Debílek MaTTem

16. část

Tak takhle jsem si své narozeniny osmnactin nepředstavovala... Čumět na Netflix a chlastat. Jak moc super co? Nedokážu věřím tomu že vlastní máma a moje nejlepší kamarádka se proti mě spikly... Proč? Proč nemůžu mít v životě štěstí tak jako ostatní? Docela na hovno život.. Nebavil mě Netflix tak jsem ho vypla.. Jako byly čtyři odpoledne takže ani spát jsem nemohla. Slyšela jsem jak dole bouchly dveře a někdo zamykal. Sešla jsem dolů a máma nebyla doma. Vzala jsem si jídlo a šla zpátky do pokoje. Je tu ukrutná nuda. Dostala jsem ale nápad. Převlékla jsem se, premalovala ty ubrecene oči a vyrazila. Šla jsem normálně dveřmi, stejně nikdo nebyl doma a ani vzkaz jsem nedostala. Jo venku dneska bylo fakt hezky. Šla jsem zpátky do parku kde jsem byla do nima. Sedla jsem si na lavičku a jen tak koukala okolo. Nebudu brečet kvůli někomu kdo si to nezaslouží, kdo si nezaslouží mě. To by byla blbost přeci. Když jsem tak seděla a rozhlížela se, viděla jsem tu už jejich partu. Byli tam všichni. Viděla jsem jak Klára brečí. No mne je to už jedno. Zvedala jsem se že půjdu domů ale jak jsem se zvedla tak mi vypadl mobil. Zohla jsem se pro něj a jak jsem se zvedla tak přede mnou stal Matyáš. Co ten zase chce? Ublížil mi málo? „Potřebuješ něco? Rada už bych šla " Zavrčela jsem na něj. „My za to rly nemůžeme, a vidíš Kláru? Už asi dvě hodiny brečí a ještě nepřestala. Záleží ji na tobě tak jako nám všem. Tobě asi na nás ale ne co? Nevypadáš že by si truchlila... " Řekl jak kdyby chtěl vinu svést na mě. „Hele vidíš mě? Mám v sobě už docela dost alkoholu a sotva stojím na nohách. Jasně že jsem brečela ale co s tím když mi vás to stejně nevrátí? I kdyby jsme se usmířili, nebude to nikdy už jako dřív... Mne na vás taky záleželo, ani nevíš jak moc... Bohužel ale ty si mi ublížil ne jen jednou a Klára byla jako moje sestra. Říkaly jsme si všechno ale co udělala mě hodně zamrzelo.. " Začala jsem zase zlehka brečet. „Hele, a proč si myslíš že za to můžeme? Copak ja věděl že se do tebe zamiluju? Myslíš že Klárka věděla že se budete mít tak hrozně moc rady jako rodina? Myslíš že kluci věděli že nám všem prirostes k srdci jako by jsme se znali odjakživa? To bylo jen že začátku když jsme nikdo nic netušil, jenže když jsme se do své zamilovali a ty sis oblíbila celou naší partu, chtěli jsme to zrušit. Vše co jsme na začátku domluvili ale nešlo to... Tvoje máma nám řekla že pokud to zrušíme tak se odstěhujete do Rakouska za svou rodinou a už se nikdy neuvidíme... Nemohli jsme to dopustit chápeš?! " Viděla jsem jak se mu chtělo taky brečet. „Promiň... " Řekla jsem ubrecenym ale upřímným hlasem. Rozutíkala jsem se směrem ke klarce ale jelikož jsem byla opilá tak jsem běžela jako hadrový panák. Spadla jsem na ni vsi vahou a pořádně ji obejmula. „Prosím, odpusť mi to co jsem vám řekla " Brečela jsem, hodně... V tu chvíli jsem i vystřízlivěla. Klára brečela a jen se na mě usmála. Řekla mezi zuby že jsme v pohodě. Vstaly jsme a já je všechny obejmula. „Díky Maty a promiňte že jsem vám to nevěřila. Mámě jsem vynadala ale ji to ani nezajímalo. Odjela autem někam pryč ale asi hodinu se ještě nevrátila a já nemám ani mobil abych ji mohla zavolat... " Bylo mi to líto. Nevěděla jsem kde je a ikdyž mě naštvala tak ji mám pořád ráda. Je to moje máma a byla tu vždy pro mě. „Na" Usmál se na mě samo a podal mi svůj mobil. „Děkuju mooc" Obejmula jsem ho a hned ji šla volat. Rikalo mi to že volane číslo neexistuje. Hmm divné, asi si ho už moc nepamatuju. Podala jsem zpátky samovi. „Hele lidi já už půjdu, mám o ní fakt strach a už se stmívá tak snad bude doma. „Tak my jdeme s tebou " Usmál se a řekl mi Víťa. Všichni jen přikyvovali. Hned jsme vyrazili. Do deseti minut jsme byli u nás a máma ještě doma nebyla. Bojím se o ní. Našla jsem starou SIM kartu tak jsem si ji dala do mobilu a zkusila ji zavolat znova. Zvedla to! „Mami kde si? Bála jsem se o tebe! " „Broucku byla jsem na nákupech ale už jedu domů, promluvíme si o tom všem později dobře? " „Ne, už to nechci řešit, prosím " Řekla dobře, rozloučily jsme se a vyply hovor. Všichni odešli a máma přijela. Povídaly jsme si a pak šly spát.