Život není jen boj |countryhumans|

Kapitola 4.

Vyšel jsem ze školy a hned do někoho narazil.
🇷🇺:,, Pardon. "
Odskočil jsem a všiml si že to je Czechi s kapucou.
🇨🇿:,, Na to už jsem zviklej."
Usmál se.
🇷🇺:,, Co ta kapuca? "
🇨🇿:,, Kdyby mě tu viděla učitelka, tak mě asi ukamenuje."
🇷🇺:,, Aha, tak jdem? "
🇨🇿:,, Jojo."
Šli jsme a povídali si.
🇨🇿:,, A jak bylo ve škole?"
Řekl jsem mu o Finsku.
🇨🇿:,, Dobře ty. "
Šťouchl do mě loktem a začali jsme se smát, ale najednou mi stuhl obličej.

Česko
Rusko se přestal smát a díval se před sebe, já jsem taky přestal a všiml si na co tak neklidně kouká.
Stál tam Švédsko, Finsko a Estonsko.
🇸🇪:,, Ale, ale. Koho pak to tu máme? "
Zašklebil se Švédsko a kopl mě do břicha, se mnou to ani nehlo, protože už jsem si zvikl. Ale ono ho to ještě víc naštvalo.
Finsko se najednou rozběhl přímo proti Rusku, nabral ho na rameno, shodil na zem a začal ho kopat, Rusko jenom ležel a nic nedělal.
Švédsko ke mě pomalu přišel, podkopl mi nohy a taky mě kopal. Chvíli jsem to nechal být, ale najednou jsem dostal chuť ho rozmlátit. Když se napřahoval na další kop tak jsem mu chytil nohu a shodil ho. Rychle jsem se postavil na nohy, sedl si na jeho hrudník a pěstmi ho mlátil do obličeje.
Finsko si toho nevšiml.
Asi po pěti minutách Švédsko vypadal jako polomrtvej, tak jsem z něj slezl a zamířil k Finsko.
Vykopl jsem nohu a ze zadu ho trefil mezi nohy. Okamžitě se skácel k zemi a začal se svíjet v bolestech.
Podal jsem Rusku pomocnou ruku, a ten se postavil.
🇷🇺:,, Dík."
🇨🇿:,, Není zač."
Už jsme chtěli jít, ale Švédsko a Finsko náhle vstali a nechtěli jen tak prohrát. Finsko i Švédsko najednou z kapsi vytáhli nůž. To už se mi zdálo trochu moc. Zacouval jsem pár kroků do zadu a narazil na kovovou tyč, zatím jsem ji nebral, třeba nás chtěj jenom vystrašit. Ale Finsko se rozeběhl a udělal Rusku podélný řez na břiše, Rusko spadl na čtyři a jednou rukou si chytil ránu, mě řízl lehce do ruky. Neváhal jsem, popadl tyč a švihl ho do zad, ten bolestně zařval a lehl si do klubíčka na zem. Ještě tu byl stále Švédsko, taky se rozběhl proti mě a já jeho noži jen tak tak uhl. Rozpřáhl jsem se s úmyslem ho trefit do zad, ale on uhnul a nožem mě bodl do boku. Ani jsem na sobě nedal znát bolest a tentokrát jsem ho do zad trefil, lehl si vedle Finska.
Tepr teď jsem si všiml co dělá Estonsko "ONA NÁS NATÁČÍ?!?" pomyslel jsem si, ale nechal to být a dělal že jsem to neviděl.
Postavil jsem Rusko a podepřel ho. Došli jsme do nemocnice, jelikož v čekárně nikdo nebyl tak nás hned pustili do ordinace.
Doktor:,, Proboha, co se vám stalo. "
🇨🇿:,, Jen nás přepadla jedna parta."
Doktor:,, Sestři, posaďte mi toho mládence na lehátko. "
Sestřička přiběhla a vzala Rusko, ten byl celkem mimo, ta rána vypadala dost hluboce.
Doktor přišel k Rusku a začal si ho prohlížet.
Doktor:,, Zkontrolujte toho druhého, sestři. "
Přiběhla ke mě a posadila mě na židli.
Sestřička:,, Tak co tě bolí? "
Ukázal jsem jí škrábanec na ruce a pak tu ránu na boku, ta byla asi 10 centimetrů hluboká.
Sestřička:,, Ty máš teda výdrž. "
