Secret

2.kapitola- Jsem tady!

Na toho člověka jsem se otočila. Kdybych se viděla, asi bych se sama sebe lekla. Reálně si myslím, že jsem očima chrlila oheň. Ale vše, co jsem viděla, byl Dominic s vyděšeně nechápajícím výrazem. ,,Vůbec jsem ti nerozuměl, ale nejspíše to nebylo něco hezkého. Nechtěl jsem tě naštvat. Promiň." ,,Ne ne ne! Myslela jsem si, že jsi jen nějaký debil, co mě pronásleduje.." snažila jsem se ho uklidnit, což mi samozřejmě vyšlo. ,,Mimochodem.. co děláš tady? Nemáš koncert?" ,,Pojistil jsem to." ,,Měl by ses tam vrátit." otočila jsem se zase na cestu a pokračovala v chůzi. ,,Jo no.. Tak nějak jsem si říkal, že by za tebou někdo měl jít.. Teda.. já byl vyslán." řekl a usmál se tak pyšně, jako by zrovna vyhrál Nobelovu cenu. ,,Mohla přijít Aya přeci..," vlastně jsem neskutečně ráda, že je tu.., ,,Když už mám s někým být.. Máš jistě důležitější věci." ,,Prý mezi námi něco cítí. Přebral jsem si to jako určité pouto. Což je dost zvláštní." Otočila jsem se na něj s otevřenou držkou. ,,Tohle řekl kdo? Aya? Jo no.. ta nás oddala dávno..haha," musela jsem se tomu zasmát, třeba by to pro mě totiž mohlo snížit ten panický pocit, který mě svírá a dusí, ,,Ale měl by jsi vážně jít.. Každopádně děkuju, že se zajímáš. Vážím si toho." ,,Ne!.. Tee! Jsem přímo tady! A když už jsem tady, tak se nevracím bez tebe." Překvapil mě jeho tón hlasu. Ano, chápu, záleží mu na fanoušcích, ale tohle.. spíše to znělo, jako by klidně na místě zemřel, jen abych já mohla žít. Jen abych já přežila. ,,Dobře.. já jen nechci, aby kvůli mne o tebe přišli ostatní. Nechci, aby to někoho obtěžovalo.. nebo..tak něco." Popošel k mé osobě blíže, až přestoupil osobní prostor. Přišel dost blízko na to, aby se jeho ruce omotaly kolem mého těla a pevně mě stiskly. Dost blízko na to, abych já mu ty svoje obtočila okolo krku. I když jsem poměrně malá.. Tohle je skvělý pocit. Je to to obejmutí, kde se cítím bezpečně, kde cítím, jak člověku může na druhém záležet. Kde je cítit teplo, sálající z druhého těla. Kde můžete nasávat tu příjemnou vůni, tolik lahodící nosu. Nebo taky ne.. jde o to jakého člověka objímáte. ,,Jsem tady a stojíš za to." Nevím, jestli tím myslel čistě mě.. spíše je to tak nějak pro všechny, avšak v tento úžasný moment je to naprosto nepodstatné. Myslím, že jsem se právě zamilovala. Ne úplně zamilovala, ale jo. ,,Vrátím se pokud půjdeš i ty." ,,Takže se vrátíš jako obrovský hrdina huh?" trošku jsem se nad tím zasmála. On už totiž je hrdina.. hrdina mladé generace. ,,Jen nechci jít bez tebe, Tee." Polechtala mne tato slova na srdci. ,,Děkuju." zapištěla jsem tiše a zmáčkla Doma v objetí ještě více. ,,To znamená, že můžeme jít? Můžeš mi o sobě něco víc říci. Myslím, že já to dělat totiž nemusím." Odlepili jsme se od sebe jako nálepka od nějakého produktu. Pěkně blbě a stále jsme "na sobě" víceméně byli. Nevím přesně proč, jenže pohled z očí do očí byl najednou úplně jiný, než předtím. Jako by mezi námi skutečně bylo větší pouto. ,,Vyhrál jsi.. Jdeme a já ti řeknu celej svůj životní příběh, kterým tě unudím k smrti.'' opět jsem se na něj zazubila. Určitě zase jako koníček.
   Myslela jsem, že nejsme zrovna daleko, ale pokecali jsme si o více věcech, než by se dalo očekávat. Vyšlo z toho, že si dost dobře rozumíme.  Když jsme došli k Aye, což nevím jak chytré bylo, objala mne tak, že mne malém zabila. Dom odešel zpět na stage a samozřejmě, Aya z mé dušičky začala tahat odpovědi. Začala u toho, jestli jsem v pořádku, právě mluví o tom, že to vypadalo, jako bych se tam s tím zelenookým klukem více sbližovala... Bohužel nevím, čím hodlá skončit.. Ale přesně tohle jí dělá tak moc super. Je tady a to mi stačí.