Secret

6.kapitola: Je toho více...

Před ním jsem se zastavila a dala mu svou hlavou do nosu. Následně jsem zase udělala 180° podle své osy a šla k překvapenému tmavovlasému klukovi. ,,Tohle si vypiješ ty svině!" Křičel ten s tím pravděpodobně zlomeným nosem. Chytila jsem svého zachránce za ruku, jelikož jsem měla potřebu cítit se více v klidu. ,,Kristin," co ta změna jména?, ,,Copak se stalo?" ,,Neřešme to." ,,Prosím pověz mi to." ,,Je toho více. Takže pokud chceš něco vědět, řeknu ti to až doma." Já vím, odsekávala jsem, jenže já teď můžu mít na svědomí život. Životy.
     ,,Moc oblečení asi nemáš co?" optala jsem se zelenoočka. ,,Vše co mám je v tomto batohu." Myslím, že mu případně půjčím nějaký oblečení mezitím, co se to jeho bude prát. To samé jsem mu samozřejmě řekla.
Mířili jsme na autobus. Stále ruku v ruce.  Řekněme, že konverzace nešla tak rychle, protože jsem se stále zabývala tím, jak moc se věci mohly podělat. A taky mě zarážel ten polibek. To bylo jako výbuch uvnitř mě. Myslela jsem, že tím šokem zemřu. Kolena se mi podlamovali.. Zvláštní to pocit.
     Bylo kolem poledne, když jsme se dostali na nádraží a lidé okolo začali Doma poznávat. Sice jich nebylo tolik, ale okolo dvanácti se jich nakupilo. Nechala jsem jim umělce čistě pro ně a mezitím, co on se podepisoval (sama moc nevím, kde ty fixky pořád bere, nejspíše kouzelná kapsa) a fotil jsem brouzdala po internetu. Jestli má Dominic být můj kamarád, tak si na toto budu muset zvyknout. S někým se vyfotil, pokecal, někomu se podepsal, dokud členové našeho klubu zase neodešli kvůli jejich a našemu autobusu. Stejně mi přijde zajímavé, jak se celou dobu nikdo neukázal až na teď.
     ,,Vítej v Čejeticích!" vypískla jsem, hlavně jméno mojí vísky. Teď v září je tu docela dost pěkně. Barevné stromy, vše zahalené listím.. No.. napříč tomu je tu i dost bláta a instalatérů, jelikož se vždy tady pokazí nějaká ta trubka. Například neteče voda, protože je trubka prasklá či ucpaná. Ale konec popisování odpadních věcí.
      Štrádujeme si to takhle ke dveřím mého bydla, když v tu se Dominic začne smát a ptát: ,,Tys upadla?" Zakopla jsem o vzduch.. takže ano upadla. Jenže tohle mu nemohu říci. Když mi nastavil ruku a já ji přijala, pronesla jsem : ,,Víš, potřebuješ brýle. Očividně sis nevšiml, že já neupadla, pouze jsem mužně napadla zámkovku." a ukázala jsem na místo mého přistání. Ano asi to je ohrané, avšak já si nemohu pomoci, zkrátka to musím říct. Odemkla jsem, sundali jsme si boty, Domovi jsem ukázala gauč na kterém bude spát... Vypadal nadšeně. Díky tomu jsem mu nabídla bratrovo postel a ložnici postel rodičů. ,,A nemohl bych s tebou?" ,,Zamítnuto." Lákavá nabídka, ale potřebuju svou postel čistě pro sebe. ,,Jsi si jistá?" Přiznávám, občas mě tento muž dokáže přivést do pochybností. ,,Sam- samozřejmě!" Jo lhaní mi jde skvěle. Jsem na sebe pyšná! ,,Nejsi moc dobrej lhář." ,,Nelžu." Lžu. Zasmál se. ,,V životě jsem si nedovolila zalhat." Což je horší věta. Jelikož lež je i to, že jsem rodičům nahlásila Ayu v našem baráku.
     Po velké debatě jsem tedy přistoupila na to, že oba budeme v ložnici.. Co jsem to za člověka, když si ani neumím obhájit svůj názor?
     Všechno jsme tak nějak připravili, pár věcí uklidili a než jsme se nadáli, byl tady večer. Samozřejmě i s ním přišlo další Domovo vyptávání. Stačí kdyby si ke mne postavil lampičku a byl by to přesný výtržek z nějakého detektivního filmu. Jenže on si ke mne zoufale sednul. ,,Tak mě znovu polib." Navrhla jsem s vychcaným pohledem. Ano jsem trošičku mrška.  Avšak myslela jsem to vážně. Má touha po něm je větší než moje hrdost, morálka a dalších tucet věcí. ,,A když to udělám, řekneš mi to? Já jen, že je to vydírání." ,,Ano. Já vím, proto to dělám. Zároveň se omlouvám, ale jo.." usmála jsem se na něj svým starým, dobrým koním ksichtem. ,,Jsi potvora. Ale jelikož se mi to líbí, tak to beru." Trochu jsem se zadusila. Nečekala jsem, že by na to přistoupil. Zahlédla jsem, jak jeho oči propalují mé rty, víc a víc dychtivě. Nakonec mě chytil za krkem a vznikl z toho vášnivý polibek. Sice plný vášně, avšak obsahoval tolik něžnosti, stejně jako jeho ruka za mým krkem. Ovšem než jsem se nabažila dostatečně, zase se odtrhl, ponechávajíc mě jako kdyby neúplnou. ,,Dobře.. Ale nejdříve jdu pro pivo. Chceš taky?" ,,Jop."
      ,,Takže ten vůl, kterého jsme potkali. Rodiče mají problém, když se bavím s kluky, jenže jeho vybrali oni. Pravděpodobně proto, že mi chtěli ukázat ten nejhorší druh mužského pohlaví. A řekněme, že pokud se dozví o všem mezi námi, tak nám jde o kejhák. Sice tedy nevím, proč by se s Patrikem bavili.. Prostě musí to zůstat tajemstvím." vychrlila jsem na něj jako když sopka vychrlí lávu. ,,Tee, jestli chceš, abych tohle zpracoval, potřebuju něco silnějšího než je pivo." ,,Je tu jen vodka." ,,Je mi úplně jedno, co to je." Vzala jsem tedy flašku alkoholu, skleničky a nalila nám. ,,Jen tě upozorňuji, že tys to chtěl vědět."
     Alkohol se nám trochu vymknul z ruky. O nějakou tu chvíli později jsme tancovali na stole, písničky hráli na plný pecky a euforie nás pohlcovala. Smích byl znít z našich úst, který šel z plna hrdla. Ze stolu jsme slezli, když jsme tancovali společenský tanec. Matně si pamatuji i další pusu. Bohužel nevím ten pocit. Ovšem určitě byl taky euforický.
     Horší bylo to v jakém stavu jsem se vzbudila.