Vzala jehlu s nití a začala mi zašívat zranění na ruce.
Sestřička:,, Pane doktore, tohle bude asi potřeba prohlédnout od vás. "
Doktor:,, Dobře, zatím zavolejte na sál, tento mladík bude potřebovat operaci. "
Sestřička šla k telefonu a ke mě přišel doktor.
Doktor:,, Jak byla dlouhá čepel toho nože? "
🇨🇿:,, Asi deset centimetrů."
Doktor:,, Páni, ty máš výdrž."
Podíval se na tu ránu z blízka.
Doktor:,, Teď ti to prohmatám, a tam kde tě to bude bolet tak řekneš."
Jen jsem přikývl.
Nejvíc to bolelo na břiše.
Na dveře ordinace někdo zaklepal. Byli to doktoři ze sálu, kteří si přišli pro Rusko.
Doktor k nim přišel a řekl ,,Přijďte potom ještě jednou, ten druhý mladík potřebuje důkladnější prohlídku."
Odvezli si teda Rusko a během chvíle už tu byli i pro mě.
Pak mě uspali, takže si nic nepamatuju.
Měl jsem sen, byl jsem v černé místnosti, přede mnou stál SSSR a Rusko, oba mi podávali ruku. Já chytil ruku SSSR a ten mi dal žiletku, já jí odhodil na zem a začal kolem ní dělat kolečka.
Probudil jsem se. Došlo mi že je jen otázkou času kdy se začnu řezat. Rozhlédl jsem se po pokoji a ve vedlejší posteli ležel Rusko. Někdo vešel do pokoje.
???:,, Nečekali jsme že se proberete tak brzo."
🇨🇿:,, Kolik je hodin?"
???:,, Půl deváté večer, pustíme vás i vašeho kamaráda zítra ráno, a napíšeme vám omluvenky."
Přikývl jsem hlavou a ten neznámí odešel.
Začal jsem přemýšlet o tom snu, nechci se řezat, na to mám ještě dost rozumu. Asi ten sen znamená že se něco stane a já budu na dně.
Pak jsem už jenom koukal do stropu a nepřemýšlel. Celou noc jsem nespal.
Bylo asi půl třetí ráno a Rusko se probral. Rychle si sedl.
🇨🇿:,, dobré ráno."
Usmál jsem se, ale asi mě neviděl, protože byla hrozná tma.
🇷🇺:,, Dobré ráno, kde to jsem a co se stalo?"
🇨🇿:,, Co si naposledy pamatuješ?"
🇷🇺:,, Jak mě někdo říznul do břicha a pak jak si mě podpíral."
🇨🇿:,, No tak jsem tě dovedl k doktorovi, a pak si šel na operaci a teď si na pokoji v nemocnici a asi za pár hodin nás pustí domů."
Zase někdo vešel do pokoje, poznal jsem že je to ten samí chlápek jako předtím.
???:,, Vy už jste taky vzhůru? No tak to je dobře, je půl čtvrté ráno a my vás přibližně v 6:30 pustíme domů, neměli byste se namáhat a chodit do školy taky nemusíte."
Zase odešel a já s Ruskem jsme si jen tak lehli a koukali do blba.
Na chvíli jsem vypl a nevnímal okolí.
Do pokoje vtrhla sestřička s našimi věcmi.
Sestřička:,, Je šest hodin. Já vás odpojím od kapaček a vy se obléknete a půjdete za mnou na chodbu."
Vyšli jsme na chodbu a sestřička nás někam vedla. Vešli jsme do místnosti a tam jsme měli vyplnit nějaké papíry.
Asi v 6:20 jsme to měli hotové a oni nás pustili.
🇨🇿:,, Bydlíš odsud daleko?"
🇷🇺:,, Ani nevím."
🇨🇿:,, Tak půjdeme ke mě domů?"
🇷🇺:,, Klidně."
A vyrazili jsme.

Zdraví,
dnes tu mám o dost delší kapitolu, tak prosím omluvte nějaké chyby (bc jsem líná si to zkontrolovat xd), tak snad se líbí a hezký den.
Ps: aby jste věděli o jak moc je delší tak první 2 kapitoly měli něco přes 400 slov, 3. Kapitola měla více než 600 slov a tato má víc než 1 000 slov.