Život není jen boj |countryhumans|

Kapitola 17.

Pomalu jsem se probíral.
Zase ten otravný budík.
Rukou jsem na nočním stolku hledal to nenáviděné zařízení a vypnul ho.
"Proč už není sobota?" "Mě se neptej, jo a jinak blahopřeji ke vstahu." "Já myslel že to byl jen sen." "To máš z toho že ses na tu školu nevysral a sen to nebyl, to by ti teď nehrozila smrt." "Klid ne, Německo není tak agresivní."
"Copak si někdy viděl že by s někým před tebou Rakousko byla?" "Ne, třeba protože jsme se spolu předtím nebavili?" "A to jak sis furt hrál na stalkera mám brát jak?" "Já zapomněl že o mě víš první poslední, oukej možná je trochu divný že nikoho před tím neměla, ale třeba čekala na toho pravého." "Jakože ty máš být její rytíř ve stříbrné zbroji? Nemyslím si, možná ti to řekla jenom proto že si byl první dostatečně odvážný, nebo blbý, abys jí pozval ven." "S tebou se zvyšuje ego jedna radost." "Aspoň k něčemu jsem dobrej." "Asi tě začnu ignorovat, kolik je vůbec hodin?"
Vrátil jsem se zpět do reality a podíval se na svůj budík.
"Bude šest, jaký to krásný čas aby si se sebou něco udělal a šel do školy." "No ne ty vole."
Konečně jsem tedy vstal a šel do koupelny, abych se dal do kupy.
Dokončil jsem svou ranní rutinu a šel najít něco ke svačině.
"Sakra, nic už tu nemám." "Jednou bez jídla to přežiješ."
Jak jsem předtím řekl, budu ho ignorovat, ale na druhou stranu má pravdu, stejně to nikdy nesnim.
Natočil jsem si aspoň pití, dal Aslanovi nažrat a vyrazil.
Jak už bývá zvikem, tak jsem jako vždy u školy potkal svou sestru s Polskem.
🇨🇿:,, Čau."
🇸🇰,🇵🇱:,, Ahoj."
🇵🇱:,, Tak něco novýho?"
🇨🇿:,, No mám doma lva a asi mám i holku."
🇸🇰:,, Počkat, co? Ty máš lva?"
🇵🇱:,, A holku? Neříkej mi že jak si s ní včera ráno šel napřed, tak si jí to řek."
🇸🇰:,, A komu co řek?"
🇵🇱:,, Tady Česku se už nějakou dobu líbí Rakousko a včera, jak u mě všichni přespávali, tak prostě ráno šel Česko s Rakouskem napřed do školy, a co si tak vzpomínám sis toho všimla, tak teď nám na naše otázky může Česko odpovědět."
🇨🇿:,, No, jak jsem byl údajně mrtvej tak jsem měl takovej divnej sen, byla tam mamka a řekla mi že mi pošle pomoc, pak jsem se probral a byl tam ten lev a s Rakouskem to bylo tak, že jsem jí včera ráno, řekněme pozval ven a odpoledne mi řekla že se jí líbím a já jí to taky řek a bum, mám holku."
🇸🇰:,, Teď už zbývá odpověď na jedinou otázku."
🇨🇿:,, Na jakou?"
🇸🇰:,, Zabije tě Německo nebo co?"
🇵🇱:,, Myslím že na to přijdeme ještě dnes."
Pak už jsme to neřešili.

Slovensko
Dveře školy se pomalu otevřely a všichni k nim naběhli a cpali se jeden na druhého.
My jsme chvíli počkali aby jsme ze sebe nemuseli dělat sardinky.
Podívala jsem se za Česko a viděla, že k nám jde Rakousko.
Šťouchla jsem loktem do Polska a naznačila aby si všiml kdo se k nám blíží.
🇸🇰:,, Tak my půjdem napřed, aby si tu měl prostor."
Jen na nás nechápavě zíral.
🇵🇱:,, Uvidíme se ve třídě."
Pomalu jsme se otočili a šli.
Nenápadně jsem ho ještě sledovala přes rameno.
Rakousko k němu přiběhla a dala mu pusu na tvář, on trochu zčervenal a usmál se, pak si začali povídat a pomalu šli za námi.
Já začala opět sledovat cestu, abych se někde nepřizabila.
Pak už to bylo jako vždy, do skříněk a pak rovnou do třídy, kde jsme si sedli do svých lavic a s nudou čekali až začne hodina.

