Život není jen boj |countryhumans|

Kapitola 7.

Jídlo bylo hotové a já ho nandal.
Dojedli jsme, byly asi tři odpoledne.
🇷🇺:,, Bylo to dobrý."
🇨🇿:,, Dík."
Umyl jsem nádobí a Rusko byl zatím na mobilu.
🇷🇺:,, Já už půjdu asi domů."
🇨🇿:,, Tak čau."
🇷🇺:,, Čau."
Rusko odešel a já neměl co dělat.
"Co teď budu dělat?" "Můžeš pokračovat v tom co jsi dělal ráno."
"Tak to ani náhodou." "Nemáš na výběr."
Zase jsem ztratil kontrolu nad svím tělem.
Vešel jsem do koupelny, sundal ze sebe mikynu nebo aspoň to co po ní zbylo.
Vzal jsem žiletku a udělal první řez, a pak další a další.
Už jsem byl skoro mimo, ale náhle mi začal zvonit telefon.
Došel jsem pro něj, byl to Polsko, zvedl jsem to.
🇨🇿:,, Haló?"
🇵🇱:,, A-Ahoj."
Zněl jakoby brečel.
🇨🇿:,, Ahoj, něco se stalo?"
🇵🇱:,, Jo, nemohl bys ke mě teď přijít?"
🇨🇿:,, Jasně."
🇵🇱:,, Děkuju."
A bez rozloučení zavěsil.
Já od někud vytáhl obvaz a zavázal si ruku.
Popadl jsem mikinu a vyrazil.
Zaklepal jsem na vchodové dveře.
Ty se otevřeli a vyběhl z nich Polsko.
🇵🇱:,, Jsem rád že jsi tu."
Pevně mě objal, i svými křídly.
🇨🇿:,, Já tě taky rád vidím, nepůjdem dovnitř?"
🇵🇱:,, Jo, jasně."
Pustil mě a šli jsme do jeho obýváku a sedli si na gauč.
🇨🇿:,, Tak co se stalo?"
🇵🇱:,, O-on se se mnou rozešel."
Začal brečet.
🇨🇿:,, Německo?"
🇵🇱:,, J-Jo."
🇨🇿:,, Jak to?"
🇵🇱:,, N-nevím, ř-řekl že n-nám to už neklape."
Začal ještě víc brečet a dal si hlavu do dlaní.
🇨🇿:,, To bude dobrý."
Hladil jsem ho křídlem po zádech.
Smutně se na mě podíval, a znovu mě objal.
🇵🇱:,, Dík žes přišel."
Pustil mě a teprve teď si to uvědomil.
🇵🇱:,, T-Ty máš křídla a lví uši?"
🇨🇿:,, Už to tak vypadá."
🇵🇱:,, To je úžasný, jak si k tomu přišel?"
🇨🇿:,, Mám to už od mala, ale teď mi ty křídla o dost vyrostli."
🇵🇱:,, Páni, jsou fakt nádherná."
🇨🇿:,, Díky."
Už nebrečel.
🇨🇿:,, Tak co budem teď dělat?"
🇵🇱:,, Nechceš se kouknout na nějakej film?"
🇨🇿:,, Klidně."
Polsko teda něco pustil a koukali jsme se asi až do šesti večer.
Pak jsem šel domů.
Pár dní jsem byl ještě doma, a pak zase začal chodit do školy.
Ve škole všichni obdivovali má křídla a ocas.
Každý den byl stejný.
Ráno jsem vstal, šel do školy, byl na obědě, šel zas domů a řezal se.
Dneska se máme po té dlouhé době zase všichni sejít, celá v4.
Sraz byl u Slovenska.
Dorazil jsem a Slovi mě pustila dál.
🇸🇰:,, Čau brácha."
🇨🇿:,, Ahoj."
Všichni už seděli v obýváku.
Začali jsme si povídat o všem možném.
Všichni měli krátký rukáv, jenom já měl mikinu.
🇵🇱:,, Nechceš si sundat tu mikinu?"
🇨🇿:,, Ne."
🇭🇺:,, Vždyť je tu asi 28 stupňů, to ti není vedro?"
🇨🇿:,, Mě je tak akorát."
🇸🇰:,, Nedělej móresy a sundej si jí."
🇨🇿:,, Ne."
Tohle jsem přesně nechtěl aby se stalo.
🇸🇰:,, To se řežeš že si jí nechceš sundat nebo co?"
🇨🇿:,, To je to takovej problém že si jí nechci sundat?"
