Celý den ve škole utekl tradičně, pomalu. Mohlo být něco dvou hodin, když jsem s Johnem po svém boku vycházela ze dveří, no vycházela, málem jsem se radostí počůrala jakmile jsem mohla být venku z té ohavnosti světa. I když na školu hodně nadávám, jako většina teenagerů, dneska mi zachránila zadek, před trapnou chvilkou doma. Takže škole asi i děkuju? Ne! Tak moc v depresích nejsem, abych děkovala za to, že můžu být ve škole.
"Nechceš jít dneska ven?" Zeptá se John, který je pár kroků přede mnou a tak ho rychle doběhnu.
"Ještě se musím zeptat doma." Odpovím a u toho sleduju rozvázanou tkaničku u svých žlutých vansek. Jsem až moc líná si jí zavázat a tak jen sleduju, jak přeskakuje ze strany na stranu.
"Neříkala jsi náhodou, že tvoje matka odjela někam pracovně?" Zamračí se.
"Naštěstí." Souhlasně přikývnu.
"Tak pak?" Otevře dveře od svého auta a nasedne si na místo řidiče, to stejné udělám já, takže až když konečně sedím vedle něj tak mu odpovím.
"Dobře, dobře půjdu." Svolím, protože mě jeho dotazy začínají unavovat. Navíc ani nevím, co bych mu na to měla odpovědět.
***
Tak jsem tu zase byla, doma. Zabouchla jsem za sebou vchodové dveře a zula si tenisky. S Johnem jsem se domluvila až na čtvrtou hodinu, jelikož prý ještě musí jet k babičce. Tak moc bych nechtěla! Ha!
Jelikož ve škole nemáme obědy a můj žaludek doslova prosí, abych mu něco podstrčila, tak se rozhodnu si udělat něco k jídlu. Vejdu do prostorné světlé kuchyně, která teď doslova září čistotou. No uvidíme jak dopadne. Skloním se k dolní skříňce, aby jsem vytáhla hrnec, protože jsem se rozhodla udělat špagety, ale než stihnu nějak zareagovat na zadku mi přistane štiplavá rána. Vypísknu a rychle, vzato opatrně se narovnám, protože já jsem ještě schopná si předělat otřes mozku, jen abych spatřila Harryho úšklebek s ďolíčky.
"Au? Má vůbec cenu ti říkat jak to bolelo?" Odseknu naštvaně a nezapomenu se značně zamračit.
"Kde je vyšpulíno, tam je nadělíno, ale pověz, mě zajmá jak moc to bolelo." Vybídne mě, snad s ještě větším úsměvem než před tím. Kurva. Proč ten jeho hlas zní tak sexy? Mám z toho pocit, že se brzy rozteču a začnu tady na lince tancovat striptýz.. ou, bez tyče.
"Neměl by jsi to dělat." Šeptem ho napomenu, jako by byl snad malé dítě, které udělalo něco špatného. Sice nebyl malé dítě, ale něco špatného udělal.
"A řekni mi, zlatíčko, proč bych nemohl?" Trošku mě vyvede z míry Harryho náhlá blízkost a tak o kousek ustoupím, jenže jak mi o chvilku později dojde, je za mnou linka.
"Protože.. jsi můj táta." Vypadne ze mě první samozřejmá věc, která mě jako první napadne pod otázkou, proč by něco takového neměl rozhodně dělat.
"Oh, Annie, miláčku a kdo říká, že ti tvůj Daddy nemůže naplácat na zadeček?" Hrkne ve mě. Můj, co? Jasně že vím, že znám tyhle serepetičky, četla jsem knížky a viděla padesát odstínů šedi, ale v reálu je to celkem takové divné. S někým jako je Harrym. Ale i tak cítím vlnu vzrušení, která spaluje mé tělo. Doslova, příjdu si jako v jednom ohni.
Slova jakoby se mi zasekli v krku a já ho jen upřeně sledovala z pod řas. Nabídl mi právě, co si myslím? Fuck."Harry ty jsi.." nenechá mě to doříct. Okamžitě se mi zadrhne dech, když mi dvě velké dlaně přistanou na zadku, který tvrdě zmáčkne. Jeho pevná hruď se dotýká mojí, ale nejvíc z toho mě vykolejí jeho pohled, kterým se na mě podívá. Skoro jako kdyby do mě chtěl vypálit díru.
![](https://img.wattpad.com/cover/255992383-288-k671363.jpg)
ČTEŠ
My fucking Daddy
FanfictionNebylo tak těžké mu podlehnout, ba naopak. ________ 08.02. 21 - #romance - 45 22.06. 21 - #harrystyles - 3