My fucking Daddy

• EIGHT •

"Co škola?" Vyruší mě z mého přemýšlení Harryho hlas. Zvedla jsem pohled od jídla a koukla se přímo do jeho sytě zelených očí. Dokonce jsem se i přestala nimrat v jídle a dokonce jsem se i na pár bezedných sekund ztratila v jeho očích. Uh.

"Dobrý." Ledabyle pokrčím rameny a dál ho zase nějak moc nevnímám.
Žádost o rozvod. Takže on tady nikdy nechtěl být. Staral se o mě a dělal, že se o mě zajmá, jen protože musel. Beztak mu na mě ani nezáleží. Je to jakoby mě zradil, přitom já jeho chování úplně chápu, nikomu za to nestojím. Ani jemu.
Začnu vidět trošku rozmazaně a tak rychle zamrkám. No bezva, ještě se tady rozbreč ty dilino.

"Dobrý a dál?" Zeptá se znova a mě to začne dost bezdůvodně štvát.

"Nic." Bouchnu naštvaně příbory o stůl a stoupnu si, což Harryho dost překvapí, soudě jeho výrazu. Musím uznat, že se teď chovám jako pěkný fracek, ale mám k tomu své důvody.
"Jdu nahoru." Oznámím a bez čekání na jeho odpověď odnesu zbytek lasagní na linku, aby se pak mohl umýt talíř. Uslyším, že i další židle zavrzá o dřevěnou podlahu a než stihnu vůbec odejít zastaví mě ruka na mém zápěstí. První se kouknu na ruku, která mě nyní drží a pak až do jeho zamračené tváře.

"Stalo se něco?" Zeptá se tak kurva nevině. Tak ty nevíš Stylesi?

"Já nevím Harry, stalo?" Oplatím mu jeho otázku, ale než stihne něco odpovědět vytrhnu se mu ze sevření a jako ten největší bulík uteču do pokoje. Super, tak teď mám prostor na to se vybrečet.. to jsem zase dlouho nedělala.

***

Nevím kolik může být hodin, ale určitě je pozdě. V mém pokoji je černo černá tma a v mé hlavě samé otázky bez odpovědí. Vážně mi nedá spát, proč by Harry chtěl odejít. Ano, možná je to kvůli tomu jak se s matkou pořád hádají. Ano, možná ho to tu už třeba nebaví. Však je pop star, může si dělat co chce - v rámci možností. Mohl by chodit s jakoukoliv modelkou kdyby chtěl a ne si vzít mojí matku.
Harry s matkou se potkali na nějakém jeho interview - moje matka je totiž novinářka - a že se prý do sebe zamilovali na první pohled. Teda aspoň takhle mi to Harry vždy říkával. A vůbec se jí nedivím. Harry je krásný muž a navíc mu ani nevadilo, že má moje matka dítě. Jako neberte to.
Kdyby Harry nebyl můj nevlastní otec a nebyl věkem tak daleko od toho mého, klidně bych- radši zapomeneme na to, že jsem něco chtěla vůbec říct. Ale zase neříkám, Harry je fakt hezký, ale o tohle tu přeci nejde.
A už vůbec nechápu proč spolu ještě nemají dítě. Vždyť Harry miluje děti, sice nevím jak je na tom matka, ale stejnak to nechápu. Co si budem, já už nejsem zrovna dítě, aspoň ne to, co by potřebovalo, aby se o něj furt někdo staral a nebo měl někoho za zadkem. Já už jsem samostatná - no ještě aby ne když mi bude za dva měsíce šestnáct.

Uslyším jak se pomalu otevřou dveře od mého pokoje a to vytvoří malou táhlou čáru na podlaze od světla z chodby. To se však rozsvítí jen, když se tam někdo pohybuje a jelikož jsem doma jen s Harrym, tak je asi jasný o koho jde. Teda pokud to zrovna není nějaký zloděj samozdřejmě. Následné kroky míří k mé posteli a o chvilku později ucítím jak se prohne matrace.

"Spíš?" Ozve se do ticha pokoje. Tak zloděj to asi nebude, jaká škoda. Jen k němu zvednu obličej, ale nic na to neodpovím. Jeho oči sledují důkladně mou tvář od zaschlých slz, a neurčitý výraz, kterým ho sleduju ho donutí se pousmát. Nebo jsem mu už jen k smíchu.
"Stalo se něco?" Zeptá se znova a já si jen tiše povzdechnu. "Víš, že mi můžeš říct cokoliv." Přikývnu. To vím až moc dobře, ale tady taky není všechno jen o mě. I on mi může říct cokoliv. Cokoliv.

"Vím." Přitakám jakoby to snad nebylo jasné.

"Tak pak?" Vyzvídá dál.

"Jen mi slib, že mě nikdy neopustíš Harry." Konečně odpovím na jeho otázku a on se na chvíli zarazí nad mou odpovědí. Možná jsem ho překvapila nebo možná ví, že já to vím.

"Slibuju holčičko." Řekne tiše s úsměvem a pohladí mě svou velkou dlaní po vlasech, než mi jeden neposedný pramínek zastrčí za ucho. Nad jeho gestem se taky malinko pousměju a trochu se posunu, aby si mohl lehnout vedle mě. Ještě, že mám tu manželskou postel, na jednolůžku bych se nechtěla cpát s nikým.

"Lehneš si ke mě?" Zeptám se a zvednu trošku peřinu nahoru, aby se mohl i přikrýt. Nakonec přikývne a jeho mohutné tělo se namáčkne pod dekou k tomu mému. Rukama ho obejmu a hlavu si položím na jeho rameno.

Harry bude vždycky něco jako můj táta.

A on taky byl, on byl můj Sugar Daddy.

________

Omlouvám se za tak krátkou kapitolu, ale byla pro mě v jednom ohledu potřebná. Jo a mám blbou náladu, takže je i to možnost.

~Ann