Život není jen boj |countryhumans|

Kapitola 12.

V nemocnici byla dost nuda a ani tu nebylo dobré jídlo. Slovensko mě skoro každý den navštěvovala, nosila mi úkoly a podobné zbytečnosti.
Asi po třech týdnech mě pustili s tím že mám doma zůstat ještě měsíc.
Přišlo mi dost zvláštní že se nikdo nezajímal jak se mi to stalo, dokonce se ani Slovi nevyptávala, ale já bych o tom stejně nemluvil.
Když jsem dorazili ke Slovi domů už jsem tam měl své věci.
🇸🇰:,,Pokoj máš v patře, poslední dveře vpravo. Jestli chceš můžeš si jít lehnout."
🇨🇿:,, Dík."
A vyrazil jsem po schodech nahoru.
Pokoj byl malý a útulný, byla tu jedna postel s nočním stolkem, skříň a větší stůl, nad kterým bylo okno.
Lehnul jsem si do postele a zíral do stropu.
"Ahoj Česko, dlouho jsme spolu nemluvili." "Co chceš?" "Co prosím? Já nic nepotřebuju, to ty bys něco potřeboval." "To by mě zajímalo co."
"Možná sis toho nevšiml, ale seš úplně na dně a mám takový pocit že ti tvoje sestra není dostatečnou oporou." "Kam tím míříš?" "Podívej se na své ruce, nejlepším přítelem je ti nůž nebo žiletka, to ti to ani trochu nevadí?" "Ani ne, mělo by snad?" "Myslím že ano, na tyhle věci bys potřeboval někoho, třeba přítelkyni, ale ouha, pro žádnou nejsi dost dobrej." "Přestaň, na tohle nemám náladu." "Už tě tu nikdo nechce, nikdo tě nemá rád, ani tvoje sestra." "Proč mě teda navštěvovala?" "Nechtěla se cítit provinile, stejně pro ní nic neznamenáš." postavil jsem se a sedl si na zem ke zdi. "To není pravda." "Ale je, já to vím a mě přece můžeš věřit." "NE, to není pravda, neříkej to." "Přestaň lhát sám sobě, a myslím že kvůli tobě může umřít." "Co? Jak?" "Stačí se podívat z okna, už si pro tebe jdou." postavil jsem se a podíval z okna.
V dálce jsem viděl Švédsko s Finskem.
"DO PÍČE" "Přesně tak, jestli chceš pomoct aspoň svojí ségře tak něco rychle udělej."
Vyběhl jsem z pokoje rovnou do kuchyně.
🇸🇰:,, Co se děje?"
🇨🇿:,, Nic, nic. Jen jsem jdou dva kluci co mě chtěj zabít."
🇸🇰:,, Cože? Děláš si prdel?"
🇨🇿:,, Ne, ale to bude v pohodě, prostě až sem přijdou tak jim řekni že tu nejsem, já se zatím někam zašiju. Kdyby si ale nedali říct tak je pusť dál a pokud by se to úplně posralo a chtěli by ti něco udělat, zapomeň na mě, prostě jim řekni že jsem tu a zdrhej co nejdál to půjde."
Slovensko jen vyděšeně přikývla.
Ještě jsem rychle nakoukl z okna vedle hlavních dveří, už byli jen pár metrů od domu.
Vyběhl jsem zpět do pokoje a otevřel okno. Opatrně vylezl na střechu a sledoval co se děje.
Švédsko zaklepal a Slovensko hned otevřela.
🇫🇮:,, Je tu váš bratr?"
🇸🇰:,, Ne."
🇸🇪:,, To je zvláštní, u sebe doma taky není."
🇸🇰:,, To je zvláštní."
Finsko náhle vytáhl zbraň a přitiskl ji Slovi na čelo.
🇫🇮:,, Teď nám ty zkurvená krávo řekni kde je ten zasranej zmrd nebo tě odpálim."
🇸🇰:,, Někde uvnitř, nevím kam se schoval."
"Vidíš, kdyby tě měla doopravdy ráda tak to neřekne." "teď se to fakt nehodí."
Finsko vystrčil Slovensko z domu a se Švédskem vešli dovnitř.
Slovensko neváhala a běžela pryč.
