,,Třeba až se do mě zamiluješ." řekl pyšně. Ovšem já se do toho zažrala, jako by to měla být pravda. ,,To by sis přál, co?" zasmála jsem se. Já ani nevím, jestli vůbec dokážu milovat nějak jinak. ,,Na tuto otázku nemusím odpovídat." Zakroutila jsem hlavou a nevěděla, co na to říci. Co když má určitou pravdu? Pane bože! Nemůžu nad ničím takovým přemýšlet! Avšak jak se znám, tak nad tím budu přemýšlet dnem i nocí... Možná.. Je pravda, že mě ON určitým způsobem přitahuje. Když se mne dotkne, projíždí mnou elektřina a vždy má výboj v srdci. Vždy když se usměje, probudí motýly v mém břiše a když si vedle mne sedne, dá jim energii tak velkou, že mě neustále svými křídly šimrají. Ale jestli bych ho milovala někdy nějak víc? Kéž bych něco takového věděla, avšak nad tím přemýšlím tak usilovně, že jsem vlastně ráda, když to nevím. Možná..
Když to tak hezky přeskočíme, tak jsme vlastně nedělali něco zajímavého. Jednou jsme válčili s polštáři, podruhé jsme objednávali asijské jídlo, později jsem mu ukazovala celé Čejetice i když jsem u toho byla značně nervní.. objevili jsme fotku nás, držících se za ruce, jak koluje instagramem..a blah blah blah.. Podobně to šlo až do večera, do noci, dokud Dom neusnul. Ano - člověk s ADHD usl dříve než já. Moje myšlenky znovu zachvátila Dominicova věta.. Třeba až se do něj zamiluju... Pff.. to sotva.. Teda.. možná...
ČTEŠ
Secret
FanfictionJen holka z Česka, která se zamiluje do britského pobudy a on do ní. Rodiče se snaží je držet od sebe, myslí si, že se jim to daří, ale náš pár si k sobě najde cestu. Vzniká tak jedno velké tajemství. Praskne to či zůstanou v utajení? Co se v obou p...
