My fucking Daddy

• TWELVE •

Jakmile mi hned vedle ucha začne zvonit budík, tak moc se leknu, že se jako prkno vystřelím do sedu a začnu vydýchávat svůj raní infarkt. Bezva, skvělé dobré ráno přeji. Hned tu písničku típnu a vyskočím z postele. Nevím, co to do mě najednou vjelo, ale říkejme tomu, pro mě za mě, dobrá nálada.
Protože jsem spala jen ve spodním prádle a byla jsem líná si brát nový, tak jsem si nechala tohle. Nikomu za tohle ještě hlavu neurazili, nevidím jediný důvod proč ne. Po namáhavém soukání se do sukně, si hlasitě oddechnu. To mi tak ztloustla stehna, nebo se ta sukně nějak zmenšila?  Jen nad tím pokrčím rameny. Kdyby mě takhle někdo viděl, jen v podprsence a sukni, asi by si myslel, jak to není žhavý pohled. Upřímně, rozhodně není. Představte si mamuta v sukni, přijde vám snad sexy? Nemyslím si.

V koupelně si vyčistím zuby a sčešu vlasy do dvou nízkých culíků. Sice vypadám jako kdybych se sekla někde v době dětství, ale ať mi všichni třeba políbí prdel. Nikdo nekomentuje je, nevidím důvod proč komentovat mě. S úšklebkem na rtech vejdu zpět do pokoje, abych si nandala i poslední kus oblečení, teda pokud nepočítáme tu liánu kolem krku, ale něčí hlas mě doslova a do písmene přiková k zemi.

"Skvělí budíček," šlehnu po Harrym v mých přikrývkách pohledem, že jsem vážně kurva zapoměla, že tu je. Jako na lusknutí prstu si vzpomenu na včerejší večer, nebo dnešek hodně brzo ráno, a tváře se mi zbarví do odstínů růžových odstínů a nenapomáhá tomu ani ten fakt, že před ním stojím jen v černé podprsence. Skoro až bleskovou rychlostí si na sebe hodím žlutou košili a rychle pozapínám knoflíčky, které se rozhodli zrovna dneska nespolupracovat. Uh. "Myslel jsem tu písničku, samozdřejmě." Dodá. Nevím jestli se mám cítit víc trapně a nebo překvapeně. Ještě když se na mě tak šibalsky usmívá, co se mu asi honí hlavou?

"Bré ranko přeji." Řeknu, jakože já nic, já muzikant a začnu po pokoji hledat tu zákeřnou věc na krk, která se nazývá kravata. Kde jsem jí včera nechala! Naposledy si pamatuju, jak letí pokojem, ale kam, to je mi záhadou.

"Hledáš něco?" Ozve se nezaujatě Harry a když k němu zvednu pohled, protože už jsem se rozhodla hledala i pod postelí, všimnu si, že v ruce drží přesně ten kus cáru, který tu jako největší debil celou dobu hledám. Nasupeně si oddechnu a zvednu se do stoje. Dramaticky si opráším čistou sukni, abych přidala na dojmu, jak moc nasraná teď jsem. Mohla jsem ušetřit tolik času, tolik, svým marným hledáním.

"Harry, dej mi to!" Štěknu po něm, když uhne rukou přesně v ten moment, kdy se natahuju po té věcičce. "Já to myslím vážně. Musím do školy. Stylesi!" Vypísknu možná až moc hlasitě jakmile mě chytí za napřaženou ruku a stáhne mě zpátky do postele. Vlastně se divím, že jsem se u toho mistrovského pádu nebouchla o roh postele, protože moc dobře vím, jak dokážu být šikovná. Ale vážně nevím, kdy nastal ten moment, kdy se jeho tělo objevilo nad tím mým. Očima ho propichuju skrz na skrz, ani nevím jestli jsem byla naštvaná kvůli tomu že mi nechtěl dát tu kravatu a nebo že mi nejspíš zničí můj hairstyle. A pak tu byli ty rozvodové papíry.

"Mhm, tak Styles?" Mám sto chutí mu na to odpovědět, tak ne asi ty vole, ale ovládnu se a nakonec jen protočím oči. Rysy v jeho tváři se značně napnou a nad obočím se mu utvoří malá vráska jak se mračí. Nejradši bych mu jí teď vyhladila, ale to by bylo asi hodně mimo hru, co? Nad čím to pořád přemýšlíš Annie! Okřikne mě podvědomí.
"Neprotáčej nade mnou oči." Vytrhne mě z přemýšlení Harryho hlas. Jé, on tu ještě je?

"A to jako proč? Zabiješ mě?" Protočím znovu očima, ale tentokrát schválně a už jen vidím jak se jeho zorničky rozšíří. Nevzal si před tím kokain nebo něco? V podbřišku ucítím to známé teplo když se jeho obličej přiblíží blíž a bez ostychu si mě prohlíží. Jako kdyby mě snad nikdy neviděl. Celé to sleduju bez dechu, protože je pro mě tahle pozice přímo nepřijatelná, ale pro moje tělo je zase až moc.

