem o tom, i Harry o tom nejspíš věděl, a proto do mě chtěl nacpat, co nejvíc jídla. Někdy jsem myslela, že snad prasknu.

"Děkuju." Převzala jsem si od něj talíř, přičemž se konečky našich prstů setkali, nějak jsem to však neřešila a i se svým jídlem jsem se vydala ke stolu.
Ještě než jsem si sedla rychle jsem si skočila pro pomerančovou marmeládu - tu jsem milovala už od malička - a do skleničky jsem si nalila mléko, stejně tak Harry.

Seděli jsme naproti sobě a oba jedli palačinky. Byla to tak obyčejná, ale pro mě hezká chvíle. Pokaždé, když jsem seděla s matkou u stolu, tak jsme se začali hádat. Nevydržely jsme spolu v jedné místnosti.

"Je mi líto, jak na tebe mamka včera ječela." Řekl najednou Harry a já k němu vyslala zmatený pohled.

"Za nic nemůžeš Harry, neřeš to, jsem zvyklá." Mávla jsem nad tím přesvědčivě rukou, i když pravda byla taková, že jsem na tohle nebyla vůbec zvyklá, pořád mi to bylo líto, i po těch letech. Však kdo by si na něco takového mohl zvyknout?
Tiše přikývnul a dál se věnoval svému jídlu.
V tichu jsme snědli i zbytek a já rozdýchávala svůj přecpaný žaludek.

"Harry?" Stoupla jsem si vedle něj a on se na mě jen krátce podíval, předtím než dal do myčky další nádobí a vyzval mě ať mluvím dál. "Můžu jít dneska s kamarádem ven?" Zeptala jsem, i když jsem se ještě Johna neptala, věděl jsem, že on by mě ve štychu nenechal.
Harry se znova ohnul a mě pohled zabloudil k jeho zadku, měl skvělí zadek. Co jsi to řekla? Co jsem to kurva řekla?

Znova se narovnal a mile se na mě usmál. "Jasně, že můžeš, jen buď do šesti doma, tvoje mamka má přijed nejspíš kolem sedmé hodiny, tak prostě abys byla doma." Oznámil mi a já jen jednoduše přikývla. Už bych znova nechtěla zažít, to, co včera, ale na druhou stranu jsem moc dobře věděla, že mě to stejnak nemine, ať už to bude kvůli čemukoliv.

A tak jsem rychle vyběhla nahoru do svého pokoje, kde jsem popadla telefon a vytočila Johnovo číslo.

"Čus pičus." Ozvalo se z mobilu a já se lehce usmála.

"Čauky mňauky."

"Copak potřebuješ kočko?" Zeptal se na rovinu. Protočila jsem oči nad tím jak mě nazval než jsem odpověděla.

"Nechceš jít ven?"

"Klíďo. Tak v jednu u Spillberga?" Slyšela jsem uchechtnutí v jeho hlase.

"Jop. V jednu u Spillberga." Potvrdila jsem mu to a hned potom típla. Jak už jsem říkala, s Johnem se známe už nějakou tu dobu a proto si už nehrajeme na ty kamarády ťuťu a ňuňu. Kolikrát se o nás říkalo, že spolu chodíme, to však zrovna není naše parketa.
Máme se rádi, ale to neznamená že spolu chodíme, máme se rádi jako kamarádi, ti nejlepší. A mě to vyhovuje.

Koukla jsem se na hodiny a zjistila, že bylo teprve deset, protože mě nic jiného nenapadlo, sedla jsem si na postel a začetla se do své nové knihy. Každý by čekal, že budu číst něco jako romány nebo tak, ale to mě nikdy nenadchlo. Dlouho jsem stála v tom zatraceném obchodě, než jsem se rozhodla si jí vzít a s menším začervenáním zakoupit. Co kdyby tu knihu ten prodavač četl? Asi bych se propadla do země.

Nesváděj mě.

________

Ahuj!
Jen chci říct, že tahle kniha je vymyšlená, neexistuje, teda myslím. Vymyslela jsem si jí sama :)
Upřímně nesnáším když někdo vydá příběh a má tam jen jednu kapitolu xd (to asi nikdo) a tak hned tady vydávám další! Jeee!

~Ann