agresivní Koťátko

22.

Netrvalo to dlouho a už jsme byli na cestě do školy.

Škola neprobíhala jinak než nudně. Holky mě pozvali ve čtyři do kavárny. Odkíval jsem jim to a zbytek školy jsem se snažil nějak přežít.

Po skončení poslední hodiny jsem vyšel ze třídy a šel ke skříňkám. Vyšel jsem před školu kde už na mě čekal Kiri.

Nikdo nic neříkal jen jsme se vydali cestou domů.

,,Asi bych ti měl oznámit že ve čtyři půjdu z holkama do kavárny." prolomil jsem ticho.

,,Dobře hlavně se vrať brzo." usmál se a dál už nikdo nic neříkal.

Došli jsme domů a já se šel rovnou převléct abych to stihnul.

,,Kiri já už půjdu tak zatím vrátím se asi tak za dvě hodiny." oznámil jsem mu, obul jsem si botky a vyrazil na místo kde máme sraz, přesněji přímo do tej kavárny.

Po nějaké době se mi podařilo najít tu kavárnu ve které jsme měli sraz. Vešel jsem dovnitř a rozhlédl se kolem.

Holky seděli u stolu úplně vzadu místnosti. Rozešel jsem se tam a sedl si.

,,Ahoj. Na to že si kluk ti to trvá dýl jak holce." zaslala se Jiro.

,,Taky jsem nemusel přijít vůbec." odsekl jsem.

,,Klídek stejně si pořád myslím že jsi holka takže na tom že ti to dýl trvá není nič špatného." přidala se do rozhovoru Ashido.

,,Já nejsem holka!!" zařval jsem.

,,Podle chování jsi a možná i trošku podle vzhledu." pokračovala ve svém.

Kecali jsme asi dvě a půl hodiny než jsme se rozloučili a šly domů.

,,Jsem zpátky." zavolal jsem když jsem dorazil.

,,Ahoj Katsuki." pozdravil mě z úsměvem Kiri.

,,Říkal jsi že tu budeš za dvě hodiny a né za dvě a PŮL." řekl z důrazem na poslední slovo.

,,Promiň." sedl jsem si na gauč vedle něj a Vyčerpaně jsem si položil hlavu na jeho klín.

,,Nějakej unavenej." zasmál se Kiri a pohladil mě po oušku.

Jen jsem spokojeně zabručel a nechal se drbat.

,,Jedl jsi něco?" zeptal se Kiri.

,,Ne." řekl jsem jednoduše.

,,Fajn Tak mě pusť ať ti můžu udělat něco k jídlu."

,,Ani mě nehne." zabručel jsem.

,,Dělej pusť mě." drkl do mě a já se neochotně zvedl.

,,No vidíš že to jde." zvedl se a šel do kuchyně.

Po chvíli přišel s talířem plný palačinek které provoněli celí dům.

,,Díky." řekl jsem, když mi talíř podal.

Po jídle jsem se šel už jen umýt vyčistit si zuby a následně spát.

Vzbudila mě noční můra. Snažil jsem se nahmatat Kiriho vedle mě, ale on tam nebyl.

Rozhlédl jsem se po pokoji, ale nikde jsem ho neviděl.