Debílek MaTTem

15. část

Pohled Verči
Konečně už dneska půjdu domů. Je osm hodin a já se už prostě nemůžu dočkat až budu zase s mámou takže nemůžu ani dospat. Cinkla jsem na sestřičky jestli by mi nemohly zavolat doktora. Toho se kterým jsem se bavila včera. Přišel a jen se na mě usmíval. „Tak jak ti je? " „Fajn, vážně moc fajn a už chci domuuu " Byla jsem celá rozjarena. Těšila jsem se. „Fajn, udělám ti ještě pro jistotu vyšetření jestli jsi vážně ok a když tak zavoláme mamce ať si pro tebe přijde." Jen jsem přikývla a už to jelo. Udělal všechno možný a asi za půl hodiny přišel. Usmál se na mě velice příjemně. „Tak se obleč a já jdu volat" Otočil se a šel volat mámě. Já se mezitím převlékla a zabalila si. Máma přijela a jeli jsme domu. Byla jsem ještě unavená tak jsem si chtěla jít lehnout ale nemocnice je trochu dál od domu. Když jsme přijeli tak jsem šla do sprchy, pustila si Netflix a šla spát. Byla jsem ráda že jsem doma. Když jsem ráno vstala tak jsem věděla co je za den. Ano, byly to moje narozky. Nerada je slavím a ještě po tom co jsem přišla vcera z nemocnice. Vstala jsem z postele a šla se kouknout na ig. Někdo zaklepal na dveře. Byla to máma i s livancema v ruce a zpívala. Jak já tu moji maminku miluju, nikdy bych ji nevyměnila. Obejmul jsem ji a snědla si to. Za chvíli přišla znova. „Co máš dneska v plánu? Já musím jít ještě bohužel do práce zařídit vše ohledně té cesty co jsem zrušila. " „Asi půjdu s klarkou a klukama do parku" Usmála jsem se na ni a ona odešla. Oblékla jsem se a strašně moc lidí mi popřálo, kromě Matyho. I Domino se Samem si vzpomněli. No asi teď nemá čas. Cítím že dnešek bude výjimečný. Mám velkou chuť do života což není tak často. Napsala jsem klarce jestli půjdeme ven a domluvily jsme se na jednu. Ale bylo teprve jedenáct tak jsem se šla projít do města zatím sama. Když jsem procházela městě tak mi pěkně svítilo sluníčko do obličeje. Bylo to příjemné. Když jsem procházela tak jsem viděla jak se někdo hádá. Byl to kluk s nějakou holčinou. Když jsem se zakoukala tak jsem viděla že to je.... Cože?! Vážně to je Maty s tou holkou co mě dostala do nemocnice?! A proč se na mě ta holka podívala a pak se začali líbat a Maty ji nic neřekl? Vyfotila jsem si to. Aha dobře tak právě jsem zjistila že mu vlastně na mne nezáleží ale to je jedno, nebudu si kazit svůj den. Je mi 18 takže to musím pořádně oslavit. Šla jsem směrem ke škole a pak domu. Když jsem došla tak bylo dvanáct. Najedla jsem se a šla už za ni. Potkaly jsme se v parku a mne to proste nedalo... „Klári můžu se tě na něco zeptat? "„Jasně" „Nevíš něco o Matym a té holce co mě dostala do nemocnice? „ Klárka se nějak divně zadívala. Zavolala klukům a jen řekla že je to tady a ať dojdou. Do pěti minut tam byli všichni. Začala jsem se docela bát. „Víš Veru, musíme ti něco říct... " Řekl mi smutně Domča a já se začala bát ještě víc. „Víš Veru, když jsi přijela do města tak šlo vidět že ty a Maty máte nějakou jiskru. No a.... Maty dořekni to... " „Víš Veru, ještě jsme se moc jakoby neznali a tvoje máma tě chtěla ochránit tak nás podplatila i tu holku podplatila za to že na tebe tohle nahrajeme abych ti já nebo nekdo z nás nezlomil srdce... My jsme se ale nikdo vůbec neznali ale potom už to nešlo vzít zpět... Veru promiň za všechny" Začala jsem brečet. „Kolik vám dala!? " „Každému po 30 000..." Řekl Vítek a já začala brečet ještě víc.. „Takže jste to jen na mě hráli? To si říkáte kamarádi? Vy jste možná tak největší ubožáci! Nesnáším vás a už nikdy vas nechci vidět! Myslela jsem že jsem našla svůj smysl života, asi jsem se mýlila... "Rozbrečela jsem se a utíkala domů. Máma už byla doma. „A aby ti bylo jasno tak tebe nesnáším nejvíc ze všech! Určitě už ti řekli že to vím!!! " Vzala jsem si dvě flasky slivovice co mel táta schované pro krizi a utíkala do pokoje. Máma mi na to nic neřekla.... Pořád mi někdo volal tak jsem vytahla SIM kartu a zlomila ji.

Ahojte! Vím že je to trochu delší a doufám že vás to stále baví 💞 děkuji moc za vaší aktivitu jsem vážně rada 🥰 miluju vás 😼