Secret

11.kapitola: Londýn

Rozhodla jsem se vše držet jako tajemství. S Domem si už zhruba měsíc píšeme a zítra letím do Londýna! Rodiče si myslí, že je to kvůli škole. Jsem ráda, že nic netuší (aspoň myslím), ale samozřejmě je mi to i trochu líto. Napsala jsem Aye, jestli se náhodou nechce sejít a nějakou chvíli počkala než odepsala. No.. přesně teď sedíme v kavárně a já se jí chystám říci můj odlet.
,,No..to, co jsem ti chtěla říci je to, že poletím za Dominicem. Už zítra." Otevřela překvapením pusu. Zmiňovala jsem se o tom, že nás dala už dávno dohromady? Je nadšená i za mě. Jsem za ní neskutečně vděčná.
Trochu se bojím toho, že rodiče něco zjistí, ale když to nerisknu tak..nechci nad tím přemýšlet.

Nastoupila jsem do letadla a posadila se na své místo u okna. Jsem lehce unavena, ale není divu, když letím v noci. Jenže nechci jít spát, slyšela jsem, že let v noci je nádherný, takže si to chci užít. Není tu tak moc lidí, čekala jsem jich o hodně více než jich tu je.
Dostali jsme upozornění, že se máme připoutat a takové ty věci a najednou začalo letadlo stoupat. Tenhle pocit bez tíže tak moc miluju. Je to jako moje droga, protože si přijdu strašně lehká, bezstarostná.. Ovšem to netrvá dlouho, proto si takové chvilky užívám.
Noční let je vážně krásný. Je tu ticho a lampy pod vámi jsou vidět jak září..jako spoustu světlušek, které se snaží vytvořit obrazce. Je říjen a prolétáme klidnými nebesy. Je to skutečná nádhera, kterou bych chtěla vidět vždy. Bohužel takto to nefunguje.
Konečně Londýn! Těším se, až ho budu moci zase obejmout! Až zase ucítím jeho jahodovou vůni smíšenou s kokosem. Až uslyším jaho chraplavý a přesto jemný hlas. Asi mě tu vyzvedne. Říkal něco takového.
A místo Doma vidím jednoho z jeho bodyguardů. Údajně mě Dom čeká na speciálním místě a proto jedu s někým jiným. Hold objímání bude muset chvíli počkat.
Projeli jsme osvětlenou částí a momentálně jedeme tmou.  Cítím určitý pocit strachu, ale z čeho? To je něco, co nevím.
Vjeli jsme na nějaký neurčitý pozemek, cesta od brány vedla k černobílé vile. Zastavili jsme těsně před růžovými plameňáky, kteří měli krky zamotané do tvaru srdce.  Přišlo mi to velice pěkné.
Nebudu si hrát na to, že nevím, kde jsme. Kde jinde bychom mohli být, než u Dominica? A když přistoupíme ke vstupním dveřím, přesvědčím se o tom díky nápisu na zvonku. Harrison/ YungBlud. ,,Můžu se jen zeptat? Proč jste mě sem dovezl, když jste bodyguard?" ,,Slečno, nevím podle čeho soudíte, ale jsem Domův kamarád David a poprosil mě, abych vás sem odvezl." ,,Pardon. Omlouvám se." Začala jsem se cítit trapně.. ty první dojmy mě zabíjí.. Nijak dál už jsme se nebavili, Dave tedy zazvonil.
Po chvíli vylezl Dom. Už teď cítím motýly, kteří zase lítají. ,,Tady ji máš. Tak ahoj. Doma na mě někdo čeká." Dom pozdravil nazpátek a pak si mě přitáhl do náruče. A ta elektřina tu byla zas.