❃.✮:▹Kruvalská Růže◃:✮.❃

13. Kapitola

Uplynulo už pár týdnů a já si začínám myslet, že by se mi po všem tady, mohlo stýskat, ale zatím je tam pořád to mohlo. Ještě to bude nějaký čas trvat. Nejméně dva úkoly. Mimochodem zítra se už koná první úkol. Co mi říkal bratr, tak Karkarov mu prý říkal, že se bude jednat o draky. Samozřejmě je to velice nebezpečná disciplína, ale zároveň mě tyto zvířata něčím fascinují.

Tak vracím se zpátky na zem. Zrovna jsem uprostřed předposlední hodiny. Dnes to utíká až příliš pomalu, moc tomu nepomáhá ani to, že máme nejspíš jednoho z nejnudnějších učitelů na světě. Ale co byste mohli od ducha čekat. Rozhlédnu se po třídě a vidím tady dokonce nějaké případy, kteří hrají Řachavého Petra, piškvorky, normální karty a dokonce je tu i někdo, kdo si ustlal na lavice. Poznámky si zapisuje pouze ta dívka z té divné trojice, s největší pravděpodobností to bude dost velká šprtka. Divím se, že si ještě učitel nevšiml, že ho nikdo nevnímá. Já už na to taky kašlu, řeknu si v hlavě a hodím si nohy na stůl. Ještě šáhnu po mojí tašce. Z malé kapsy vytáhnu pilníček na nehty a začnu si je pilovat. Vlastně bych mu měla poděkovat aspoň, budou moje nehty v trochu přijatelném stavu. Konečně zazvoní. Naštěstí tento učitel pouští přesně na čas a nemá potřebu říkat takové ty klasické věty učitelů „Zvoní pro mě ne pro vás, takže sednout" nebo „ Hodinu ukončuje učitel ne zvonění". Prostě zvonek znamená konec a tak to je.

Seberu svojí tašku a pomalou chůzí se vydám na další hodinu. Samozřejmě se nezapomenou schody otočit blbým směrem. Tyhle schody opravdu nesnáším je to nejvíc otravná věc na této škole. Samozřejmě kromě Protivy. Když se konečně rozhodnou se mnou schody spolupracovat a dostanu se do třídy, tak si to tady znovu prohlédnu. Kdybych netušila, že tu mám další hodinu tak bych si myslela, že jsem v nějaké zašívárně pro studenty. Jsou tu kulaté stoly okolo, kterých jsou volně rozházené polštáře. Na každém se stolů je položena věštící koule, to je snad jediná věc podle, které byste uhodli, že se jedná právě o učebnu. Celá místnost voní po vonných olejích a svíčkám, možná se tam občas ocitne i nějaký ten závan purpury, ale nejsem si vůbec jistá. Nevím proč, ale působí to na mě jako bych byla v nějaké mudlovské čajovně nebo aspoň podle toho, jak si jí představuji podle popisu jiných. Teď mě napadá, co kdybych si udělala o prázdninách výlet do Londýna, samozřejmě myslím tu mudlovskou část. Ještě to promyslím.

Dovnitř třídy vejde žena s brýlemi, které mají strašně široké skla. Její vlasy jsou celé rozcuchané jako by přežili tornádo. Celá působí strašně podivínským vzhledem, ale co já vím třeba si ona tohle myslí právě o mně. Takže ano hádáte správně do třídy, vešla naše učitelka na věštbu. Začne nám vysvětlovat, že dnes budeme probírat věštění s kávových zrn a čajových lístků. Připravím si všechny potřebné ingredience a přesně podle postupu se dám do práce. Když to mám hotové tak mě velice překvapí, co tam uvidím. Překvapivě vůbec nic. Mezitím učitelka prochází mezi stoly a věští, co tam vidí. Zajímalo by mě, jestli si z nás děla jenom srandu nebo tam opravdu něco vidí.

Pokud ano tak chci ty drogy taky. Budu se jí zeptat, kde je kupuje. Dojde k mé lavici a podívá se do mého hrnku. Její výraz se ihned změní na vyděšený. „ Dítě vidím tam smrt, dávej si pozor" řekne vážným hlasem „ Máte pravdu toto léto, mi zemřel křeček" řeknu vážně a nakonec se posměšně usměju. Pouze se na mě uraženě podívá a jde předvídat smrt dál. Lituju ty lidi, kteří tomu opravdu věří, jsou to chudáci. Možná, kdybych se smrti opravdu bála, tak bych na to nahlížela jinak. Nebojím se, že zemřu, spíš se bojím, jaký dopad by to mělo na lidi, které tu nechám. Děsí mě představa, že by se někdo trápil kvůli mně a já bych mezitím odpočívala sto stop pod zemí. Ale každý někdy zemřeme buď dříve, nebo později. Samozřejmě je to smutné, když zemře moc mladý člověk, ale to je život. Stává se to a třeba tím ten člověk dá možnost žít někomu dalšímu.

Ohlédnu se přes rameno, kterého mučedníka si vybrala teď. Vidím tam pana Vyvoleného s výrazem v obličeji, který mi trochu připomíná vystrašeného Bambiho. Chudák on vypadá, že těm žvástům, které mu učitelka povídá opravdu, věří. Jako možná bych se mu měla vysmát do obličeje, že je hlupák, který věří všemu, ale to rozhodně neudělám, přece jenom pořád mám v sobě aspoň trochu té lidskosti. A asi to neměl v životě jednoduché, vyrůstal bez rodičů, a když přišel do školy, tak se musel ihned rozhodnout, s kterými lidmi se chce bavit, a s kterými ne. Myslíte, že mi to není jasné? Že se s ním chtěl bavit Malfoy, ale Harry s největší pravděpodobností odmítl, a proto ho teď Malfoy nenávidí. No to je jedno přestávám analizovat tuto situaci, mě se netýká.