❃.✮:▹Kruvalská Růže◃:✮.❃

17. Kapitola

V Malfoy manor:

Bylo tam až mrtvolné ticho, které občas vyrušil výkřik člověka, který tam byl vězněn. To bylo pro toto místo celkem nečekané, protože se zde scházeli smrtijedé a řešili jejich útoky na Harryho Pottera. Vlastně se zde neřešilo nic jiného a některé smrtijedy to už začínalo štvát. A však to nemohli říct nahlas, protože by je to stálo krk. Všichni seděli u velkého mahagonového stolu a čekali, až začne jejich pán mluvit. Po pár minutách dusivého ticha už konečně začne.

„Mám pro vás znepokojující zprávu. Náš sponzor je na mizině!" zahřmí. Místností se ozval překvapený šum. „Takže jsem za naše poslední peníze, jsem zašel do švadlenky a koupil tyto fešné háčky, takže šup do práce!" vytáhne igelitovou tašku plnou háčků na háčkování a hodil ji na stůl. „Jo a ještě něco. Nemám křivá chodidla?" zeptá se s kapkou starostlivosti v hlase. A u toho si prohlíží svá chodidla.„ Tak to bude pro dnešek asi vše. Klubu papuček pozor! Rozchod" zakřičí a všichni zmizí z místnosti jako namydlený blesk.

Lucius Malfoy si jako poslušný poskok svého pána sedne do houpajícího křesla. Vytáhne háček a vlnu černou jako smrt a začne háčkovat smrtijedský plášť. Také na tom, že toto musí dělat, má velký podíl. Kdyby tak moc neutrácel za své životy v Candy Crush. Tak by jistě měl na zaplacení plášťů celého smrtijedského sboru. Jak tak háčkuje tak se mu postupně vytváří, čím dál tím víc přiblblejší úsměv na tváři. Myslím, že si našel nový koníček, kterým bude trávit zimní večery. Jak tak háčkoval, tak vůbec nevnímal, kolik je hodin. Uháčkoval jeden plášť, dva, tři, čtyři. Když zrovna byl někde v polovině pátého pláště, tak ho vyrušil vřískot.

Chvíli mu trvalo pochopit, co se děje. Podívá se z okna a zjistí, že háčkoval celou noc. Co je ovšem neobvyklé je to, že tu někdo tak hrozně ječí. Jindy je tu totiž mrtvolné ticho. Seběhne schody, aby zjistil, co se tam děje. Před sebou vidí přímo komickou scénu. Voldemort v takové té staré noční ošili, kterou nosily naše babičky, jak poskakuje na jedné, protože se za tu druhou drží. „Co se děje, můj pane?" zeptá se jeho poskok Lucius. „Já mám křivá chodidla! Podívej se!" vřískne a začne natahovat svou nohu k němu. U toho se snaží udržet rovnováhu. Vypadá to, že by se mu to i povedlo, kdyby mu neslétla čepička, kterou měl nejspíš, protože právě vylezl z vany. To už se válí na zemi, a pořád držíc svou nohu.

Two hours later:

Přesuneme se k další skupince, tentokrát v kuchyni. Ta se skládá ze studentů smrtijedů a jejich úžasného, nejkrásnějšího a nejhodnějšího ředitele koleje, Snapea. V tuto chvíli měl na sobě růžové chňapky a plech za plechem vyndával z trouby dortíky, které vždy podávají na schůzi. Ještě zvláštnější než, že smrtijedi mají vlastní dortíky na schůzích je jejich název. Smrt. I když v případě jejich poživatelů vás to možná ani moc nepřekvapí. Jednou z nejoblíbenějších příchutí je Lily Potter. Pečení této příchuti, bradavického profesora, vždy dožene k slzám. Asi mu tak hrozně chutnají. Zrovna se dopekli, takže je jde jeden ze studentů vyndat z trouby.

Když v tu ránu někdo otevře dveře, div nevypadnou z pantů a zařve „ Snape" „ K páníčkovi!". Snape se poslušně rozejde, za doprovodu jeho žáků, kteří zpívají jednu a tu samou větu pořád dokola. Je to věta „ Snape, Snape, Severus Snape". Ta melodie je přímo droga pro lidské uši. Není tedy divu, že si ji Snape zpíval i cestou k jeho pánovi. Snažil se, si pouze pobrukovat, aby ho náhodou někdo neslyšel, ale moc se mu to nedařilo.

Byl na sebe naštvaný, jelikož se nechal strhnout davem nedospělých školáků a kvůli nim teď zpívá tuto debilní písničku nebo by tomu měl říkat spíše říkanka. Otevře dveře, ve kterých se ten beznosý bastard nachází. Ach jo už se nakazil od Salome. Míří si to ke trůnu, stále zpívající tu otravnou melodii. Už ho to celkem vytáčí. Tu melodii bohužel za chvíli už zpívá i Voldy. Touhle rychlostí to bude zítra zpívat celé sídlo

One day later:

Jak Snape předpověděl, tak si to opravdu do jednoho dne zpíval celý Malfoy Manor. A jak se později zjistilo tato melodie všechny, kteří mají zvířecí podobu, dohání k šílenství. Nagini toho je jasným příkladem. Vždy, když tuto melodii Voldy začne zpívat, tak sebou začne Nagini zuřivě mlátit. Bohužel tady nemohu napsat, co říká, protože bych to musela celé cenzurovat. Nebo aspoň takto to prezentuje pán zla, který mi to přeložil. Takže, abych vám nějak osvětlila tento zmatek.

Lidé většinou zpívají tuto, pro někoho už otravnou, melodii, opěvující jméno jednoho profesora, zatímco zvířata, včetně sov, odmítají dělat svou práci, protože je z toho už třeští hlava. No jo no citlivá zvířecí ouška. Samozřejmě nesmíme zapomenout na naší milovanou Nagini, která odmítá zabíjet lidi, což je zde celkem problém a ignoruje svého páníčka. Vyvrcholilo to tím, že se už odmítala zúčastnit schůzí.

To už se Lord Voldemort rozhodl zakročit. Jak se chystá říct, právě v tuto chvíli. Zvedne se a začne mluvit. „Mes chers amis, aujourd'hui Nagini et moi sommes ensemble pour quitter cette maison de la malice et nous installer en France. Dégustons Rockfort et leur délicieux vin. Nous visiterons Notre-Dame et l'Arc de Triomphe. Nous prendrons une photo à la tour Eifell, puis reviendrons ici, en pleine beauté. Eh bien, nous allons enfin résoudre notre plan. Et ça va enfin être calme !" dokončí francouzský monolog svou lámavou francouzštinou a začínají řešit jejich ďábelské plány.

A zde máte překlad:

Mí drazí přátelé, dnes jsme se společně s Nagini, že opustíme tento dům neřestí a přemístíme se do Francie. Ochutnáme Rockfort a jejich výtečné víno. Navštívíme Notre Dame a Vítězný oblouk. Vyfotíme se u Eifellovy věže a pak se zde znovu vrátíme, v plné kráse. No nic jdeme konečně řešit náš plán. A už tu konečně bude klid!