agresivní Koťátko

2.

Film skončil a já se strachem mačkal na kiriho. zaklapl notebook a podíval se na mě.

,,chceš už jít spát?" zeptá se.

,,a-asi ano" řeknu rozklepaným hlasem a vyhrabu se z deky.

Kiri vstane a se mnou v patách jde do ložnice. Odloží notebook a lehne si.

,,a kde budu spát já?" podívám se na něj nechápavě.

,,tu se mnou" ukáže na místo vedle sebe.

,,ne" řeknu rázně a záložním si ruce na prsou.

,,no tak jestli chceš spát na podlaze tak si posluš" otočí se zády ke mě.

Když se venku ozve rána nadskočím a rychle vlezu pod pětinu vedle něj.

,,klid to byl vítr schodil asi květináč půjdu zavřít oknu." vstane, zavře okno a lehne si zase zpět.

Když se přikryje natisknu se na něj. On se jen zasměje a objetí mi opětuje. V tu chvíli jsem si neuvědomoval jak moc divně to vypadá.

V noci mě probudila noční můra. Vystřelil jsem do sedu a rozhlednu se kolem sebe.

,,jsi v pohodě?" zeptá se kiri kterého jsem právě probudil.

,,jo nic mi není" lehl jsem si zpět.

,,jak myslíš tak zase dobrou" usmál se a zavřel oči.

Mě se tak rychle usnout nepovedlo ale po chvíli jsem taky zavřel oči a usnul. Tu noc už se mi naštěstí nic nezdálo.

Ráno mě probudilo slunce které mi svítilo přímo do obličeje. Zamručel jsem a přetočil se na druhy bok. Chtěl jsem nahmatat kiriho, ale vedle mě bylo prázdno. Sedl jsem si, promnul si oči a rozhlédl se. Nikdo nikde. Protáhl jsem se a vstal z postele.

Šel jsem do kuchyně odkud se valila vůně něčeho sladkého.

,,co děláš k snídani?" zeptal jsem se a naklonil se přez jeho rameno.

,,palačinky" usmál se a pokračoval ve své práci.

Nic jsem na to neřekl a šel jsem si sednout do obýváku na gauč. Netrvalo to dlouho a seděli jsme u stolu a jedli palačinky. Po jídle kiri odnesl talíře a dal je do myčky.

,,tak co chceš dělat" zeptal se kiri když jsme seděli v obýváku a koukali na telku.

,,spát" řekl jsem otráveně a svalil se na pohovku.

,,proč ty jsi nespal v novi." takže si nepamatuje to že jsem měl v noci noční můru?

,,noo....ani moc ne" znejistil jsem.

,,proč?" zeptal se kiri a na tváři se mu vykouzlil úšklebek.

,,v noci jsem se probudil" řekl jsem odhodlaně.

,,a přočpak?" o co mu jde?

,,bylo mi vedro" odbyl jsem ho a skřížil si ruce na prsou.

,,já si teda pamutuju něco jiného" počkat, on si to pamatuje. Všechna radost ze mě opadla.

,,nemám sebemenší tušení co máš na mysli"

,,to je zvláštní mluvil jsi na mě a přesto si to nepamatuješ" zasmál se.

,,drž hubu" řekl jsem

,,takže si to pamatuješ" zasměje se a já uraženě nafoukl tváře.

,,buď v klidu je normální se bát"

,,já se nebál!" odvětil jsem mu.

,,víš že jsi roztomilí když se zlobíš." ušklíbl se kiri.

,,to není pravda" řeknu uraženě.

,,jestli chceš jít spát tak běž do ložnice musím tu poklidit tak ať tě neruším." přikívnu a jdu nahoru.

V ložnici se rozvalin na postel a během pár vteřin jsem usnul aniž bych se přikryl.

Probudil mě divný pocit. Otočil jsem se zády ke zdi a protřel si oči. Hned jak jsem se podíval jsem viděl kiriho který se sklání nademnou a kouká na mě.