Česko
V rychlosti jsem si připravil a čekal na smrt.
Německo už tu byl a já cítil jeho chuť mě zabít.
Bylo to horší než náhodou narazit na Švédsko s Finskem.
Rusko zrovna přišel a hned co si sedl a měl připraveno na mě promluvil.
🇷🇺:,, Slyšel jsem že máš holku."
" Oukej Česko, čas na fóry."
🇨🇿:,, Jo? To ti řekl tvůj boyfriend?"
Uchechtl jsem se.
🇷🇺:,, Tak zaprvé nemám vztah a za druhé jo."
Nějak jsme navázali normální konverzaci.
Zazvonilo a hodina začala.
Hodina skončila a stále jsem cítil jak mě chce Německo zabít.
Začalo mi to čím dál tím víc vadit, a tak jsem šel na chodbu.
Nebylo tu zrovna málo států, ale už jsem neměl pocit že se zítřka nedožiju.
Šel jsem pomalu k lavičce.
Náhle do mě někdo vrazil a já spadl na zem a na mě ještě spadl Srbsko.
Stál nade mnou na čtyřech.
Asi tři vteřiny na mě čuměl, pak zrudnul a rychlostí světla vstal a zmizel.
Já jsem se pouze nechápavě díval někam do pryč.
Z ničeho nic ke mě přiskočila Japonsko, která chodí do vedlejší třídy.
🇯🇵:,, Konečně novej ship, zrovna s tebou Česko je to první."
Řekla jako vždy plná energie.
🇨🇿:,, Jo, super, ale já mám holku."
🇯🇵:,, Počkej, počkej, počkej, ty máš holku? A jak to že to nevím?"
🇨🇿:,, Asi zanedbáváš svou práci."
🇯🇵:,, No dovol, já jsem profesionál."
🇨🇿:,, Tak mi řekni, nechodí náhodou Srbsko s Rumunskem?"
🇯🇵:,, Náhodou ne, Rumunsko říkal že už ho to nebaví a Srbsko se mi pak vybrečel na rameni."
🇨🇿:,, Aha a co u tebe ve třídě, jak to se shipy vypadá tam?"
🇯🇵:,, No, vypadá to že se Mexiku líbí Nada a Ame nejspíš pálí za Ruskem."
🇨🇿:,, Jak ví Amerika o Rusku?"
🇯🇵:,, Ti dva se znají odjakživa, ale Rusko neměl Ameho nikdy rád."
🇨🇿:,, Stejně u něj nemá šanci, i kdyby měl Rusko Ameriku rád."
🇯🇵:,, On je Rusko homofob nebo má holku? Nebo dokonce kluka?"
🇨🇿:,, Já ti nic říkat nebudu, stačí mi že mě chce zabít Německo."
🇯🇵:,, Proč tě chce Německo zabít?"
🇨🇿:,, Protože chodím s Rakouskem."
Náhle zazvonilo na hodinu.
🇨🇿:,, Tak zas někdy pokecáme?"
🇯🇵:,, Jop, tak zatím."
🇨🇿:,, Čau."
Rychle jsem šel zpět do třídy a rovnou do lavice.
Celý den byl jako vždy celkem nuda, jen si mě pár učitelů o přestávce volalo do kabinetu, abych dohnal známky.
Na oběd jsem nešel, bylo něco ve stylu,, zbytky z minulého roku,,.
Vydal jsem se tedy domů.
Když jsem otevřel dveře svého domu hned na mě skočil Aslan.
Objal jsem ho a nějak přiměl aby mě pustil dovnitř.

Zdar,
Konečně jsem napsala zase nějak normálně dlouhou kapitolu, tak snad se líbí.
Taky bych uvítala nějaký delší komentář, o tom jaký máte dojem z celé knihy a charakterů postav nebo nějaký nápad, popřípadě přání na nějaký ship, který by se tu mohl objevit.
Tak se mějte a zase někdy.