Život není jen boj |countryhumans|

Kapitola 8.

Celé vyučování jsem tak nějak přežil.
Šel jsem domů a začal se nudit.
Chvíli jsem ležel v posteli a čuměl do stropu.
Začal jsem si prohlížet své obvázané ruce.
"Proč to dělám? Co se stalo špatně?" "Prostě si nula, nikdy nic nedokážeš. Nikdy nebudeš tak dobrý a odvážný jako tvá matka."
"Nejsem nula, mám se dobře a navíc, nikdo se mojí matce nevyrovná." "Jak myslíš."
Přestal jsem si prohlížet své ruce. "Já vlastně nevím v kolik je ta párty."
Napsal jsem tedy Polsku kdy a kde se sejdeme.
Už uběhla dlouhá chvíle a já se pomalu pakoval z domu.
Domluvili jsme se že se sejdeme u Polska, odkud následně půjdem na tu párty.
Byl jsem před jeho domem a ve vaku měl pár flašek toho skvělého nápoje.
Zaklepal jsem, dveře se ihned otevřeli a vylezl Polsko.
🇨🇿:,, Čau."
🇵🇱:,, Čau, dneska tu seš nějak brzo."
🇨🇿:,, Tak jsem projednou přišel v čas."
🇵🇱:,, Tak pojď zatím dovnitř, ještě čekáme na Slovi."
Šli jsme do kuchyně a u stolu seděl Maďarsko, který se velice soustředěně díval do mobilu.
🇨🇿:,, Ahoj."
🇭🇺:,, Čus."
Chvíli jsme si jen tak povídali, a pak konečně přišla Slovi.
Už jsme šli, cesta uběhla rychle. Už jsme byli kousek od toho domu.
🇭🇺:,, Máš vůbec ten chlast?"
🇨🇿:,, Jasně."
Vytáhl jsem čtyři flašky s alkoholem, každý si vzal jednu a vyrazili jsme ke vchodu.
Stál tu chlápek, kterej kontroloval jestli jsme přinesli aspoň něco.
Už jsme vešli dovnitř a já si všiml jednoho problému.
Byl to Švédsko s Finskem.
Štěstí že jsem si jich všiml dřív než oni mě.
Šel jsem k jednomu ze stolů a sedl si na židli.
V klidu jsem tam existoval než ke mě přišel nějakej kluk.
🇷🇸:,, Ahoj."
🇨🇿:,, Ahoj?"
🇷🇸:,, Já jsem Srbsko a ty?"
🇨🇿:,, Česko, těší mě."
🇷🇸:,, Taky mě těší. Jak se ti tu líbí?"
🇨🇿:,, Před chvílí jsem přišel, ale zatím je to tu v pohodě."
🇷🇸:,, OK, tak zatím."
🇨🇿:,, Čau."
Odešel a já pokračoval ve své poklidné existenci na židli a koukáním do blba.
Po chvíli mě to omrzelo a šel jsem se kouknout na občerstvení.
Bylo tu několik druhů chlebíčků, chipsů a spousta dalších pochutin.
Pokračoval jsem prozkoumáním zahrady, které jsem si právě všiml.
Byla to chyba.
Venku byl totiž Švédsko a zdá se že nemá zrovna náladu mě nechat bejt.
Nejprve mě s nenávistí v očích sledoval, pak ke mě nenápadně přišel a vlepil mi jednu facku.
Já jsem se hned bránil a dal mu pěstí.
Jeho to samozřejmě naštvalo a dal mi pěstí do břicha.
Zrovna jsem neměl náladu mu něco udělat, a tak jsem prostě šel pryč.
Jeho to ale naštvalo ještě víc a začal mě ze zadu škrtit.
Bylo tu jen pár států, které to začalo zajímat a udělali kolem nás velké kolečko.
Zaryl jsem mu drápy do ruky a on mě pustil.
Zhluboka jsem se nadechl.
Chtěl mi dát pěstí, ale já se jeho ráně vyhnul.
Zkoušel mě trefit ještě několikrát, ale stále jsem se obratně vyhýbal jeho úderům.
Zakopl jsem o nějakej klacek a on toho zneužil.
Chytl mě za límec a dával mi pěstí do obličeje.
Já jsem se rychle vzpamatoval a jeho napřáhlou ruku chytil, následně jsem chytl i tu, kterou mě držel za límec a odstrčil ho od sebe.
Vytáhl nůž.
Rozběhl se proti mě, uhnul jsem mu.
Okolo nás už byli skoro všichni co přišli na tuhle párty.
Pak už se ale objevil i Finsko.
Ten taky vytáhl nůž.
Mezitím co jsem si všímal Finska, Švédsko mi za zády chytl ruce a Finsko mě následně bodl do břicha.
Švédsko mě pustil.
Byla to nesnesitelná bolest, ale já jsem sebral odvahu a sílu a nůž si z břicha vytáhl.
Podíval jsem se před sebe, oba dva tam stáli a šklebili se na mě.
Já jsem jenom zavrčel a skočil po Švédsku.
Tesáky jsem mu zařezal hluboko do boku a začal škubat.
On jen řval bolestí a snažil se mě odstrčit.
Finsko mě začal tahat za ocas.
Pustil jsem Švédsko, který brečel.
Rychle jsem mu ocas vytrhl z rukou a zakousl ho do ruky, zase jsem začal škubat.
On dělal jakoby nic.
Vzal nůž co se válel vedle něj a zabodl mi ho do ramene.
Pustil jsem ho a odstoupil pár kroků a nůž si opět vytáhl z rány.
Chtěl jsem zaútočit, ale Švédsko náhle vstal a shodil mě na zem.
Švédsko mě zalehl a vzal mou ruku.
Finsko mu podal nůž a Švédsko mi utrhl rukáv.
Když viděl mojí obvázanou ruku zarazil se.
Sundal obvaz a viděl čerstvé jizvy.
Tohle bylo přesně to co jsem nechtěl aby se stalo, nechtěl jsem aby to kdokoliv věděl.
Snažil jsem se dostat pryč, ale nešlo to.
Cítil jsem se úplně na dně.
Švédsko byl chvíli bez výrazu, ale pak se ušklíbl.
Pevněji stiskl nůž a vrazil ho do mé ruky.
Tohle mě ani nebolelo, bolelo mě to, že mi nikdo nepomohl, všichni na nás jenom koukali a nechali mě trpět.
Do ruky mě bodl ještě několikrát.
Stále mě držel.
Bylo mi na nic, chtěl jsem pryč.
Švédsko odhodil nůž, zvedl se a začal mě kopat do břicha.
Přepadl mě vztek.
Začal jsem nahlas vrčet, zneklidnil jsem ho.
Kousek odstoupil a já využil situace, bleskurychle jsem se postavil a s mávnutím křídel vyletěl z davu.
Co nejrychleji jsem se dostal domů.
Zabuochl jsem dveře od svého pokoje a sedl si do kouta.

Zdravím,
mám pocit že je ten příběh čím dál víc cringe, tak snad se i tak líbil a dobrou noc.