Život či Smrt

vrána bez křídel

Shoyo se pomalu odplazil s bolestmi po schodech až do pokoje a gabouch dveře. Zase se zhroutil.
___________________________

Pohled kageyama:
Už je to týden se blbec neukázal na tréninku a ani vlastně ve škole. „Teď nemá kdo smečovat moje nahrávky" povzdechl si a dál trénovali příjem. Skončili jsme a já se převlékl do školní uniformy a šel do třídy. „Prvni hodina japonstina.. jak já ji nesnáším" a v tu ránu vidím stát někoho ve dveřích. Koukám překvapeně... Je to hinata... Ale vypadá jinak než před týdnem. Je pohublý, má kruhy pod očima, neusmívá se jako vždy a celkově je pobledlý. Věnuje mi jeden krátký pohled a jde do lavice...
___________________________
Uběhli dva dny a jeho otec jakmile přišel z práce, najedl se a šel zase na pivo. Úkoly od něho začali být čím dál stupidnější a také jich bylo čím dál víc. Zároveň i kopanců. Takhle to pokračovalo týden. Byla neděle večer a shoyo byl v posteli. Najednou se rozrazily dveře a shoyo s bolestí povyskocil jak se lekl. Byl to jeho otec, který mu řekl že jde zítra do školy a odešel. Ráno se vzbudil a nemohl se skoro ani hnout. Hrozně ho to mrzelo, ale radši vynechal ranní trénink. Udělal klasickou rutinu a šel se obout. Sykl bolestí sebemenší pohyb mu způsobil bolest, ale musel to přetrpět. Když Shoyo vcházel do třídy, jen letmo se kouknul na kageyamu a šel si sednout do lavice. Uviděl jeho překvapenou tvář. Celý den se koukal z okna na vrány „mohu taky zase takhle létat?" To byla jeho jediná otázka. Když škola skončila pomalu šel na trénink. Radši se ani nepřevlékal věděl, že ho Daichi pošle sedět na lavičku. A to jsme měli hrát přátelský zápas proti velkému králi. Hrozně mě to mrzelo. Prohrávali jsme 13:20. Druhý tým se divil, že nehraju a občas po mě pokutovali. Byl jsem hrozně smutný, že nemůžu hrát s kageyamou a týmem. Sugawara si toho všiml. Zamával na trenéra ať dá time-out. Suga se na něčem s daichim domlouvali... Suga mě zavolal s velkým úsměvem a růžovými tvářemi. „Chces hrát?" Zeptal se Daichi. Já se jen usmál a kývl hlavou. Ani jsem se nepřevlékl a šel hrát. Stejně jsme prohráli set 21:25. Když jsme začali hrát druhý set, tak se mi začala motat hlava. „Super vyhráváme druhý set" pomyslím si. Kageyama mi nahrává jeho nahrávku a já vyskočím jenže... Najednou se mi zatmělo před očima a já jen slyším ránu...