Život není jen boj |countryhumans|

Kapitola 5.

Už jsme byli pár bloků od mého domu, ale někoho jsem si všiml.
🇨🇿:,, Maďarsko?"
Osoba se otočila a můj typ byl správný.
🇭🇺:,, Czechi?"
Přiběhl jsem k němu a objali jsme se.
🇨🇿:,, Chyběl si nám."
🇭🇺:,, Vy mě taky."
Pustili jsme se.
🇨🇿:,, Kde si celou dobu byl?"
🇭🇺:,, To je na dlouhý vyprávění."
🇨🇿:,, Tak nám to řekneš někdy na srazu."
🇭🇺:,, No jasný, teď mám na naší partu zase čas."
🇨🇿:,, Takže se budeme zase scházet komplet?"
🇭🇺:,, Jasně že jo."
Rusko mě pomalím krokem došel.
🇨🇿:,, Jo a tohle je Rusko."
🇭🇺:,, Zdravím, já jsem Maďarsko."
🇷🇺:,, Těší mě."
S Maďarskem jsem se rozloučil a pokračovali jsme v cestě domů.
Konečně doma.
Odemkl jsem dveře a vešli jsme dovnitř.
🇷🇺:,, Máš to tu hezký."
🇨🇿:,, Dík, chceš si jít ještě lehnout?"
🇷🇺:,, Celkem jo."
Ukázal jsem mu menší pokoj pro hosty.
🇨🇿:,, Tak sladký sny."
Usmál jsem se a on se zčervenal. "Co to má být?" pomyslel jsem si.
🇷🇺:,, Dík."
Zavřel jsem dveře a šel do svého pokoje. Lehl jsem si a vzpomněl na ten divný sen, začal jsem nad tím přemýšlet."Nechci se řezat, ale co když to pomůže?" začal jsem se hádat sám se sebou.

Rusko
"Co to mělo být? Já vím že si všiml že jsem se červenal. Trapas jako prase, bože co se to se mnou děje?" prolétlo mi hlavou a spadl na postel. "Já přece nejsem gay!" zařval jsem do polštáře "Ale co když jo?" ozval se hlas v mé hlavě. "NE, nejsem." "Měl bys nad tím přemýšlet." "To je absurdní, já nejsem gay a nehodlám se o tom hádat." "Jak chceš, ale čím déle to budeš držet v sobě, tím víc tě to bude užírat." "Už drž hubu, chci spát!" hlas se už neozval, a tak jsem v klidu usnul.

Česko
Vstal jsem a začal chodit do kola a stále jsem se se sebou hádal. "Třeba to fakt pomůže." "Ale to je blbost, vždyť to bude bolet." "Ale co když to nebudeš vnímat? Už sis zvikl na kopance do břicha, proč by sis nezvikl i na tohle?" "Protože je to blbost!" "Tak to jenom zkus, a pak uvidíš." "Nikdy!" "Vážně? To se ještě uvidí!" najednou, jako by mě někdo začal ovládat, vyšel jsem z pokoje a šel rovnou ke skříni, kam jsem dal žiletky. Otevřel jsem jí a jednu žiletku si vzal.
Pozoroval jsem jí, pak jsem nad svím tělem měl zase kontrolu a žiletku odhodil na zem. Díval jsem se na ní, byl jsem plný nejistoty.
Vzal jsem jí a šel do koupelny, pozoroval jsem se asi 5 minut v zrcadle. Zamkl jsem a sundal si mikynu. Protáhl jsem svá malá křídla, z kalhot my vylezl dvou ocas a ve vlasech mám schované lví uši. Teď o tom vím jenom já a pár doktorů, které ani neznám. Slovi to taky neví, ta toho o mě neví ještě hodně.
Uvelebil jsem se na zemi a koukal na tu žiletku.
"Tak dobře, ale jenom to zkusím." "No vidíš že to jde.". Ruka se mi klepala jako o život, přiložil jsem čepel žiletky na ruku. Chvíli jsem ještě přemýšlel, ale pak jsem se řízl. Nepomohlo to "Jeden nestačí?" "Jasně že ne, musíš mít pořezanou celou ruku." "Tak to teda NE!" "Tak se dívej." zase jsem stratil kontrolu nad tělem. ,,Přestaň!" řekl jsem nahlas aniž bych chtěl, na ruce jsem měl aspoň 50 řezů, začal jsem fňukat jak malá holka."zmlkni!" Uslyšel jsem jak jde někdo ke dveřím koupelny.
🇷🇺:,, Jsi v pohodě?"
Neodpovídal jsem.
🇷🇺:,, On tam s tebou někdo je?"
🇨🇿:,, N-ne, j-jsem v pohodě."
🇷🇺:,, Tak proč tak koktáš?"
Snažil se otevřít.
🇷🇺:,, Odemkni, vylez a řekni mi co se děje."
🇨🇿:,, Nic, běž si lehnout."
Začal jsem panikařit. Hledal jsem obvaz, a jak už to ve stresu bývá, tak mi spadla lékárnička na zem.
🇷🇺:,, Co to bylo? Vylez nebo ty dveře vykopnu!"
Popadl jsem obvaz, ledabyle jsem si zavázal ruku, utřel krev a chtěl si vzít mikynu.
Rusko začal kopat do dveří, já na sebe hodil mikynu, upravyl vlasy tak, aby nebyly vidět uši a na ocas jsem zapomněl.
Přišel jsem ke dveří, odemkl je a otevřel. Rusky zpadl na zem a já běžel do pokoje, abych si mohl schovat ocas.

