Život není jen boj |countryhumans|

Kapitola 10.

Probíral jsem se s bolestí celého těla.
Chtěl jsem si promnout oči, ale měl jsem ruce svázané za zády.
Začal jsem se pomalu rozkoukávat.
Seděl jsem na židli, ruce jsem měl přivázané k opěradlu a nohy k nohám židle. Křídla jsem měl taky podivně svázaná a ocas též.
Rozhlédl jsem se.
Byl jsem v tmavé místnosti a vedle mě byl taky někdo svázán k židli.
Chvíli mi trvalo než jsem zaostřil a zjistil kdo to je.
🇨🇿:,, P-Polsko?"
Měl jsem sucho v puse a nešlo mi moc mluvit.
Chvíli jsem na něj volal.
Po chvíli se oklepal a podíval se na mě.
🇵🇱:,, Co se stalo? Kde to jsme?"
🇨🇿:,, Nevím."
Podíval se na zem se snahou si vzpomenout.
Náhle se otevřeli kovové dveře a vešel Finsko.
🇫🇮:,, Ale, šípkové Růženky se nám už probudili."
Díval se na nás se zlověstným úšklebkem.
Odešel a po chvíli se vrátil i se Švédskem a oba měli kovové tyče.
🇸🇪:,, Když už jste vzhůru, tak si trochu pohrajeme."
Švédsko přišel k mojí židli a napřáhl se.
Trefil mě do hlavy a i se židlí jsem spadl na zem.
Znova mě zvedl, napřáhl se a udeřil mě do hrudi.
Uslyšel jsem lehké prasknutí.
Znovu se napřáhl a začal se do mě náhodně trefovat.
Finsko dělal to samé Polsku.
Asi po deseti minutách je to přestalo bavit.
Odložili tyče.
Podíval jsem se na Polsko.
Obličej měl rozmlácenej k nepoznání.
Finsko se Švédskem odešli a my jsme tu v tichosti seděli.
S bolestí v hrudi jsem usnul.
Probral jsem se.
Zrovna do místnosti vešel Finsko.
V ruce držel šátek a nůž.
Podíval se na mě a šklebil se.
Přišel ke mě a zavázal mi oči.
Dostal jsem strach co se stane.
Ucítil jsem nepříjemně intenzivní bolest v pravé noze.
Bylo to jakoby mi ten nůž projížděl celou nohou.
Bolest byla čím dál tím větší a já chtěl brečet.
Po tváři mi stekla jedna slza.
🇫🇮:,, Ale, snad se nám tu nerozbrečíš ty malá kňouro."
Sundal mi šátek z očí a já viděl co dělal.
Nohu jsem měl skoro na dvě půlky.
Udělalo se mi špatně a pocítil ještě větší bolest než předtím.
Finsko někam šel a já se znovu dostával do bezvědomí.
🇫🇮:,, Hej!"
To bylo to poslední co jsem slyšel než jsem vypnul.
Měl jsem podivný sen.
Stál jsem uprostřed ničeho a díval se do nikam.
Chvíli jsem stál, a pak vykročil. Spadl jsem.
Z prudka jsem otevřel oči.
Švédsko mě polil ledovou vodou.
Moje noha byla zašitá, pořád jsem cítil tu intenzivní bolest.
🇸🇪:,, Konečně ses probral."
Přišel ke mě blíž.
🇸🇪:,, Ale když už jsi vzhůru tak bych toho mohl zneužít."
Podíval jsem se na Polsko.
Bezvládně seděl na židli.
Trochu mě to zneklidnilo.
🇸🇪:,, Neboj, za chvíli by se měl taky probrat. Ale teď už dost o něm."
Vytáhl nůž.
Pevně stiskl rukojeť a zabodl mi ho lehce do břicha.
Dále pokračoval v řezu směrem nahoru.
Začalo mi pískat v uších a nic jiného jsem neslyšel.
Zařval jsem z plných plic bolestí.
Z rány mi začaly vylézat vnitřnosti.
Udělalo se mi špatně od žaludku.
Podíval jsem se na Švédsko a ten se šklebil jako psychopat.
Z očí se mi valily proudy slz.
Vědomí jsem kvůli čím dál tím intenzivnější bolesti nestrácel.
Polsko se z mého bolestného řvaní probral. Podíval se na mě a poblil se.
Začal jsem z hluboka dýchat a pozoroval své vnitřnosti v pohybu.
Zvedl jsem hlavu abych se znovu podíval na Švédsko.
Stále se na mě s úsměvem díval.
Chtěl jsem zvracet.
Do pusy se mi začaly dostávat žaludeční šťávy s nestrávenými zbytky jídla.
Hlavu jsem naklonil na stranu a vyzvracel se vedle židle.
Švédsko se přestal usmívat.
Vzal jehlu a nit a začal mi zašívat ránu.
Dýchalo se mi stále hůř, zvonění v uších nepřestávalo a z té bolesti bych se zbláznil.
Dokončil steh a udělal uzel.
Zvonění uší odeznělo, ale stále jsem z hluboka dýchal.
Švédsko se postavil a s přátelským výrazem mě poplácal na rameni.
Odešel a já se znovu pozvracel.
Polsko se na mě podíval.
🇵🇱:,, Jsi v pohodě?"
🇨🇿:,, J-Jo, a-asi jo."
S neklidem v duši jsem seděl a díval se do prázdna.
Po asi hodině zotavování přišel Finsko.
Šel k Polsku.
🇫🇮:,, Teď je řada na tebe."
Vytáhl nůž a zabodl mu ho do stehna.
Polsko jenom ceknul bolestí.
Finsko se zamračil a pomalu vytáhl nůž.
Poté mu nůž do nohy vrazil ještě několikrát.
Polsko stále výrazně neprojevoval bolest.
Finsko se narovnal a začal si ho prohlížet.
Jeho pohled se upřel na křídla.
Polsko měl výraz beznaděje.
Finsko přišel k jeho křídlům.
Pevně stiskl rukojeť a začal řezat.
Polsko začal řvát bolestí a prosil o mylost.
Finsko jakoby to neslyšel.
Když se dostal ke kosti přestal řezat.
Řez udělal ještě ze spod, a pak rozvázal provaz, kterým bylo křídlo znehybněno.
Křídlo se opatrně protáhlo.
Finsko chytl uvolněné křídlo a začal za něj tahat.
V místě řezu se začala odhalovat kost.
Polskův nářek byl hlasitější a bolestivější.
Odhalil asi pět centimetrů kosti, ale následně kost zasunul zpět pod kůži.
Polsko byl zničen z bolesti a Finsko se na něj díval jako psychopat.
Měl jsem čím dál tím větší strach co bude následovat.
Finsko se na mě jenom s děsivím úsměvem podíval a pak odešel.
Polsku po tvářích stékaly slzy a potichu naříkal.

Nazdárek,
mám tu další kapitolu.
Přijde mi že je to čím dál víc psycho a bojím se co vymyslím příště.
No nic, tak hezkej zbytek dne.