❃.✮:▹Kruvalská Růže◃:✮.❃

8. Kapitola

Po té události s panem vyvoleným už jsem neměla náladu na všemožné produktivní aktivity. Teď je dalšího dne ráno a já se snažím připravit na další den v této zemi a škole. Překvapivě to tady není až zas tak hrozné jak já jsem očekávala. Oblékla jsem se a zašla do koupelny, kde jsem si vyčistila zuby a učesala vlasy. Nakonec jsem si je sepnula do vysokého ohonu a vydala se do Velké síně. Po cestě jsem nabrala zbytek osazenstva.

Když vejdeme do místnosti už se na nás, nestočí pohledy skoro všech. Vlastně se najde jenom pár podivínů, kteří na nás zůstanou viset pohledem. Asi si na nás už všichni zvykli. Jako už by bylo na čase za dva dny je první úkol. Jsem docela nervní, jak to zvládne můj bratr, i když jsem si více než jistá, že to zvládne na jedničku dokonalost, máme přece v genech. Dosnídám a přitom přemýšlím o tom, jak bude úkol probíhat. Dojím poslední sousto a pomalu se zvednu od stolu. Vyjdu ke dveřím a vydám se tou nejkratší cestou na hodinu.

Vejdu do třídy a posadím se na mé obvyklé místo. Připravím si kotlík, jelikož máme lektvary s netopýrem. Na štěstí pro mě si mě ten vyperoxidovanej týpek nevšiml. Začne hodina a já si začínám opisovat jako poslušná žačka postup k vytvoření lektvaru na dnešní hodinu. Ne, že bych to teda potřebovala, ale nechci mít průser z toho, že nedávám pozor na hodině. Porozhlédnu se po třídě a zjistím, že jsem asi jediná, která tu něco dělá. I když ne to bych někomu křivdila, když se pozorně porozhlédnu tak si to zapisuje ještě ta jedna holčina z té divné skupiny o třech členech. Po tom co netopýr vysvětlil postup tak, že to ti hlupáci z této třídy nemohli pochopit, tak jsme se měli dát do práce.

A taky se skoro všichni do práce dali. Po té co někomu vybouchl kotlík a více jak polovina lektvarů nebelvírské populace v této místnosti vytvořili absolutně neobstojné lektvary. Z některých pokusů se dokonce stala hmota, i když teda to povedlo. Ale to já asi pochopit nemohu, protože jsem vždycky, i v prvním ročníku, měla vynikající prospěch. Avšak z chování už to bylo trochu na hraně, ale to bylo hlavně kvůli mé drzosti a neschopnosti se podřídit. No prostě Kruval a jeho přísná výchova studentů. Když netopýr většině studentů dal za pět a tím asi skončila hodina tak jsem se vydala na další hodiny.

Ty proběhli nepřekvapivě pomalu a nudně. Když skončilo přeměňování, které uteklo docela obstojně tak nastaly dějiny a to byla teprve nuda. Po úmorných hodinách nastal oběd, který vypadal, že bude docela klidný. Naložila jsem si menší porci jídla a přemýšlela jak nabrat trochu energie, protože ještě budeme mít odpoledne trénink s Karkarovem. I když nevím, jestli se tomu dá říkat trénink s Karkarovem, když je to jenom o tom, že na nás řve, ať přidáme, a že jsme líní jak vepři. To bude ještě náročný den, plný potu a únavy. Dojím a zvednu se od stolu, tentokrát sama bez jakéhokoli doprovodu. Vyjdu z obří místnosti plné hluku, který vyprodukují studenti. Porozhlédnu se po chodbě a zahlédnu velkou skupinku nebelvírských, kteří si to štrádovali nejspíš do Velké síně. Avšak co jsem nečekala, bylo to, že se zastaví přímo přede mnou. Všimnu si trojice těch divných lidí, jednoho chlapce tmavší pleti a dvou stejných zrzků.

 „Ale ale pan vyholený a jeho kamarádíčkové, co pak potřebujete" řeknu až přehnaně přeslazeným hlasem, z kterého bych se asi jindy pozvracela. Když se neměli ani jeden k odpovědi, tak jsem pouze na ně provokativně mrkla a dál se rozešla vlastní cestou. Vešla jsem do mé kajuty a sebrala nějaké sportovní oblečení na náš trénink a ještě vzala sportovní botasky. Kouknu na kapesní hodinky a zjistím, že mám ještě půl hodiny do srazu před lodí. Vytáhnu knihu, kterou mám už skoro dočtenou. Budu muset zjistit, kde tady mají knihovnu, abych si půjčila nějakou knihu. Když jí zaklapnu tak zjistím, že už tam za chvíli mám být. Zvednu se z postele a zamířím ke dveřím. Jelikož kajuta není kdovíjak velká tak to netrvá dlouho a už procházím chodbou ke schodům, které vedou na palubu lodi, z které vede padající most ven z lodi. Trochu přidám tempo, abych náhodou nepřišla pozdě.

Když jsem už ve skupince kruvalských, kteří čekají na Karkarova a pár opozdilců. Když se už všichni dostavili tak mohl započít trénink. Karkarov nám řekl, ať si přivoláme hole, s kterými budeme trénovat výpady. Nechápu, proč nám to neřekl rovnou, a musíme se zdržovat přivoláváním, ale co už mě to nijak neomezuje. Když už všichni máme hole v rukách, můžeme začít. Protočím si v ruce holí a ještě si jí vyhodím. Rozdělí nás do dvojic a já jdu za svým parťákem. Když Karkarov tleskne, můžeme zahájit souboj. Úder, výpad a bum. Konec souboje samozřejmě mojí výhrou.