❃.✮:▹Kruvalská Růže◃:✮.❃

12. Kapitola

Po té menší honičce se Snapem mi docela vyhládlo. Sešla jsem po schodišti do Velké síně, kde jsem zasedla ke zmijozelskému stolu. Naložila jsem si na talíř trošku jídla. Jedno se musí Bradavicím nechat. Vaří tady excelentně. Pouze si vychutnávám zdejší jídlo. Jsem tak strašně ráda, že se mi vrátila má vášeň k jídlu. Doufám, že už jí nikdy neztratím. Vložím si další sousto do úst a myslím pouze na to jakou to má chuť. Když už je talíř prázdný tak se zvednu a vydám se směrem k naší lodi.

Přejdu po zdvihacím můstku na palubu. Sejdu po schodech do tmavé uličky s dveřmi, za kterými se, nacházeli naše pokoje, které se měli stát na ještě docela dlouhou dobu našim domovem. Stejně jako Bradavice, které jsou natolik rozdílné od naší pevnosti. Kruval je jednoduchý, plný tajemství a temnoty na rozdíl od Bradavic, které jsou plné obrazů, soch a výzdoby z doby jejich vzniku. Je to docela rozdíl, to vám povím. Vejdu do svého pokoje. Ze skříně vytáhnu svůj oblíbený svetr a ihned si ho nasadím, aby mi náhodou nebyla zima. Člověk by si řek, že bych měla být na zimu zvyklá, ale vlastně vůbec. Sednu si na postel a otevřu knihu, kterou mám zrovna rozečtenou. Přejíždím očima přes stránky a snažím se si zapamatovat některé informace. Tato kniha je o mudlovských vynálezech a objevech za toto století. Zaujalo mě na tom, že i přes to, že nemají žádnou kouzelnou moc, dokáží vymyslet spoustu vynálezů, kterými si usnadňují život.

Ve spoustě věcech jsou dokonce krok před námi. Vezmeme si třeba dorozumívání, zatímco my si pořád posíláme dopisy soví poštou, tak oni mají věc, které říkají telefon, s kterou můžou zavolat klidně na druhý konec světa a spojí je to okamžitě. To je jeden z důvodů, proč se nechci přidat do jeho řad. Nechci zabíjet lidi jen, kvůli tomu, že se někdo blbě narodil, i my jsme se mohli narodit bez kapky kouzelné krve. Proč bychom měli pohrdat lidmi, kteří neumí kouzlit. Jsou to také lidé jako my.

Dobře konec filozofie, prostě jsem utekla před znamením zla a s největší pravděpodobností brzy zemřu, ale proč to řešit, že? Ještě chvíli čtu. Podívám se na kapesní hodinky a zděsím se, že za chvíli bude čas večeře. To jsem četla tak dlouho? Ani mi to nepřišlo. Zaklapnu knihu a nasadím si boty. Otevřu svoje dveře a rychlým krokem se vydám ke hradu. Jako vždycky se posadím k zmijozelskému stolu a naložím si jídlo. To už nemusím ani popisovat je to vždycky stejné. Když dojím, tak se zvednu z lavice a rozejdu se po chodbě. „Slečno Krumová, i hned do mého kabinetu" uslyším za mnou hlas profesora Snapea. Otočím se na něj a pouze němě přikývnu. Rozejde se směrem ke sklepení a já jdu pouze mlčky za ním. Kouzlem otevře dveře a vejde dovnitř. Když vejdu do místnosti prudce, dveře zabouchne. Podívám se na něho, jestli je hodně vytočený.

Avšak to, co jsem viděla, mě velice překvapilo. Na Snapeově tváři se usadil mírný úsměv a kývl hlavou k jedné z židlí. Opatrně jsem si na tu židli sedla a Snape se mezitím posadil za svůj stůl. „Dáte si čaj" zeptá se na otázku, kterou jsem upřímně absolutně nečekala. „Jistě" odpovím zaskočeně a nervózně si hraju se svými prsty. „Ach jo toto se absolutně nepodobá tvé povaze, hoď se do klidu" řekne nějaký hlas v mé hlavě. Podívám se na něj. Co se tady sakra děje. Zrovna si vybírá správnou chuť čaje? „ Dáte si černý, zelený, ovocný, heřmánkový nebo šafránkový?" zeptá se „ Co prosím?" vytrhne mě z přemýšlení „ Jestli si dáte heřmánkový, černý, zelený nebo šafránkový" zeptá se znovu. Už se nadechuji k odpovědi. „ U Merlina zapomněl jsem na ovocný, já hlava děravá" plácne se rukou do čela. „ Tak třeba ovocný děkuji" odpovím.

Vzal do ruky konvici s vařící vodou a zalil s ní čaj. Vzal oba dva hrnky do rukou a odnesl je ke stolu. Poděkuji a položím ho na stůl, protože je stále vařící. „ Proč jste se mnou chtěl mluvit, pane profesore?" zeptám se a nahodím nevinný kukuč. „Myslím, že víš moc dobře, o čem s tebou chci mluvit" „Nechápu, o čem to tady mluvíte" Řeknu a napiju se čaje, ovšem toho i hned lituji, protože byl stále horký. „ Jen jsem ti chtěl povědět, že ti za to rozhodně nehodlám dát trest. Právě naopak, chtěl bych tě pochválit za originální nápad. Jsi rozený vůdce, takhle rychle dát dohromady Zmijozel s Nebelvírem. To jsem ještě neviděl" řekne a obdivně kývne hlavou. Přemýšlím nad tím, jestli to není nějaká finta, abych se přiznala. Ovšem moje ego zvítězilo nad rozumem. Proto nasadím oslňující úsměv a odpovím „ Děkuji aspoň někdo, dokáže ocenit mojí práci". Společně se tomu zasmějeme a trochu se zapovídáme. Poté se rozhodnu odejít. Přemýšlím nad tím, co za divnou věc se to právě událo. Také přemýšlím nad tím, že každý člověk má masku a záleží na tom, jak dobře umí lhát a skrývat emoce.