Sledoval jsem ji dokud mi nezmizela z dohledu.
Chvíli jsem ještě jentak stál a díval se do blba.
Vzlétl jsem.
Teď jsem musel zkontrolovat Polsko.
Přiletěl jsem k jeho domu a dveře byly   přivřené.
Zaklepal jsem a nic.
Vešel jsem dovnitř a začal se rozhlížet.
🇨🇿:,, Polsko?"
Stále se nikdo neozval.
Vešel jsem do obýváku a na gauči spal Polsko.
🇨🇿:,, Díky bohu, Polsko vstávej."
Lechce jsem s ním zatřásl.
Pomalu si promnul oči a podíval se na mě.
🇵🇱:,, Jak ses sem dostal?"
🇨🇿:,, Dveře byly otevřené."
🇵🇱:,, A co tu děláš?"
🇨🇿:,, No Finsko a Švédsko nás chtěj zabít tak jsem ti to přišel říct, takže jestli máš ještě důvod žít tak by si měl vstát a zdrhat."
🇵🇱:,, COŽE?"
Rychle se postavil a vyděšeně se na mě díval.
🇨🇿:,, Slyšíš dobře, tak jestli chceš žít tak by jsme si měli pospíšit."
Rychle šel ke dveřím a já za ním.
🇨🇿:,, Jo a taky by si měl vědět že maj zbraň."
🇵🇱:,, JAKO FAKT?"
V klidu jsem přikývl.
🇵🇱:,, A kam teď?"
🇨🇿:,, V lese by nás nemuseli hledat."
Pomalu jsem vzlétl.
🇨🇿:,, Vrchem to bude asi bezpečnější."
Pomalu jsem letěl směrem k lesu a Polsko mě následoval.
Před lesem jsme se zastavili a postavili se na zem, dál jsme běželi do hlubin lesa.
Asi po pěti minutách běhu jsme si udělali přestávku.
Telfon, který jsem měl v kapse náhle cinknul.
Vytáhl jsem ho a podíval se co se děje.
Správa od neznámého čísla ,,Myslíš si že nám jen tak utečeš?,,.
🇨🇿:,, Co to?"
Ozval se výstřel.
Otočil jsem se a tam už stáli Švédsko s Finskem.
Mobil mi vypadl z ruky.
Finsko vystřelil znovu do vzduchu a pak zbraní mířil na Polsko a rychlím krokem se k nám oba přibližovali, my jsme jen pomalu couvali dozadu.
Finsko už stál u Polska a držel mu zbraň u hlavy.
Švédsko vytáhl nůž z kapsy a hodil ho přede mě.
🇸🇪:,, Jestli chceš aby tvůj kamarád přežil dostaneš jednoduchý úkol."
Psychopaticky se usmál.
🇸🇪:,, Stačí když se podřežeš."
🇨🇿:,, C-Co?"
🇸🇪:,, Oba víme jaké máš zkušenosti s nožem, jen se podřež a tvůj kámoš bude v pohodě."
Sehnul jsem se pro nůž a zvedl ho.
Sedl jsme si k nejbližšímu stromu a vytáhl rukávy.
Odhalil jsem své zjizvené ruce.
🇵🇱:,, C-Co to je? Proč si nic neřekl?"
🇸🇪:,, Neřekl to nikomu, ani vlastní sestře a teď už drž hubu."
Uchopil jsem nůž a začal.
Z rukou se mi valila krev a Švédsko s Finskem mě s úsměvem na tváři sledovali.
Vysílením mi spadl nůž z ruky a opřel jsem se o kmen stromu.
Podíval jsem se na Polsko a naposledy se na něj usmál, pak už jsem viděl jen tmu.
Otevřel jsem oči a stál uprostřed bílé místnosti.
Stála tu žena co se na mě se smutným výrazem dívala.
🇨🇿:,, M-Mami?"
🇨🇿:,, Co tu děláš chlapče?"
🇨🇿:,, Nevím."
🇨🇿:,, Vrať se zpátky."
🇨🇿:,, Ale jak?"
🇨🇿:,, Pošlu ti pomoc, teď stačí když zavřeš oči."
Zavřel jsem tedy oči.
Začal jsem vnímat zimu.
Otevřel jsem oči a znovu jsem seděl u toho stromu.
Byla tma a přede mnou sedělo nějaké zvíře.

Nazdar,
po delší době tu pro vás mám další kapitolu, tak snad se líbí.
Chtěla bych se taky zeptat jestli vám v tomto příběhu chybí nějaká ta láska nebo něco takového.
Tak zatím zdar a hezké svátky.