"Zní to sice lákavě, ale.." protočím oči. Znáte ten pocit, když víte, že něco nesmíte udělat, ale vy na to na vaše neštěstí zapomenete a stejně to uděláte? Tohle je teď rozhodně můj případ. A pak už jen čekáte na to, co přijde dál a já nemusela čekat dlouho. Ruce se mi najednou ocitnou nad hlavou, když mi je tam Harry jednou rukou přidržuje. Nikdy jsem si neuvědomila jak velké ruce má narozdíl od těch mých.
"Něco jsem ti řekl, nemyslíš Annie?" Řekne hravě.

"Už to tak asi bude." Zamručím a kdyby to šlo pokrčila bych u toho i rameny. Nevím jestli Harryho víc naštve s jakým nezájmem v hlase jsem to řekla a nebo ten fakt, že jsem si vůbec dovolila promluvit. Musím mu už asi hodně lézt na nervy, ale to co teď děláme.. neměli bychom.

Najednou se pokojem rozezní zvuk zvonícího telefonu. První se kouknu na Harryho, ale když zjistím, že i on se kouká na mě, tak mi dojde že to bude nejspíš moje. Harry mě pustí a sleze ze mě, což uvolní jak mé tělo tak tíhu na plicích. Zklidním svůj zrychlený dech a zvednu hovor. On mě určitě zabije.

"Kde jsi?!" Je první, co se z mobilu ozve.

"Um, už- jdu." Vyhrknu a hned potom to típnu. Do prdele, do prdele! Vypadám jak kdybych spadla z Marsu a mám rudé tváře.. skvělá kombinace. Bleskově si opláchnu narůžovělí obličej a vydeptaně si ještě nanesu trochu řasenky. Nestíháš!

"Už jdeš?" Zeptá se Harry, který stále sedí v mojí posteli a tře si obličej. Za normálních okolností bych řekla, že vypadá roztomile, ale to jen kdyby se nestalo to před pár minutami. Nechápu, co to do něj vjelo a hlavně co vjelo do mě, ale už se to nikdy znovu nestane, slibuju. A to už ani nemluvím o tom, že jsme se políbili. Já a Harry. Můj otčím a já, jeho nevlastní dcera. Nikdy. Ale teď není vůbec čas nad něčím takovým přemýšlet, teď když na mě venku v autě čeká John a ani jeden kvůli mě nestíháme. Ne, že by se mi do školy nějak extra chtělo, ale nejradši bych teď byla i v pekle, hlavně ne v tomhle domě.

"Ano." Odpovím pouhopouhým slovem a vyběhnu z pokoje jak namydlený blesk. Hlavně rychle za Johnem. Hlavně rychle pryč. Nazuju si stejné žluté tenisky jako včera, sahající po stříbrné klice, ale než jí vůbec stihnu pohnout, dvě pevné ruce se objeví na mém pasu. Celým tělem jakoby mi projel neuvěřitelný šok.

"Ano, co?" Dejchne teplý vzduch na můj krk, na kterém ihned naskáče husí kůže.

"A-no, už musím Harry." Vysmeknu se z jeho něžného sevření a hned potom otevřu vchodové dveře. Ještě než stihnu úplně zavřít pohled se mi zastaví na Harryho krásné tváři, na jeho očích. Pozoruje mě svým neodolatelným pohledem a já už pomalu začínám chápat jeho fanynky. Na chvilku mi pohled spadne i na srdcovité rty a v mysli mi vyskočí to, jak mě ještě před pár hodinami líbal, já ho líbala, my se líbali. Kurva. Dveře se zabouchnou do pantů a já se rázně otočím k černému autu, ve kterém netrpělivě vyčkává můj nejlepší kamarád. Polknu. Dojdu k autu a sednu si na sedačku spolujezdce. Vážně jsem čekala, že na mě začne ječet, ale jediné co slyším, je to že nic neslyším. Pootočím na něj hlavu, ale on se na mě už dávno dívá.

"Jsi cajk?" Celkem se zhrozím, že něco ví a nebo že umí číst myšlenky, ale pak mi dojde jeden vcelku důležitý fakt. Je to John.

"Jo, jasný, proč bych nebyla?" Vyměním mu otázku.

"Ne jenom, že.. máš nohy dole a tak." Pokrčí rameny a já mám největší chuť se začít bezdůvodně mračit, ale ve stejnou chvíli si to rozmyslím.

"Prosimtě, radši jeď, jinak to ještě neztihnem." Mávnu rukou.

"Ale, že by se nám tu někdo těšil do školy? Nabaluješ učitele Rosová?" Rýpne si a já se na něj překvapeně s pootevřenou pusou otočím.

"Blbe." Je nakonec poslední co řeknu a pak se hraně urazím, avšak ani to mi nevydrží dlouho a později se už zase bavíme.

Skoro zapomenu na to, co se stalo pár minut zpět.

______

Oficiálně oznamuju, že stále žiju, jen jsem nějak ztratila tu iniciativu psát :/ přijde že píšu pořád to samé a samé dokola.. možná to zní absurdně, ale je to tak :D no ale stále mě to baví, což je asi dobře?
Tak se asi vidíme u další kapitoly sluníčka <3

~Ann