❃.✮:▹Kruvalská Růže◃:✮.❃

1. Kapitola

Objevila jsem se u velké, pro někoho strašidelné lodi, ve které jsem měla strávit následující týden plavbou do anglické školy kouzel. Zahlédnu svého bratra a jeho partu. Vydám se za nimi a rozejdeme se dovnitř do lodi. Tam jsem zašla do svého příbytku, v kterém budu následující týden pobývat. Převleču se do Kruvalské uniformy, která se skládá z upnutých kožených kalhot a hnědého svetru a přes sebe jsem si přehodila kožich, protože i když se to nezdá je tu fakt zima.
Nazula jsem si vysoké kozačky a vyrazila jsem do komory, kde seděl můj bratr a ta parta pakoňů.

Nedávám chvíli pozor a najednou do mě někdo vrazí.Podívám se nahoru a uvidím Borise, jak je rudý jak rak od vzteku. Kouknu mu zpříma do očí a řeknu klidným hlasem. „Co si myslíš, že děláš?" a ironicky si odfrknu. To už nevydrží a zařve „ Já, vždyť ty si do mě vrazila." „ Tak mě poslouchej chlapečku, nedovoluj si na mě, dokážu tě zničit" zasyčím „To víš, že jo dřív než to uděláš, budeš tuhá, za to co si provedla" řekne posměšně. „Ha já určitě, furt lepší zemřít než poslouchat toho beznosého bastarda" zařvu naštvaně a on mě chytí pod krkem. „Neřvi na mě a nebudeš urážet Pána zla"v tu chvíli ho kopnu do holeně, vyndám hůlku a strčím mu jí pod krk. „Ještě jednou si na mě otevřeš hubu a zažiješ peklo na zemi, rozumíš?" řeknu až přehnaně klidně s ostrým přízvukem.Odendám mu hůlku z krku a zašeptám mu potichu do ucha „Zapamatuj si to, já své sliby plním." Ucítím, jak sebou cukne. Odtáhnu se a mile se usměji. Obejdu ho a otočím se přes rameno a řeknu „ Nezapomeň, kdo tady vládne" a pokračuji v cestě.

Rozrazím dveře. Najednou uslyším prudký hlasitý náraz. Kouknu se, co se stalo a uvidím Viktora, jak se drží za hlavu zařve „Kterej imbecil to udělal!" Snažím se udržet smích, ale nejde to. Chodbou se rozezní smích podobný zvuku lišky. Sýpavě se uklidňuji a chytím se stěny,abych se nesesunula, a Viktor si rozmrzele mne místo budoucí boule.

Všichni jsme ztuhli, když se ozvala ta tupá rána padajícího objektu, následně tříštícího se o palubu. Za svižného dusotu jsem vyběhla na palubu, následována kluky. No bordel jak v dračí noře. Všude se válely kusy dřeva, kol a různých součástek. Po palubě chaoticky pobíhaly osoby a uskakovaly před podivnými povozy. Někdo zařval „Padají kočáry!!! Máme se ponořit až za půl hodiny, co budeme dělat?!!" Z kapitánské kajuty se vynořil Karkarov s kapitánem. „ Co se to děje?" zamručel podrážděný ředitel." Padají divné povozy pane řediteli" zakřičím hystericky. Viktor si podrbe dramaticky hlavu. A Borise zahlédnu schovávajícího se za stožárem.

Karkarov se to všechno snažil zachránit kouzly, ale zatím, se mu to moc nedařilo. Nadával jako dlaždič a snažil se zastavit déšť dřevěných třísek. Byla to docela zajímavá podívaná. Už i mně bylo jasné, že je to příčinou silného kouzla, a že toto zastavit nepůjde jen tak jednoduše. Karkarov zkouší už několikáté zaklínadlo a vypadá to, že každou chvíli pukne vzteky. Je v obličeji červený jako rajče. Obličej má stažený do naštvané grimasy.

Kouknu na kapesní hodinky a zjistím, že se ponoříme asi tak za deset minut. V klidu dojdu za Viktorem. „ Viktore za chvíli se budeme ponořovat, měli bychom se jít schovat do kajuty." Kouknu se okolo sebe a uvidím, jak všichni vyvádějí.

Vylezu na stožár a zakřičím, co nejvíc mi to hlasivky dovolí „Všichni se uklidníme, vždyť jsme z Kruvalu nekřičte tady jako malý děcka a vzchopte se. Jděte k sobě do kajuty za pár minut se, ponoříme pod vodu" dořeknu a všichni se rozejdou do podpalubí. Seskočím ze stožáru a rozejdu se do kajuty za doprovodu Karkarovova vraždícího pohledu.

Dojdu do kajuty mého bratra a sednu si na nějakou postel,čekáme až budeme moci vyjít ven. Chvíli si povídáme a já zkouším elementární kouzla bez hůlky, abych se připravila na show. Začínám, u malých plamínků po větší plameny ještě zkouším vyvolat vítr.

Najednou ucítím, jak mi zalehnou uši, a uvědomím si, že už jsme pod vodou. Kouknu, jestli už jsou provedena všechna zabezpečující kouzla, která jsou potřeba k našemu přežití.

Abych vám to upřesnila loď, je zabezpečena kouzly, které okolo  ní vytvoří jakousi vrstvu, která chrání loď před zaplavením a vodou. Také tam je kouzlo, které sem dodává kyslík, abychom tu přežili po dobu plavby.

Vyšla jsem na palubu a kochala se tou krásou.Plujeme pod hladinou řeky. Okolo nás je pouze voda a občas propluje nějaká ta ryba. U Merlina toto je taková krása. Ani si neumíte představit, jak je hrozně uklidňující koukat na svět pod vodou.

Přemýšlím nad tím, jak to asi proběhne v Bradavicích. Jestli reprezentantem bude můj bratr nebo jestli někdo jiný. Nevím, co mě tam čeká, ale cítím, že mi to změní můj život od základů.