Secret

14. kapitola: Rudý pokoj

Strávili jsme nádherné dva dny u Domovy rodiny. Byli všichni strašně milí a jsem ráda, že jsem je mohla poznat.
  Momentálně jedeme zpátky do Londýna. Je asi moc brzo na to, abych otravovala s jedním tématem, ale moje zvědavost mi nedá, tudíž se musím zeptat: ,,Máš i svůj pokoj? Jako to bylo v padesáti odstínech šedi?" ,,To bys ráda věděla co?" zachechtal se.  ,,No ano. Kdyby to nevadilo, tak bych ho chtěla vidět." ,,Blázníš? Proč by to vadilo? Moc rád ti ho ukážu!" Zaplápolaly mu oči. Nic víc jsem neřekla. Byli jsme potichu a jen poslouchali rádio. Má hruď se však pořád zvedala pod těžkými nádechy. ,,Kristin, proč dejcháš jako bys měla infarkt?" optal se starostlivě, ale ten pobavený výraz mu nešel upřít.
  Je krásné pondělní poledne. Slunce svítí, je jasný den, ovšem ten chlad to moc nevypudilo. Dominic si začal zpívat a já se nad jeho uklidňujícím hlasem rozplývala. Bylo to snad přímo pro mě. Aspoň to tak znělo. Pomalu jsem se k němu přidávala, takže z toho vzniklo zamilované duo. Nevím přesně proč zamilované, zkrátka se mi to tam hodí.
  ,,Já miluju tvůj hlas!" oznámila jsem mu. Trošku se začervenal a řekl na oplátku: ,,Já ten tvůj." Musím říci, že bych čekala skoro cokoliv, ale tohle? Vsadím se, že jsem byla jako rudé rajské jablíčko. Nevím proč, ale s ním se cítím tak klidně bláznivá. Cítím se s ním výjimečně. Cítí se tak i on se mnou?
  Bloudila jsem v hlavě ve svých myšlenkách, když jsem spatřila, že už jsme doma. Je zvláštní, že tady tomu po pár dnech říkám domov?
Vystoupili jsme z auta a já znovu začala: ,,Kdy mi ukážeš ten pokoj, prosím?" ,,Tee, to že mám ADHD neznamená, že to udělám ihned." Chápavě jsem kývla hlavou, když znovu začal mluvit: ,,A jelikož si moje slova občas protiřečí, udělám to ihned.'' Vyndali jsme z auta batohy, on vzal mou ruku a šli jsme dovnitř. Nemůžu uvěřit, že uvidím ten erotický pokoj! Došli jsme do obýváku, kde žluté zdi dodávají pocit tepla. Zde jsme si odložili ruksaky s plánem je uklidit potom. ,,Takže.. vážně chceš ten hříšný pokoj vidět?" ,,Bojíš se snad toho, že leknutím zdrhnu, zelenoočko? Samozřejmě že ho chci vidět, tak lehce se mě nezbavíš." mrkla jsem na něj jedním okem. Znovu chňapl mou dlaň a bílou chodbou mě vedl až ke schodům, které vedly dolů. ,,Ten pokoj je ve sklepě?" ,,Tak nějak." Rozsvítil lampu, která dávala mírné osvětlení. Takže schody byly vidět, ale žádný zázrak to nebyl.
Chodba je úzká, takže Dom jde předemnou. Můj dech byl těžší a těžší. Myslela jsem, že vypustím dušičku, ale vše opadlo, když jsem viděla růžové dveře s černými puntíky.  Dom má velice vytříbený styl, takže to je asi schválně. To není urážka. Vzal odněkud klíč a začal odemykat. Jakmile dveře uvolnily cestu, vstoupila jsem. Vidím pokoj hrající v černočervené s kapkou bílé, hnědé a růžové barvě.  Uprostřed pokoje, čelem u zdi, byla velká postel s mřížemi nad ní. Vedle ní stojan s bičema. V šuplících pouta, spony na bradavky (hádám) a mnohem více. Z rohů postele visely provazy.. Některé ty věci ani neznám! Tenhle pokoj mi vzal dech. To všechno mě neskutečně fascinuje, protože tolik věcí jsem v životě neviděla. Rudý pokoj je definitivně to nejvíce zarážející a fantastický. Bude zajímavé, jestli se tady objevím za jiným účelem. Klidně počkám do svatby. A je mi smutno, jestli tomu věříte.
  Moc jsme toho přes celý ten den nedělali. Vybalovali jsme, prali jsme se a všelijaké běžné věci. Právě teď koukáme na televizi,  ale Dominicovi oznamuji odchod do sprchy. Kývl hlavou a dál se snažil soustředit na obrazovku.
  Koupelna obsahuje nějaké to zrcadlo, pračku, umyvadlo, vanu a sprchový kout. Vyndám si ručník, abych se měla do čeho utřít a své svlečené věci, dávám na pračku.
  Teplota vody je vždy velmi těžce nastavitelná. Buď je moc studená nebo horká. Nic mezi tím.
   Jak jsem se sprchovala, zaslechla jsem nějaký šelest, ale nevěnovala jsem mu pozornost. Ovšem když jsem uslyšela své jméno, otočit jsem se zkrátka musela. A tak se mé nahé tělo setkalo s Dominicovým. Sedla jsem si pod proud vody, abych se zakryla, když si na sebe on dával trenky. ,,Máš tady tolik koupelen a ty si vybereš zrovna tuhle?" ,,Tahle je jediná s pračkou." Popadl i zbytek svého, hádám špinavého, oblečení a střelhbitě odešel.
  Ta událost mě děsila, ale mohla jsem to někdy čekat. Však říkal, že občas chodí tak, jak ho Bůh stvořil.
  A když jsem vylezla a on špinavé prádlo hodil do té mycí mašiny, mířili jsme oba do postele.