Život není jen boj |countryhumans|

Kapitola 3.

Probudil jsem se. Venku byla ještě tma, a tak jsem se rozhodl zjistit kolik je hodin, 2:36. Promnul jsem si oči a všiml si upozornění z ig, samé zprávy. Odemkl jsem tedy telefon abych si je přečetl. Všechno to bylo ve stylu "Je mi tě líto" a "Jsem tu pro tebe". Byl jsem rád že mám takové kamarády, i přes to že je hluboká noc tak jsem všem odpověděl. Když jsem poslal poslední správu, tak jsem si všiml že mám nového sledujícího,jméno bylo v azbuce a na profilovce byla červená ruka držící láhev vodky. Podíval jsem se na profil a zjistil že je to Rusky. Řekl jsem si že mu napíšu, a mé šance na odpověď byly nulové, ale odpověděl.
🇨🇿: Cs
🇷🇺: Čau
🇨🇿: Jak to že nespíš?
🇷🇺: Nemůžu usnout, a proč ty jsi vzhůru?
🇨🇿: Teď jsem se probudil
🇷🇺: Aha, chtěl bych se ti omluvit za ten včerejšek, neměl jsem bejt takovej
🇨🇿: To je v pohodě, nemohl si to vědět, a navíc se mi i celkem ulevilo
🇷🇺: To jsem rád
🇷🇺: Btw nemohl bych k tobě po škole zajít, aby sis mohl napsat úkoly atd.
🇨🇿: Jasný, počkám na tebe před školou
🇷🇺: Ok

Rusko
Odložil jsem mobil, vstal z postele a šel se napít. Cítil jsem se jako dement, potom co jsem včera Czechimu udělal.
Dopil jsem sklenici vody a šel si zase lehnout do postele.
Konečně jsem usnul.
Ráno mě probudil můj "milovaný" budík. Rychle jsem vypl zvonění a otráveně vstal z postele.
Dole už na mě čekali všichni mí sourozenci. Ano, stále bydlím s rodinou.
🇺🇦:,, Dobré ráno bráško. "
🇷🇺:,, Dobré ráno."
Řekl jsem otráveně.
🇺🇦:,, Jak ses vyspal? "
🇷🇺:,, Nic moc, co ty?"
Šel jsem si nalít čaj.
🇺🇦:,, Celkem dobře, a jak bylo včera ve škole? Slyšela jsem že se tam něco stalo. "
Už zase se chová jako máma.
🇷🇺:,, Ale nic. "
Najednou ale přišel Kazi, kterej chodí do stejný školy jak já.
🇰🇿:,, Proč to neřekneš, však ty si nic špatnýho neudělal. "
🇺🇦:,, Aha, tak povídej Rusy, já poslouchám."
🇷🇺:,, Víš, včera jsem se spřátelil s jedním klukem..."
Tak nějak jsem jí to vysvětlil.
🇺🇦:,, Ou, chudák kluk."
Bylo trapné ticho, a tak jsem si vzal svačinu a vyrazil do školy.
Cestou jsem potkal spoustu státu, když teď ví kdo byl můj otec, tak se mi vyhýbají. Ale naštěstí jsem cestou potkal Slovi, Czechi mi včera říkal že je to jeho sestra.
🇷🇺:,, Ahoj."
Doběhl jsem ji.
🇸🇰:,, Ahoj, ty jsi Rusko?"
🇷🇺:,, Jop, můžeme jít spolu? "
🇸🇰:,, Jasně."
Mile se usmála.
Povídali jsme si, až jsme nakonec došli ke škole. Tady už čekal Polsko.
🇵🇱:,, Ahoj. "
Hodil na mě dost nenávistný pohled.
🇸🇰:,, Ahoj."
Slovi ho objala.
🇷🇺:,, Nazdárek. "
Začali jsme si zase povídat, spíš teda Slovi a Pol, já jsem občas jenom něco dodal.
Hlavní dveře budovy školy se otevřely a my šli dovnitř.
Všechny hodiny jsem tak nějak přežil.
Šel jsem na oběd a tam narazil na tu partu, která včera otravovala Czechiho.
Najednou ke mě jeden z nich při skočil a vlepil mi facku.
🇫🇮:,, To máš za to že seš zasranej komunista!"
Pak mi plivnul na triko.
Stačily mi ty nenávistné pohledy od většiny ve škole, za to kdo je můj táta, a teď tohle?
Podíval jsem se na něj, byl asi o hlovu nižší než já.
🇷🇺:,, Uklidni se piňďo."
Vypadal dost nasraně.
🇫🇮:,, Já pro tebe nejsem žádnej piňďa."
Hodil na mě vražednej pohled.
Nic jsem na to neřekl a v klidu odešel.
🇫🇮:,, Hej, neodcházej, když s tebou mluvím! "
Ignoroval jsem ho.

Zdravím,
Dneska je tu o trochu delší kapitola, není to nic extra, ale snad se líbí. Hezký zbytek dne.