Debílek MaTTem

část 2.

Daly jsme si na sebe telefon a vydaly se každá domů. Když jsem přišla domu tak jsem si hodila zase sprchu aby že mě opadaly nervy. Stydím se před jejím bráchou a kámošem. Rodičům nevadilo že půjdu ven a nemusela jsem se ani hlásit. Samozřejmě jsem jim řekla o Kláře a oni byli šťastní za mě. Za půl hodiny (16:00) mě čekal sraz s Klárou u školy. Předělala jsem si make-up a pomalu se chystala. Do kabelky jsem si strčila mobil, peněženku a sluneční brýle a vyrazila jsem. Jsem strašně nervní. Nemám se radši otočit, říct že mi je zle a jít domů? Ne, to by asi bylo moc zbabělé... A nechci přijít o jedinou kamarádku co tu mám takže dnešek nějak přežiju. Došla jsem ke škole ale měla jsem ještě pět minut čas tak jsem mezitím projela instagram. Najednou mi někdo zakryl oči ze zadu a já vyjekla.  ,, V klidu holka 😂'' Klára se smála a já málem dostala infarkt😂 ,, tak co, jdeme? '' ,, no víš říkám si jestli je to dobrý nápad jí... '' než jsem to stihla do říct tak mě vzala za ruku a řekla  ,, Je, neboj oni jsou hodní a já mám svůj pokoj tak budeme jen tam. Platí?'' odkývla jsem ji to s nejistotou a šly jsme. Najednou jsem zahlédla první panelák a ten byl jejich. Klára mi to řekla. Najednou mě chytla za ruku a jak jsme běžely tak jsme se objevily u dveří do jejich bytu. Udělalo se mi zle, byla jsem strašně nervózní. Když jsme vešly tak mě hned zavedla do svého pokoje. Odložily jsme si věci, sedly na zem a začaly si povídat když v tom...,, Kláro už jste tu? '' najednou vtrhl do pokoje asi 19 lety kluk s čepkou na hlavě.

,, Jo, tohle je Verča, veru tohle je můj brácha Samuel'' řekli jsme si ahoj a on hned odešel. ,, Tvůj brácha vypadá trošičku drsně ale jako nic proti" „Já vím, ale je v pohodě, věř mi" Odkyvala jsem ji to a povídaly jsme si dál.