❃.✮:▹Kruvalská Růže◃:✮.❃

6. Kapitola

Probudím se a zjistím, že dnes je první den, kdy máme hodiny s Bradavickými studenty. Vylezu na palubu a pořádně se protáhnu. Samozřejmě jsem se předtím převlékla. Naštěstí tady mám jaksi volnou ruku, a můžu se oblékat jak chci. Nemusím se pařit v kruvalském kožichu a svetru.

Začnu se svojí pravidelnou rozcvičkou a rozeběhnu se okolo jezera, abych se trošku rozpohybovala. Včera jsem nebyla, protože jsem byla celá rozlámaná a málem jsem nedošla ani do Velké síně. Když už mi to stačí tak se otočím a vracím se k lodi, když přiběhnu tak na palubě už to žije.

„Co se děje?" zeptám se Mihaie „ Ale prosím tě Karkarov nám chce říct, v jakých třídách budeme teď přežívat" řekne a protočí očima. Porozhlédnu se po palubě a uvidím Karkarova jak se snaží sjednat si klid. Když se mu to podaří, tak začne rozdělovat do tříd. „Tak a Krumová půjde do čtvrťáku" pronese jako by nic „ Ale já jsem přece v pátém ročníku, nebudu tam s malýma prckama, kteří nic neumí" pronesu naštvaně. „Ticho tam" zařve na mě. „A teď rozchod" zařve a mi se jako ovce rozejdeme do hradu.

Sedneme si ke stolu a mezitím si nějaký kluk s vyperoxidovanými vlasy snažil získat mojí pozornost, ale co si budeme povídat, vůbec mě nezajímal a tak jsem ho ignorovala. Koukám do blba a u toho pomalu přežvykuji. Když dojím tak se zvednu a vydám se do učebny, kde mám mít první hodinu.

První hodina jsou lektvary. Mám strach? Ne, vůbec. Za prvé jsem o ročník výš, takže toho umím logicky víc a za druhé prostě strach nemám v povaze.

Vejdu do místnosti, rozhlédnu se po ní a zahlédnu dívku s kučeravými vlasy, chlapce s kulatými brýlemi a chlapce se zrzavými vlasy a pihami na tváři. Ještě v místnosti zahlédnu toho borce, který se mě pokoušel zaujmout u stolu.

No nic jdu si sednout do prázdné lavice.

Začne hodina a dovnitř jako velká voda vpadne muž s hákovitým nosem, černě mastné vlasy po ramena rámující jeho obličej a na něm ledová maska. Dveře za sebou hlasitě zabouchl, aby si ho všimli i ti kteří byli někde ve své dimenzi. Zadá nám úplně primitivní lektvar, ale i tak se někteří tváří jako by o tom slyšeli poprvé. Co je v těch Bradavicích učí.

Začnu na něm pracovat a po dokončení to jdu ukázat na oznámkování profesorovi. Najednou za sebou uslyším výbuch. „Zase vy Finnigane!" zařve učitel, který se, jmenuje Snape. „Vy Pottere to rovnou, vzdejte!" řekne nenávistně na chlapce s kulatými brýlemi. Jdu si zpátky sednout. Snape nechá chlapcův lektvar, pokud se to tak dá nazvat, zmizet. Vypadalo to spíš jako nepovedenej zelenej rosol co chytil úpal.

Jen se pro sebe ušklíbnu a otevřu si knihu. Snape začne obcházet a hledá na tom sebemenší chybu, aby mu mohl dát horší známku. Dojde k mojí lavici a začne kontrolovat lektvar. Mezi očima se mu objeví vráska od naštvání. Hledá tam kde jaké chyby, ale samozřejmě tam žádné nenajde. I když s velkou nelibostí mi dá za jedna a jde dále hledat chyby.

Když skončí hodina tak pokračuji dále do učebny, kde se měla konat hodina přeměňování. Vstoupím dovnitř do třídy a vyndám si znovu knihu. Začtu se a najednou nevnímám svět okolo, myslím na to, jak ta kouzla provádím. Vedle sebe uslyším vrznout židli a to je spouštěčem mého vrácení se do reality, rychle vytáhnu hůlku a otočím se na člověka, který se rozhodl mě poctít svojí přítomností, a mezitím mu pokládám hůlku ke krku.

Pod mojí hůlkou je ten blonďatý pitomec, který mě ráno tak otravoval. Na tváři má vyděšený výraz. Jen se ušklíbnu a sundám hůlku z jeho krku. Jeho vyděšený výraz se rázem přemění v pohled arogantního pablba. Bože jak já ho už teď nenávidím. Nesnáším tyhle arogantní idioty, kteří si myslí bůh ví, co nedokázali.

Jasně teď si říkáte, vždyť ty na to musíš být zvyklá, žiješ v Kruvalu. Ano tam sice jsou arogantní idioti, ale ti na to mají aspoň právo. Jsou dokonalí kouzelníci, nebo aspoň většina, a perfektní bojovníci. Jen protočím očima a dále si ho nevšímám. Otevřu knihu a ignoruji ho. Jenže jak jsem mohla očekávat, tak mi knihu vytrhl a já se na něj podívám otráveným pohledem. Vytáhnu hůlku a začnu si s ní pohrávat v ruce.

„Tak teď mně poslouchej, peroxide jestli budeš dál otravovat tak přinejmenším změním tvou image a přinejhorším ti zlámu každou končetinu, jednu po druhé." postupně se k němu přibližuji až poslední slova mu, zašeptám potichu do ucha. Odtáhnu se a pro sebe se ušklíbnu.

Kouká, jako kdyby spatřil smrt, to by se žádnému muži který vyrůstal v Kruvalu nestalo. Ale hold tady je moc rozmazlují a neučí jak se o sebe postarat v těch nejhorších situacích. Neučili je přežít. Do učebny vejde učitelka a započne hodina.

Když konečně skončí tak vyjdu ze třídy. Naštěstí to byla pro dnešek poslední hodina, takže zbytek dne strávím na lodi. Ale teď je čas oběda, takže se do lodi vydám až později.