4.kapitola: Rodiče..

127 8 2
                                    

,,Zůstaneš u mě," vypustila jsem z úst rychleji, než jsem si to vůbec stačila pořádně promyslet, ,,Ehm.. Teda můžeš zůstat u mě. Pokud chceš.. Já ti asi..asi můžu poskytnout pobyt." Bylo moc hezké vidět ty jeho plamínky v očích a tu čirou radost. Ovšem nevím, jestli je to dobrý nápad. Já jen ..je to jako bychom se chtěli o tom druhém více dozvědět. Jako by možná neměl být známý, ale spíše kamarád.
,,Kiki, jsi si jistá?" optala se Aya, značně vykazujíc její pochyby o mém ukvapeném rozhodnutí. Mluvila česky, jako by si myslela, že Dom nebude později ani zvědavej. ,,Nejsem. Ale moji rodiče budou pryč.." ,,Dělej jak myslíš." Naše debata skončila hodně rychle, ale jak jsem si myslela.. Dom byl zvědav, díky čemuž se komunikace znovu rozvířila. Bylo by velice zajímavé, kdyby češtině rozuměl.
,,Chceš říci, že tvoji rodiče jsou vrahové?" zeptal se chlapec s růžovými ponožkami na nohách. ,,Ne. Jen jsem řekla, že nejsou zrovna šťastní, když se bavím s klukama. Hlavně když nejsou odtud. To potom říkají, že mě střelí brokovnicí," tentokrát zase oba zmlkli, jako by ani nedýchali, ,,Víte co? Já raději napíšu mámě, jestli je v pohodě to, že budu mít společnost."
Definitivně je lepší, když ani jeden z nich neví, že to bude společnost opačného pohlaví. Určitě je lepší, když si budou myslet, že je to Aya. Budou tomu věřit, že jo? Jsem přece jejich malá holčička, která by nelhala. Ne? Stoprocentně bude lepší, když budou věřit, že se mnou bude Aya z Čech, než kdyby zjistili, že Aya z Čech je Dominic z Británie. Stojí vůbec za to přemýšlet nad tím proč? Proč mě svazují a nenechají mě dýchat volně? Možná přeháním... Rodiče jsou skvělí. Skutečně. Jen takovou volnost asi nesmím mít. Nechci ani pomyslet na to, co by se stalo.. NE! NIKDY! TO SE NESTANE!
,,e..Tee!" probral mě z myšlení hlas, nevím čí. Důležité je kdo mluvil potom. ,,Jsi ok? Co ta máma?" a ano, mluvila má hnědovlasá kamarádka. ,,Jsem ok. A rodiče.. myslí si, že tam budeš ty. Takže nemají problém." ,,Je docela smutné, že mě tajíš." prohodil sklesle zelenooký kluk. ,,Dominicu, promiň, ale..je to lepší. Sakra, to zní jako špatnej román." udělala jsem trochu kyselý obličej. Neřekla bych, že bych byla romantik. Ale nejspíše se uvnitř mé osoby ukrývá. Což je zvláštní. Rodiče se nezdají býti takoví. Alespoň ne vůči mým citům, avšak s tím bohužel nic neudělám. To by se muselo stát něco divného..

SecretKde žijí příběhy. Začni objevovat