My fucking Daddy

• NINE •

Zamručela jsem nad náporem slunečních paprsků v mém pokojíku a hlavu zabořila hluboko do polštáře. Jakmile mi však došlo, že tady semnou ještě včera večer leželo jedno tělo navíc, zvednu ospale hlavu z polštáře a rozhlédnu se po pokoji. Nikde nikdo. Super. Že bych měla už halucinace?
To se mi ale vyvrátí hned, když si všimnu bílého papírku, přeloženého na půl, který jen tak tak stojí na mém nočním stolku. Chci pro něj sáhnout, ale bohužel, jako na potvoru na něj o takový dva centimetry nedosáhnu. Víc se natáhnu a konečně v rukou držím hladký bílí papírek, což se zdálo skoro jako nadlidský úkol - ale já nejsem člověk samozdřejmě, já jsem jen malá izolovaná opička ze Zootropolis. A teď nic proti malým izolovaným opičkám. Teda ne, že by mi jich nebylo líto, protože každá z nich si zaslouží volný a- proč že rozebírám opice?

Kouknu se na kus popsaného papírku a hned poznám, že to napsal Harry. Za prví je tu jen on, kdo by to mohl napsat a zadruhé, kdo by sakra nepoznal jeho H na konci. Přesně nikdo takový není.

Dobré ráno sluníčko. Musel jsem si jít zařídit pár věcí ohledně nového alba (nikomu o tom ale neříkej, je to naše tajemství :D). Spala si jako zabitá a mě bylo líto tě budit. Nevím v kolik se vrátím.
Nečekej na mě ;)

H :*

Stálo na papírku. Super, aspoň mám den pro sebe, trošku péče o tělo a obličej mi neublíží, ale teď musím jít bohužel do jednoho největšího výmyslu lidstva, který se víceméně nazývá škola. Docela se divím, že mi nezvonil budík.
Kouknu se kolik že je hodin, ale jakmile se všimnu, že je teprve za tři minuty sedm, jsem mile překvapena. Nikdy se mi snad ještě nestalo, že bych stávala sama od sebe dřív jak po osmí.

Vyskočím z postele a rovnou si to namířím do sprchy. Samozdřejmě jsem se včera zapoměla i osprchovat a teď se cítím celá taková ulepená.

S ručníkem okolo těla vyjdu z koupelny a převlíknu se jak jinak než do tý debilní školní uniformy. Vezmu si mobil a ještě než sejdu do přízemí učešu si vlasy a svážu je do jednoduchého vysokého culíku. Vážně, jsem tak originální až to bolí.
Ušklíbnu se na sebe do zrcadla. Měla bych stoprocentně začít cvičit, k čemu tady pak máme tu posilovnu. I když sama moc dobře vím, že dokopat se k něčemu takovému, jako je zvednout prdel a udělat pár dřepů, mě bude stát dost úsilí.. prostě to jí zvednu a basta. Jsem tak pohodlná.

V kuchyni si udělám něco menšího ke snídani a sednu si s tím ke stolu, kdybych totiž mámě zašpinila gauč od Nutteli asi by mě vydědila. Což se divím, že ještě neudělala.
Ano, sice chápu, že nejspíš kvůli mě odešel ten chlap, se kterým mám společných pár genů, ale stejně se k ní choval jako ke kusu hovna a upřímně, to si snad nikdo nezaslouží. A taky ten, který by stejně jednou odešel rychleji jak ježek Sonic. No a co, já prostě animáky zbožňuju.

Proč ten čas vždy takhle ráno před školou utíká tak rychle, ale ve škole jako kdyby někdo najednou nasadil zpomalený režim? Ne vážně. Hlavně, že takový ty géniové dokážou určit kdy na naši planetu přistanou mimozemšťani, ale co takhle vyřešit tuhle záhadu, na kterou se ptám každý den? Asi ne že.

"Hej, mamlasi." Drkne do mě najednou John po mé levé ruce a já k němu hned stočím hlavu, aby mi řekl důvod proč mě tak najednou kurva ruší.
"Piffy tě vyvolal blbko." Dodá a ukáže prstem na našeho učitele, který je trošku víc při těle. Ten se na mě díval jako kdybych mu vyvraždila celou rodinu a zapoměla na jeho tchýni, která mám ponětí že stejně ani neexistuje.