agresivní Koťátko

20.

Ležel jsem na posteli a nudil se. Co mám taky jinýho dělat? Možná bych mohl někomu napsat jestli někam nechce zajít, ale na to jsem moc líný.

Po pár vteřinách se ozvalo klepání a následně se dveře otevřeli.

,,Katsuki?... Můžeme si prosím v klidu promluvit?" zeptal se kiri a já jen přikývl.

Sedl jsem si na kraj postele a Kiri si sedl vedle mě.

,,Katsuki špatně jsi to pochopil nemyslel jsem že jsi jiný než ostatní ani že jsi slaboch. Jenom se bojím že nezapadneš. Nemusíš ze školy odcházet, jsem rád že jsi tam začal chodit. Ale prosím dej na sebe pozor." jen jsem ho poslouchal a nic na to neřekl.

Jakmile domluvil tak se zvedl a odešel.

Takže si to shrneme. Kiri má strach že nezapadnu do kolektivu a budu terč pro šikanu a já to pochopil tak že si o mě myslí že jsem slaboch a nebo až moc odlišný na to abych si našel přátele.

Ještě zkráceněji. Jsem Debil.

Zvedl jsem se z postele a šel za ním.

,,Kiri..??" vešel jsem do obýváku a sedl si vedle něj.

,,Já.....myslel jsem že nechceš abych chodil do školy."

,,Toho jsem si všiml." zasmál se a konečně se na mě podíval.

,,Takže ti nevadí že tam chodím?" zeptal jsem se.

,,Jasně že nevadí. Už jsem ti říkal že jsem rád."

,,Jo a ty peníze ti vrátím." sklopil jsem pohled k zemi.

,,Vážně?..... Tak to by mě teda zajímalo jak?" široce se usmál.

,,Jo tak to jsem ještě nevymyslel."

,,Kašli na prachy. Já je tak nutně nepotřebuju." jen jsem přikývl a sedl si blíže k němu.

Po nějaký době jsem si začal hrát s jeho prsty na ruce. On se tomu jenom smál.

,,Co teď?" Zeptal jsem se.

,,Nechce vyrazit ven?" podíval se na mě.

,,To nezní špatně." zvedl jsem se a šel se nahoru převléct do něčeho teplejšího.