Život či Smrt

Jako sníh

Vzlyk. To byl jediný zvuk který byl slyšet ve velkém domě kdy byla pouze jediná osoba. Pod takzvaným „sluníčkem karasuna"se tvořila miniaturní kaluž krve. Shoyo hinata. Jeho hlava spočívala na kolenou a jeho extrémně zjizvené zápěstí bylo ponecháno natažené. Oči chlapce vypadali jako kdyby patřily panence. Jakkoli prázdné. Až na slzy které volně tekli z těch prázdných očí podobné panenkám které dříve zářily jako drahé diamanty. Hinata se hořce zasmál a odhodil hlavu dozadu *proč to tak strašně bolí?*. Mladý blokař se podíval na mírně zkrvavený nůž a zahučel než se natáhl a zvedl si ho. Konec prstu setrval na špičce dokud ho znovu nepoložil na zápěstí a zasyčel když mu nůž projel kůži. rychlé přejel nožem a na jeho zápěstí se jí začali tvořit kuličky krve. Po těle mu projel podivný pocit. Znovu zaťal čepel do kůže a vystřelil nahoru řval na okamžitou bolest. Krev mu už zběsile kapala z ruky rozeběhl se a popadl ručník a vyvíjel na něj co největší tlak. Byl doma sám takže volání o pomoc by nic neudělalo a telefon mě ve školní tašce která je v přízemí. Hinata se obával že pokud tlak vůbec uvolní padne mrtvý. V očích mu zase tekly slzy a bolest se zdvojnásobila. Krev už se vsakovala přes ručník a hinata zpanikařil. pomalu vstal odcházel od zdi zatímco se držel za paži o drahý život a pokusil se otevřít dveře a jít dolů.jakmile seběhl ze schodů a dostal se ke školní tašce vylovil telefon a neobratně jej otevřel. Hinata aniž by věnoval velkou pozornost komu volá stiskl tlačítko na poslední osobě které poslal zprávu A počká několik sekund než to dotyčná osoba zvedla *kde jsi? Jsi v pořádku. Volal jsem ti před chvílí ale nezvedl jsi to* než mu nějaká souvislá slova vyšla z úst vydal extrémně ubohé vzlyky. *Kageyama prosím pomozte mi! Nezastaví se to. Všechno se mi rozmazává bojím se!*přesně k tomu co řekl všechno z pohledu hinaty se točilo a deformovalo do něčeho co nebylo. Ramena narazilo do zdi a sklouzl dolů Litoval že to kdy udělal. Na druhé straně bylo ticho dokud nebylo slyšet šeptání. *Hinata dal jsem tě na reproduktor co se stalo?* Zeptal kageyama a znělo to téměř starostlivě. To je ono zemře, protože kageyama, který se o něj stará je pouze ve snech. *Nezastaví se , bolí to tak hrozně! Krev se nezastaví a ručník je už promáčený.* Znovu škytl *pomoz mi, bojím se.* Hinatovi se klepali ruce až z toho upustil ruce a jeho ruka byla téměř znecitlivělá. Zvedl se a šel pro další ručníky. Když se vrátil, telefon byl v chaosu a slyšel zběsile řvaní. *Hinato, poslouchej, kageyama už je na cestě, můžeš nám říct co se stalo?* Zeptal se sugawara něžně přesto starostlivě, přestože ostatní byli v pozadí v chaosu. Hinata zastenal, nechtěl jim upřímně říct, že se cítil depresivně a podřezal se. *Prosím, musíme to vědět.* Sugawarův hlas zněl pořád jemně. *Nechtěj jsem, opravdu jsem to nechtěl.* Hinata opakoval znovu a znovu jeho slova se zachytila mezi ošklivými vzlyky. 2. Strana úplně ztichla až se ozval hlas znějící téměř jako bolest. *Trochu mě bolí že si se mnou ani s nikým jiným nemluvil o svých potížích a vzal to na sebe Shoyo ale o tom si promluvíme později. Zůstaň vzhůru!* Nishinoyův hlas zněl bolestivě a hinata znovu škytl. Hinata ležel na boku a jeho paže volně tekla. Byly kolem něj všechny ručníky ale začaly se zbarvovat červeně. Hinatina druhá Ruka ležela bezvládně po jeho boku. Oficiálně to vzdal. *Je mi to líto všichni, potřebuji jen malý pětiminutový spánek* z druhé strany byly slyšet protestné výkřiky ale neměly žádný účinek. Hinatiny oči se pomalu zavírali a jeho dech se stal nerovnoměrným jeho tělo bylo příliš uvolněné. Bolest úplně zmizela a hinatě na tváři spočinul úsměv dokud úplně neusnul. Hinata doufal že druhá strana bude přinejmenším příjemná. Kageyama zuřivě zatáhl a otevřel dveře od domu. Okamžitě ztuhl v úplné hrůze bylo pozdě? Hinata nehybně ležel na zemi vzestup a pád hrudníku téměř neexistoval. Po chvíli když uslyšel zvuky ze zapomenutého telefon vedle zraněného dospívajícího chlapce okamžitě jsem ho zvedl a odpověděl *hinata to je naživu ale stěží zavolal někdo z vás sanitku?* Kageyama zapnul reproduktor když objímal hinatu v náručí a vyvíjel tlak na paži. Krev mu už zakrývala ruce což ho trochu znechucovalo *Ano volal jsem před chvílí brzy by tam měl být* kageyama vydal souhlasný zvuk a zaměřil se na hinatinu ruku. *Nejsem si jistý jestli to přestane* zamumlal kageyama a na ránu vyvíjel větší tlak. *Je to.... Tak špatné?* Yamaguchi promluvil se znatelným chvěním v hlase. Kageyama znovu zasténal vstal na kolena aby vyvíjel ještě větší tlak. Tlukot jeho srdce byl nestálý bál se nechce přijít o svou drahocennou osobu kterou miluje. Když uslyšel přicházející sirény kageyama se mírně uvolnil. *Vypadá to že byla otevřená Hlavní tepna. jak k tomu vůbec došlo?* Řekl jsi kageyama původně pro sebe ale dostal odpověď. *Hinata řekl že jsi to udělal sám byl hysterický takže asi říkal pravdu.* Řekl Tsukishima znělo to znuděně což kageyamu naštvalo. Kageyama zavěsil že sanitka už byla tady. *Baka probuď se hinato* kageyama zakřičel a jemně zatřásl s chlapcem. *Kageyama...* Hinata se rozbrečel. *Víš opravdu se za to nenávidím ale jsem do tebe úplně zamilovaný* dveře se otevřely a dovnitř vběhlo několik lidí. Když kageyama vlezl do sanitky vnitřek vozidla pachl smrtí a to kageyamu odradilo. Už byli v nemocnici a kageyama byl nucen zůstat v čekárně. Nakonec odeslal zprávu svému týmu
Jsme v nemocnici XXX (pozn. prostě nějaká nemocnice, vymyslete si jméno😂😂)

