❃.✮:▹Kruvalská Růže◃:✮.❃

15. Kapitola

Po skončení úkolu se už nic moc zajímavého nedělo. Oslavovalo se, i když nechápu proč, asi protože soutěžící nezemřeli. Jiný důvod opravdu nevidím. Ale komu by vadil chlast zadarmo že? Myslím, že nějaké oslavy měli i studenti Bradavic, u kterých bych se vůbec nedivila, že je chytili. No budu se později muset někoho zeptat, i když vlastně mě to vůbec nezajímá.
Věřím, že dnešek bude pro některé jedince peklo. Jak kvůli nedostatku spánků, tak kvůli kocovině, protože rozhodně nevěřím že se obešli oslavy bez alkoholu. Samozřejmě existuje možnost, že si někdo z nich vzal lektvar proti kocovině, ale určitě jich bude také dostatek, kteří na to zapomněli nebo nemají sebemenšího tucha že něco takového vůbec existuje. Ale to jsou pouze výjimky, většina lidí jsou tu docela chytří. Nebo aspoň tak chytří, že znají kouzelnický lék proti kocovině.

Škola tady byla trochu lehčí a mírumilovnější. A však učitelé tady velice rádi dávali tresty za každou prkotinu. Ale ve většině to byly buď práce navíc nebo tresty se školníkem Filchem. Ale to se děje skoro v každé škole akorát se tresty něčím liší. Věřím, že pro některé bradavické studenty je tento trest největší tragédie. Jejich Filche bych nejspíš přirovnala k našemu Karkarovovi, ale velký rozdíl mezi těmito dvěma je jejich postavení a možná také to, že Karkarov na rozdíl od Filche není moták a také něco málo ve svém životě dokázal. Filch dokázal pouze to, že udělal ze své kočky učiněné zlo. Teda pokud se tak ta kočka už nenarodila. Naštěstí mě ještě pořád nechytila ani ta jeho blbá kočka.

Škola se dnes podivně vleče a to nemáme ani žádnou uspávací hodinu. I když by se dnes celkem šikla, aspoň tu mají na snídani i kávu. Čaj je sice fajn, ale moc energie ti nedodá. V mém přemítání nad tím jak je to dneska dlouhé, zazvonilo na konec hodiny. Teď nás čeká dvouhodinovka lektvarů, kterou máme většinou hned ráno, ale dnes se to výjimečně přesunulo. Hodina probíhala podle nudného standardu. První hodina byla část teoretická a při druhé hodině jsme se přesunuli na tu praktickou část, ta se neobešla bez rýpavých poznámek na účel nebelvírů a strhávání bodů, kvůli vybuchlému kotlíku Seamuse Finnigana.
Upřímně by mě zajímalo, jak to pořád dělá. Snape rozdal pár trollů a potom jsme se mohli vydat na oběd. Ten proběhl jako obvykle.

Když nad tím tak přemýšlím tak život tady je jedno velké klišé. Když dojím tak se, tentokrát sama, vydám na loď. Tam se pouze přezuji a vydám se, co nejmíň nápadně, do lesa.Když tam vstoupím tak se pouze dívám n tu krásu. Umím si představit, že v noci to tu nahání hrůzu, ale ve dne je ta krása až omamující. Rozejdu se více do hloubky. Když jsem, podle mě, tak ve středu lesa, tak tam vidím strom. Dojdu k němu a začnu si ho pozorně prohlížet. Ani nevím, proč, ale přijde mi něčím zvláštní. Poté si jich všimnu.

Malých tvorečků, kterých by si všiml z dálky pouze málo kdo. „ To jsou kůrolezové, kteří většinou chrání kouzelné stromy. Roztomilá zvířátka, ale když je v ohrožení jejich strom, tak dokáží docela dost kousnout." Ozve se za mnou a já se ihned otočím. Přede mnou stojí dívka, kterou odněkud znám. Má špinavě blonďaté vlasy do pasu. Její tvář zdobí stříbřité vykulené oči a na tváři se jí nachází zasněný výraz. Svou hůlku má zastrčenou za levým uchem, což je nepříliš obvyklé. Natáhne přede mě její ruku „ Jsem Lenka. Lenka Láskorádová" její ruku stisknu a též se představím. „ Jak to že o nich toho tolik víš?" zeptám se „ Občas sem chodím, když se chci schovat, před škrknami, spousta studentů jich má plnou hlavu." Vysvětlí a já jí vůbec nerozumím. Ještě chvíli pozorujeme fantastická zvířata a poté se vydáme ještě hlouběji.

Po chvíli narazíme na louku plnou lučního kvítí. To by nebylo nijak zajímavé, ale mezi těmi květy seděli ti dva zrzci v ............. včelích kostýmech. Pouze se na tento obraz vyjeveně dívám. „ Co tu děláte?" zeptá se Lenka „ Ale nic moc pouze opylováváme kytky" řekne jako by nic „ Aha to je rozhodně velice obvyklá činnost pro člověka" řeknu a přitom mám sarkastický tón v hlase. „No je dívej" řekne jeden z nich. Jak je dokáže někdo rozeznat. No to je jedno zpátky k té situaci.
Vytáhne pilník na nehty a začne opilovávat tu kytku. Já na to pouze čumím s vykulenýma očima. „ No tak vidíš" řekne a na jeho tváři se objeví vítězný úšklebek a já mám chuť mu ho nadobro vymazat z obličeje. Ale bohužel mě v tuto chvíli vůbec nenapadá, žádná poznámka, kterou bych mohla prohodit. Ale koho toto vůbec napadne, toto není normální. Oni nejsou normální. Kdo se dobrovolně převlékne za včelu a vytáhne si pilník, aby mohl opilovat květy. A proč to udělali zrovna takto soukromě. Proč to neudělali někde na veřejnosti?