Secret

17. kapitola: Infarkt

Druhý den probíhal nádherně. Udělali jsme si snídani, mazlili se, mluvili o budoucnosti... Zhruba v poledne jsme si objednali a dali nějaké to asijské jídlo, následně šli ven, protože jsme museli pár věcí Aye dokoupit. Zároveň jsme se samozřejmě chtěli projít. A abych dodala... prohrála jsem sázku, neřešme jakou, takže získám tetování. Dom vymyslel, že budu mít to samé, co on. Ne srdíčka na prstech, ale slona na zadku. Samozřejmě já jsem toho slona vyfotila na mobil, aby tatér věděl, co přesně udělat.
    Celé to bylo krásné. Drželi jsme se za ruce, dávali si polibky... Zkrátka dělali to, co páry dělají. ,,Stejně je zvláštní, že většina holek mě chce. Jenom tys mi nakopala při našem setkání zadek." začal konverzaci. ,,Třeba by ti ho nakopali i jiné." ,,Potkal jsem spoustu lidí a nikdo to neudělal." ,,Tak máš hold přítelkyni rapla." Zasmáli jsme se. Jo.. bavíme se o blbostech, ale není právě to, to krásné? Je to jako bychom pro sebe byli vytvoření. Ale.. každý má na světě svou spřízněnou duši, ne? Jen nevím, jak dlouho náš vztah vydrží v tajnosti. Jak dlouho se budu přetvařovat, dokud mi nerupne v hlavě a já to rodičům nevykřičím do obličeje? Já své rodiče miluju, ale sebrali by mi štěstí..
   Odcházeli jsme zrovna z obchodu, když v tu moje oči spatří dvě známé postavy. Máma a táta! Rychle jsem Doma zatáhla i s taškami zpět. A znovu jsme se ztratili v regálech.
    Pozorovala jsem rodiče, jak procházejí vstupem. Jakmile byli dostatečně daleko, odběhli jsme znovu k pokladnám, kde byl další problém. Prodavačka..
   ,,Prosím vás.. Už to máte zkontrolované. My vážně chvátáme." Dominic se rozhlížel kolem jako vyděšené štěně, mezitím co já se snažila ukecat tu babiznu. Modlila jsem se ke všemu možnému, aby nás pustila. A ejhle! Moje modlitby byly vyslyšeny! Řekla pouhé ,,dobře" , ale i to stačilo k tomu, abychom z toho krámu vyběhli jak splašení psi. Celí udýchaní jsme se zastavili asi sto metrů od něj. Zbytek cesty jsme šli již normálně. Větší infarkt jsem ještě neměla. Doufám, že nás neviděli.. ale - uvnitř sebe vím, že opak je pravdou. Vím, že nás zahlédli..
    Každopádně.. donesli jsme nákup do bytu a vyrazili do tetovacího salonu. Tatér měl volno, takže jsem šla na lehátko ihned. Dom mu ukázal z mého telefonu obrázek a tatér začal své umění. Trochu to bolelo, ale nic co by se nedalo přežít. Dom mě držel za ruku a uklidňoval mě, protože jsem byla neklidná.
   Když jsme vyšli ze salonu, šli jsme se ještě projít.
,,Tee, co kdybych měl problém?" ,,Pokusím se ti pomoct." To mě jen zkouší?
    Šli jsme dál a dál, až jsme došli k lesu. A najednou! jsem zakopla.. Dom se mě pokusil chytit, jenže marně, padali jsme oba. To mi připomíná naše setkání.
  Když jsme vstali, tak jsme zjistili, že jsem zakopla o petku. Co ty lidi v tom lese nenechají? Když jsme k tomu přišli blíže, abychom to vyhodili, viděli jsme, že je na tom napsáno ZÁHADNÝ KEČUP, což dost jasně vypovídá o tom, že je to kečup..a ještě k tomu záhadný. Řekl, že o něco takového mužů zakopnout jen já. Samozřejmě se tomu smál. I já se po chvíli přidala.
   Později jsme šli zpět "domů" a nějak zvládli den a noc.