Život není jen boj |countryhumans|

Kapitola 1.

Česko
Bylo to normální ráno, jako vždy jsem se oblékl, udělal ranní hygienu, vzal si svačinu a šel do školy.
Před školou už čekala moje sestra Slovensko s Polskem.
🇸🇰 :,, Ahoj!"
🇨🇿 :,, Čau."
🇵🇱 :,, Nazdar."
🇸🇰 :,, Tak co, těšíš se?"
🇨🇿 :,, Kdo by se do tý mučírny těšil?"
Se Slovenskem jsme se začali smát.
🇵🇱 :,, Mě se tam náhodou líbí."
Polsko zkřížil ruce a nakonec se začal taky smát.
Tak jsme se tam smáli než přišli další státy.
Šli jsme do třídy a já si sedl do poslední lavice. Jako každý rok jsem seděl sám. Ségra seděla se Slovinskem ve druhé lavici a Polsko s Německem v první, u katedry.
Zazvonilo a učitelka vešla do třídy s novým žákem.
Učitelka :,, Zdravím žáci, chtěla bych vám představit nového žáka, jmenuje se Rusko."
🇷🇺 :,, Zdravím."
Učitelka :,, Tak si sedni třeba dozadu vedle Česka."
Rusko jenom přikývl a pomalím krokem došel k mojí lavici a sedl si.
🇨🇿 :,, Ahoj."
🇷🇺 :,, A-Ahoj."
Vykoktal ze sebe Rusko.
🇨🇿 :,,Ty jsi Rusko, že?"
🇷🇺 :,, Jo, a ty Česko?"
Přikývl jsem na souhlas a začali jsme si povídat, dokud nás učitelka nenapomenula.
Konečně skončila první hodina.

🇷🇺 :,, Nemohl bys mě provést? "
🇨🇿 :,, Jasný, tak pojď, začneme tělocvičnou."
Ukázal jsem mu celou školu, málem jsme nestihli druhou hodinu.

Německo
Do třídy vtrhl Česko s Ruskem. Musím uznat že je Rusko hezký k zbláznění, ale to je jedno, chodím s Polskem a nechci mu zlomit srdce. No nic, začala druhá hodina, měli jsme biologii. Celou hodinu jsem se nenápadně otáčel na Rusko, ani nevím proč, prostě jsem ho sledoval.

Polsko
Německo celou druhou hodinu sledoval toho nového kluka, myslím že je to Rusko. Vůbec se mi to nelíbilo, ale nechci Německo naším vztahem omezovat, tak jsem to nechal být.

Rusko
Pořád se na mě otáčí kluk z první lavice, celkem dost mě to štve. Tak jsem se zeptal Česka kdo to je.
🇷🇺 :,, Hej kdo je ten kluk v první lavici s tou černo-červeno-žlutou vlajkou?"
🇨🇿 :,, To je Německo, proč se ptáš?"
🇷🇺 :,, Furt se na mě otáčí. "
🇨🇿 :,, Aha."
Nakonec jsem ho ignoroval, abych mu nedal pěsti.

Česko
Konečně je po škole a můžu jít na oběd. Ale tady už byl problém, zapomněl jsem vám totiž říct že tu máme kluka, kterej mě nemá rád. Zatím mě neřešil, ale když jsem si sedl tak už mě řešit začal...

Zdravím,
Tohle je můj pokus o nějakou kapitolu, snad se vám líbí.
A doufám že vás tahle "kniha" bude bavit.