Život či Smrt

Začátek

Když se ráno hinata probudil udělal svoji každodenní rutinu. A musel dost potichu aby nevzbudil otce, protože když ho vzbudí seřve ho přinejmenším. „supeer" zajásal si v duchu, protože už je venku a otce nevzbudil. Vzal si kolo a rychlosti světla pádil na trénink, který vždy tak miloval. Vždy mu dokázal zvednout náladu. Byl tam o 10 minut dřív a to se nestávalo. Takže musel čekat než přijde Daichi. „doufam, že nebude mít špatnou náladu,jinak bude hrozně naštvanej). Daichi přišel a odemkl tělocvičnu a já se šel do šatny převléct dřív než ostatní. Aby neviděli pár mých modřín na těle. „jsem odpornej" říkám si. Už jdou i ostatní do šatny tak si rychle oblíkám triko a usmívám se jakoby nic. Ranní trénink jsem si hrozně užil, ale hrozně mě bolelo to tělo. Přemýšlel proč mu to udělal a na tváři měl ustaraný výraz. Z myšlenek ho vytrhl teprv sugawara. „Doufam, že budeš i na odpoledním tréninku" usmál se a odešel a já se začervenal. Převléknul jsem se jako poslední a šel do školy. Jak já tu školu nesnášel, hlavně angličtina byla za trest. Byla obědová přestávka a já se šel najíst na střechu, jde nikdo nechodí. Tentokrát mám sebou onigiri. Po škole jdu na trénink a potkám partu druháků, do kterých jsem minule narazil. Zatáhlo mi na záchod (ano tam se mi pokaždé něco stane buď tam potkám nějakého obra, nebo také velkého krále) Jeden nižší, ale zároveň vyšší než já mě chytl zezadu za ruce a já sykl bolestí. Starší kluky který byl pravděpodobně už i Třeťák mě chytl pod krkem a já se snažil dýchat. Když už jsem skoro omdlel pustil mi krk. „kdyby si omdlel nebyla by to zábava" podotknul a já si řekl co by nebyla zábava?! A začal jsem v hlavě panikařit. Ten nejstarší se kouknul na další dva (ano byli tam 4)
Kývl na ně a začali mi pěstmi mlátit do břicha. Potom přestali.
Jedná... Dva... Tři... A slova: kolik ran ještě vydrží
Čtyři... Pět... Šest... A zase : kolik toho vydrží a divně se usmal.
Sedm... Os... A najednou přestal. Někdo totiž ťukal na dveře. Byl to jejich kamarád, který hlídal dveře zvenčí jestli někdo nejde. A toto bylo znamení, že někdo jde a ještě nez zdrhli řekli „počkame si na tebe" usmál se a odešel. Já tam ležel na na zemi s krvácejícím nosem. Těžko jsem se zvedl a oplách si obličej a vyšel ze záchoda jakoby nic. Ale pomalu nešlo ani chodit. Už jsem byl u tělocvičny a za mnou se objevil suga a šli jsme do šatny a tam se převlékali. Sundal jsem si triko a než jsem si uvědomil suga na mě nevěřícně koukal.
„co se ti stalo?!" Zeptal se vyděšeně. „eh..no.. S-spadl jsem že s-schodu" vykoktal ze sebe shoyo. Suga se nevěřícně podival na hinatu a pak kývl. Kdyby tě to bolelo tak řekni. Kývl jsem a šli jsme hrát.

HOLA😁 UZ TO ZACINA BYT POMALU ZAJÍME V PŘÍŠTÍ KAPITOLA ZAČNE JIT NALINKO DO TUHEHO S HINATOU A TÝM ZACINA NECO TUŠIT POKUSIM SE VYDÁVAT KAPITOLI CO NEJCASTEJI MINIMÁLNĚ JEDNU ZA TÝDEN ❤️ JINAK NĚJAKÉ PRIPOMINKY A NAPADY SO BY SE MOHLO JESTE OBJEVIT ZA SHIP NEBO TAK❤️