Rusko
Během pádu kolem mě proběhl Czechi. Co nejrychleji jsem běžel za ním. Zavřel mi před nosem, jednou ranou jsem vykopl dveře a on se na mě vyděšeně podíval.
🇷🇺:,, Co ti je?"
🇨🇿:,, Nic."
Falešně se usmál.
Všiml jsem si že mu něco trčí z nohavice.
🇷🇺:,, Co je to?"
Ukázal jsem na tu věc, která se teď schovala.
🇨🇿:,, Nic, co by to mělo být?"
Zase se falešně usmál.
🇷🇺:,, Já vím že lžeš!"
🇨🇿:,, Nelžu."
🇷🇺:,, Oukej, jak chceš, ale já na to přijdu."

Česko
Stuhl jsem. Rusko odešel a já si hlasitě oddych. Sedl jsem si na postel, sundal si mikynu a začal si převazovat obvaz.
"A zítra budeme pokračovat" "Tak to Teda NE!" "Tak to teda JO!" "Nech mě na pokoji." "Proč bych měl? Teď si moje hračka." "Zmlkni, potřebuju se soustředit.". Už jsem měl ruku skoro obvázanou, ale do pokoje vtrhl Rusko.
Ruku jsem dal za záda.
🇷🇺:,, Ukaž mi tu ruku."
🇨🇿:,, Ne, proč?"
🇷🇺:,, Jestli seš v pohodě, tak mi jí v klidu ukážeš."
🇨🇿:,, Jenže já jsem v pohodě a ukazovat jí nemusim."
Rusko se na mě zamračil.
Zneužil jsem své maličkosti k tomu, abych vedle něj proklouzl. Vůbec to nečekal a já jsem běžel na půdu, tam jsem se schoval.
🇷🇺:,, Czechi, co to zas vymýšlíš?"
Logicky jsem neodpovídal a seděl za krabicema. Začal hledat.
Znovu jsem využil chvíle a odešel z půdy do pokoje. Dovázal jsem si obvaz a vzal si mikynu.
On mě tam hledal asi tři hodiny. Je 10:07 a já jsem seděl u jídelního stolu a pil kávu.
Přišel do kuchyně a málem dostal infarkt.
🇷🇺:,, Co tu děláš? A ukaž m..."
🇨🇿:,, Dáš si kávu?"
Přerušil jsem ho. On jen protočil oči, a pak kývl na souhlas.

Zdravím,
dnes tu pro vás mám další retardovanou kapitolu, tak snad se vám líbila. Taky by mě zajímalo jakej máte názor na ship 🇨🇿x🇷🇺.
Tak hezkej den.