Brzy tam budem.

Lehl si bylo mu jedno že zabral dvě nebo tři sedadla a zavřel oči.
Špatný pocit se zdvojnásobil. Nemohl udělat nic aby hinatě pomohl. Nebyl by schopen žít kdyby jeho láska zemřela. Kageyama tam stále ležel a snažil se neplakat. To však skončilo kdy se jeho tvář setkala s něčí rukou *kdo?*kageyama se snažil zaostřit zrak na osobu před ním. *Promiň nechtěl jsem tě vzbudit*
Řekl omluvně sugawara. Snažil se něco říct ale přišel doktor rychle jsem se postavil abych se dozvěděl jak na toVšichni *hinata shoyo... Vy jste jeho přátelé?* VšichnTaksme kývli na souhlas *váš přítel byl silný až do konce, ale bohužel to nezvládl. Ztratil spoustu krve a hodně rychle. Je mi to líto* s těmito slovy odešel a já vyběhl s pláčem z nemocnice bez bundy. Nepřestal běžet nestál na osamoceném mostu. Voda zuřivě proudila kvůli nedávnému sněžení. Kageyamovy oči byli otupělé pláčem. Nahrávač položil jednu nohu na cihly. Teď je tak blízko hinaty. Stačí jeden krok a můžu být s ním. Konečně mu můžu říct že ho také miluji. Za to to stojí. Udělal jsem krok a pak už jenom tma.

Tak teď už jenom poslední jedna nebo dvě kapitoly.❤️
Trochu jsem se opozdila protože jsem tu kapitolu musela upravovat ale jsem zpátky 💫