🇸🇰:,, Jo."
Zase hádka o ničem.
🇨🇿:,, A co ti na tom vadí?"
🇸🇰:,, Úplně všechno."
🇭🇺:,, Nechcete se bavit o něčem jiném?"
🇨🇿:,, Mile rád."
🇸🇰:,, O něčem jiném se mužem bavit až mi Czechi vysvětlí proč je takovej problém si sundat mikinu."
🇨🇿:,, A je takovej problém nechat mě napokoji?"
🇵🇱:,, Víte že zítra bude kalba u jednoho kluka ze třídy?"
🇸🇰:,, Co?"
🇭🇺:,, Prý tam půjdou skoro všichni ze školy."
Díky bohu že mám takový kámoše.
🇨🇿:,, Tak to by jsme tam neměli chybět."
🇵🇱:,, Samozřejmě že vstupenka je alkohol, ale mi nejsme plnoletí. Jak se tam chceš dostat?"
🇨🇿:,, Né nadarmo se říká zlatý český ručičky."
🇭🇺:,, Jak to myslíš."
🇨🇿:,, Chci tím říct že my ve sklepě zraje pár flašek slivovice."
🇸🇰:,, Děláš si ze mě srandu?"
🇨🇿:,, Ne, myslím to smrtelně vážně."
🇵🇱:,, Hej, už je celkem pozdě, asi by jsme měli jít domů."
🇭🇺:,, Taky si myslím, tak se uvidíme zítra?"
🇸🇰:,, Jasně, tak čau."
🇨🇿, 🇭🇺, 🇵🇱:,, Čau."
Přišel jsem domů a rovnou šel spát.
Probudil mě budík "Konečně pátek" řekl jsem si sám pro sebe a začal  ranní rutinu. Popadl jsem svou svačinu a vydal se na cestu.
U školy jako vždy už čekala Slovi s Polskem.
🇨🇿:,, Čau."
🇵🇱:,, Nazdar."
🇸🇰:,, Ahoj."
🇨🇿:,, Jak jste se vyspali?"
🇸🇰:,, Nic moc, klidně bych se ještě válela v posteli."
🇵🇱:,, Já taky."
Pak jsme si chvíli stěžovali na školu, dokud nezazvonilo.
Šli jsme teda do skříněk se přezout.
Když jsem vycházel z šatny potkal jsem toho, koho bych teď potkat nechtěl.
🇸🇪:,, Ale, ale, ale, koho pak to tu máme?"
Ignoroval jsem ho, nic jiného mi stejně nezbývá.
🇸🇪:,, Hej, dívej se mi do očí, když s tebou mluvím."
🇨🇿:,, Proč bych měl?"
🇸🇪:,, Protože ti to říkám."
🇨🇿:,, A co jako?"
Zarazil se a já s úmyslem pokračovat v cestě jsem dostal pěstí do ksichtu.
🇸🇪:,, A už si na mě neotvírej hubu, je ti to jasný."
Neměl jsem náladu být za slabocha, a tak jsem mu ránu oplatí kopancem mezi nohy.
Už jsem zase mohl pokračovat v cestě do třídy.
Sedl jsem si na své místo a hned ke mě přišla Slovi.
🇸🇰:,, Co to mělo bejt?"
🇨🇿:,, Co jako?"
🇸🇰:,, To že ti ten kluk dal přes hubu a tys mu to napálil mezi nohy."
🇨🇿:,, Nic."
🇸🇰:,, To tvoje nic už mě přestává bavit."
Protočil jsem oči.
🇸🇰:,, Buď mi řekneš co se s tebou děje nebo to bude vědět zas celá škola."
🇨🇿:,, To těžko."
🇸🇰:,, Jak jako to těžko?"
🇨🇿,, Protože zvoní."
Jen co jsem to dořekl zazvonil školní zvonek a začala hodina.
Slovi se na mě jenom vyčítavě podívala a šla si sednout.
Rusko právě vešel do třídy a většina se lekla že je to učitelka.
Sedl si vedle mě a sotva pobíral dech.
🇨🇿:,, Čau."
🇷🇺:,, Ahoj."
🇨🇿:,, Dneska nějak pozdě co?"
🇷🇺:,, Zaspal jsem."
Vytáhl si učení a učitelka už vešla do třídy a začala něco vysvětlovat.

Zdravím,
mám tu  pro vás další nálož mých originálních nápadů, snad se líbí a hezkej začátek adventu.