18.kapitola: Smrt

59 6 2
                                    

Když Dom odletěl a já se vrátila domů, nečekala mě milá zpráva.. Byli to rodiče.. věděli to.
   Je to poznat už jen z jejich výrazů. Věděla jsem, že tohle je moje smrt.
   Bála jsem se jenom pohnout. Bála jsem se každé vteřiny, která uběhla. Bála jsem se jich. Čekala jsem facku či něco horšího. Ne že by mě rodiče mlátili, jen nesnáší, když poruším jejich pravidla.. Když nejsem v tom boxu, kam bych měla patřit, ale nepatřím. Budu se opakovat, já je miluju, ale chci být volná..
   Nakvašené pohledy se do mě zabodávají jako dýky. Když v tu chvíli mi na tváři přistála tátova ruka. Štiplavá bolest mi tlačila slzy na povrch a já se je snažila urputně držet, aby nestekla ani jedna. Nakonec jsem dostala ještě jednu, tentokrát od mámy.
   ,,Tak takhle ne holčičko! Nebudeš si dělat, co chceš!" řval otec.. ,,My ti dáváme hory doly a ty se takhle odvděčíš?!" řvala matka..
  Čekala jsem další rány, které také přišly. Spadla jsem na zem, čímž jsem ukázala jen to, jak slabá již jsem. Bylo těžké se zvednout, avšak se mi to nějak povedlo.
    Najednou jsem začala křičet já: ,,A budu! Každý den co mě budete více kontrolovat se budu vzpouzet! Budu si milovat koho já chci! Nikdy se vám nepovede nás rozdělit! Nikdy!" Působila jsem ještě větší drama. Slzy mi již plným proudem tekly po tvářích až na krk, ale díky tomu jsem už necítila takové napětí po celém těle. Cítím neskutečný vztek a smutek.. Rodiče stále naštvaně koukají.. Proč mi tohle dělá zrovna moje rodina? Mají mě přece podporovat ne? Asi si za to můžu sama... ,,Že se nám to nepovede?" optala se úplně v klidu máma, když tátovi podávala telefon a ten ho roztřískal. ,,To byl první krok." odsekl. Byla jsem bezradná jak jen člověk může být. Běžela jsem nahoru do pokoje, nechávajíc své rodiče za mnou. Kašlala jsem na jejich povyky. Chtěla jsem si jen lehnout a spát. Nejlépe se už neprobudit. Můj život bez Dominica..to...nejde... Sice jsme spolu okolo měsíce, ale cítím, že on je ten pravý... Jak mám žít bez něj? To mám být zase neúplná? Však on jedinej tu díru zaplnil. Mám Ayu..ta dokáže zaplnit velkou část, ale Dom.. je to jiný.. Je v tom rozdíl a já mám v hlavě zmatek.. ,,Dobrou noc" - šeptá mi hlas v hlavě.

SecretKde žijí příběhy. Začni objevovat