Secret

20. kapitola: Stanování

Od rána se balím a přemýšlím, jestli mám všechny potřebné věci. Dnes se bude stanovat! Navíc jsem dostala mobil! I když jen kvůli tomu, že jedu pryč. Celý den jsem sice jak na trní, ale usmívám se jako měsíček na hnoji. Rodiče měli opět řeči ve smyslu: "Budeš tam s klukem a uvidíš to rodeo." Jenže stejně se snažím věřit v to, že na nic nepřijdou. Nechci Doma ztratit i za cenu těch rizik kolem nás.
   ,,Doufám, že sem Aya přijede. Přeci jen sis naši důvěru pokazila." promluvila mamka. ,,Neboj, vyzvedne mě zde." ,,To máš kliku." odvětil mi táta.  Občas se divím, že své rodiče miluju. ,,V kolik pro tebe přijede?" ,,Okolo dvanácté." řekla jsem na otázku mé mamči."
   Už počítám jen minuty. Přeju si, aby tady byla ještě před dvanáctou. Ale bohužel to se mi asi nesplní. A najednou jsem uslyšela auto! Avšak se ukázalo, že je to pouhopouhý soused.. Sakra já se fakt nemůžu dočkat!
   Je po dvanácté hodině a Aya nikde. Svým autem jet nemůžu, jelikož mi rodiče co? Správně.. nevěří. Pro moje štěstí však přišla zpráva od ní, že tu bude zhruba za deset minut. Už se těším, až je uvidím a pořádně zmáčknu ve svém obejmutí. ,,Nějak ti nejede co?" popichovali mě rodiče, jenže já zůstala zticha. Trochu mě to vytáčelo. Já vím, asi pro mě chtějí to nejlepší, ale v této situaci se tak nechovají.
  A najednou jsem uslyšela další auto! Tentokrát opravdu bylo mé kamarádky. Moje srdce bylo adrenalinem jako splašené. Snad neuvidí Dominica! Ale jelikož ho nevidím ani já, tak bych se toho asi neměla bát. Otázka..kde je? I rodiče se podívali, kdo tam je, až potom mě pustili.
  S rychlým rozloučením jsem vypadla z baráku a nasedla do auta. ,,Kde je Dom?" optala jsem se, když jsme odjely od našeho baráku. Zvolala jeho jméno a ten se vyškrábal z kufru.  ,,Dome!" Nestihla jsem říci něco více, protože mi zacpal ústa ústy. Nebylo to moc pohodlné, protože jsem se otočila až moc, ale stejně jsem v sedmém nebi. Jsem tak ráda, že jsem vypadla z domu, cítím se s těmito lidmi o hodně lépe.
  Já a Dom jsme stavěli stan pro čtyři mezitím, co Aya vybalovala nějaké jídlo a pití. Já spím s Dominicem, což znamená, že Aya má druhou ložnici zcela pro sebe, takže se může roztahovat. To já taky, ale po Domovi.
   ,,Na co jsi vzala vodku?" optala jsem se nejistě Ayi. ,,No s tvým klukem jsme přemýšleli, že bychom ai zahráli Nikdy jsem." ,,Dobrej nápad."
   Stanujeme vedle řeky, u které byla kalvárie, stanujeme poblíž stromů, které se z lehka ohýbají pod náporem vánku.
  Již tu byl večer a my se pustili do chlastací hry.
   Začlo to lehčími, ale trapnými otázkami a postupně se to stupňovalo. Dospěli jsme k otázce: Nikdy jsem neměl sex na gauči své kamarádky. A jelikož jsme byli již připití, a Dominicem jsme se napili. Ale Aya byla natolik střízlivá, že jí ještě došlo, kde to u té kamarádky bylo. ,,Tím chcete jako říct, že jste zdevastovali můj gauč?" ,,Neřekla bych to takhle.." ,,Vy dva jste měli sex na MÝM gauči?" ,,Jop." odpověděl úplně v pohodě Dominic. ,,Okay..", řekla zdrceně a pohoršeně má nejlepší kamarádka, ,,Asi si musím jít lehnout. Jestli hodláte znečistit další věci, tak si prosím vyberte tu kalvárii.." když vtu..zmizela. Dom se začal smát. ,,Co je? Právě jsme ji zničili." Snažila jsem se mu domluvit, ale sama jsem se uculovala. Přitiskl mě k sobě a dával mi něžné polibky na obličej. A nakonec... než jsme šli spát..jsme skončili..tam, kam nás Aya posílala.
  
Je poslední den našeho stanování. Zatím vše vycházelo podle plánu, tak snad to tak i zůstane. Ale co by se mohlo zkazit? Za ty dny, co jsme tady, jsme se pokusili otužit.. marně. Zkrátka jsme za svitu Měsíce skociki do té ledové vody, takže snad si neodneseme nějakou nemoc, což je dost možné.
  Co bych měla říci? Bylo to vlastně normální stanování, které prožívá každý. Udělali jsme si oheň, pekli maso, zpívali, otužovali se.. Byla to nádhera a je strašná škoda, že to již končí. Momentálně všichni tři balíme stan, protože jen pro mě a Ayu se to zdálo jako nesplnitelný úkol.
    Každopádně jak bylo vše perfektní, muselo se něco zkazit. Tahle praktika zkažení věcí, je pro mě učiněným trestem. Rodiče.. Objevili se z čista jasna, nikdo si nemyslel, že by se tu mohli ukázat. ,,Takže ty nás budeš očůrávat?!" spustil táta. Máma ho samozřejmě podpořila. ,,Jak..?" ,,Ten telefon je skvělý co?" Najednou mi to došlo. Ten křáp fungoval jako sledovací zařízení! Vytáhla jsem ho z kapsy, podívala se na něj, šlehla ho na zem takovou silou, že praskl. ,,Děláte si srandu?! Proč do psí prdele, nemůžu milovat, koho chci?! Celý život si myslíte, že mi dáváte to nejlepší, ale když mě to nejlepší potká, zakazujete mi to! Ne! Kašlu na to!" Chtěla jsem pokračovat, ale Dom mě chytil za ruku a sprintoval se mnou pryč. Vysvětlující mi, že mu to Aya řekla a že tam zůstane s mými rodiči. Ani jeden nezastavil. Cítila jsem, že je to takhle správně. A po nějaké chvíli se zeptal: ,,Takže.. nechceš se mnou bydlet?"