agresivní Koťátko

15.

V obchodním centrum jsme s Kaminarim blbli a běhali všude kde se dalo. Teda...dokud nás neokřikli ty dva.

Něco jsme nakoupili a jeli domů. Kaminari mi koupil obojek se srdíčkem a donutil mi si ho vzít.

Když jsme přišli domů rozvalil jsem se na gauč. Začal jsem si rozepínat obojek.

,,Nech si ho jsi v něm roztomilí." zastavyl mě Kiri.

,,Ale já nejsem kočka!" zavrčel jsem a chtěl si ho zase sundat.

,,Nech si ho." jen jsem protočil očima a nechal si ho.

Kiri si mě posadil na klín aby si tam mohli sednout ti dva. Za chvíli jsme se rozloučili se Serem a Kaminarim kteří šli domů.

A zůstal jsem tam zase jenom s ním.

,,Teď už si ten obojek sundat můžu?" zeptal jsem se Kiriho.

,,Ne." řekl rázně.

,,To není fér já nejsem kočka." nafouknu tváře.

,,Chceš něco k jídlu?"

,,hmmm....rybu." řeknu stále ještě naštvaně.

,,Nebuď uraženej náhodou ti to sluší." usměje se a odejde do kuchyně.

Zanedlouho jíme u stolu lososa s kaší.

Dojedli jsme a kiri odnesl talíře. Pak jsme šly do obýváku.

,,Nechce jít už spát?" zeptal se Kiri.

,,Asi jo." odpověděl jsem a šel do ložnice.

Lehl jsem si a Kiri vedle mě. Položil si ruku na můj pas.

,,Nesahat!" zavrčel jsem na něj a on hned ruku stáhl.

,,No jo promiň." otočil se ke mě zády.

Hned jak jsem zavřel oči se mi v hlavě začali přehrávat scény z toho hororu.víc jsem se zakryl a snažil se na to nemyslet.

Převalil jsem se na druhý bok a kouknul na kiriho který byl ke mě otočen zády.

Zase jsem zavřel oči a zase se mi přehrávalo v hlavě to samí. Vyděšeně jsem se natiskl na kiriho záda.

,,Tady se někdo bojí." zasmál se kiri a otočil se ke mě čelem.

,,Drž hubu." zavrčel jsem a jeho ruku si položil na svůj pas.

,,Já myslel že se tě nemám dotýkat." znovu se zasmál.

,,Sklapni a spi." zavřel jsem oči a víc se k němu tiskl.

Po chvíli jsem usnul.

Pohled kirishimi:

Byl tak neskutečně roztomilí. Ani bych do něj neřekl že se bude bát. Pevně jsem ho obejmul a taky usnul.

Ráno mě probudil budík. Jak jinak. Zajímavé je že to kotě budík nevzbudí ale jakýkoliv hluk co udělám já ho probudí.

Opatrně jsem vstal a šel si oblíct školní unyformu a udelat si hygienu.

Pak už jsem si jen vzal batoh a vyrazil do školy. Poprvé se mi podařilo nevzbudit katsukiho.

Ve škole byla nuda a ten čas vůbec neubýval. Ale konce školy jsem se přece jen dočkal a mohl jít domů.

Nebo to jsem měl aspoň v plánu kdyby mě kaminari nepřemluvyl abych šel s něma na chvíli do baru pokecat. Neměl jsem v plánu pít ještě by se něco zase pokazylo.

Sedl jsem si na barovou stoličku a vedle mě si sedla Ashido a z druhé strany kaminari a sero.

,,Tak jak to jde s tím tvím přítelem?" zeptal se Kaminari.

,,S jakým?" nechápal jsem.

,,Ty jich snad máš víc? Myslím katsukiho." protočí očima.

,,Říkal jsem ti že to není můj přítel."

,,Bla bla bla bla bla mě ty tvoje kecy nezajímají."

,,Co si o tom myslíš ty Ashydo?" podívá se na ní.

,,Já ho neznám." pronesla jednoduše.

,,Tak to se musí napravyt. Dneska celá parta spí u Kirishimi!" vykřikl a napil se čehosi co si objednal.

,,Hej nespí u mě poslední dobou moc lidí." snažil jsem se protestovat ale marně.

,,Máš smůlu kámo."

Po chvíli jsme vyrazili ke mě domů.