Život či Smrt

Běh o život

Kageyama mi nahrává jeho nahrávku a já vyskočím jenže... Najednou se mi zatmělo před očima a já jen slyším ránu...
___________________________
Pohled ostatní:
Hinata se snaží o tu jeho smeč. Vyskočí jak nejlíp umí a... Najednou rána. Hinata leží bez pohybu na zemi. Všichni ztuhnem a i druhý tým a koukáme vyděšeně na hinatu. Furt se nezvedá a běžíme k němu. Lehce ho profackujeme, ale furt nic... Zkusíme to ještě jednou a už se probral. Hned sebou cukl a plazil se ke zdi. Kde seděl. Vypadal vystrašeně jako by se nás bál. Šli jsme za ním. Jenže on se postavil. Vypadalo to že má bolestí, ale nevěděli jsme čeho. Vyběhl ven a daichi, sugawara a Oikawa za ním.
___________________________
Zpátky k hinatě:
Jakmile jsem slyšel ránu chtěl jsem se kouknout. Jenže jediné co vidím je tma. Mlhavě slyším hlasy. Kdo to je? Cítím štiplavou bolest na tváři a párkrát se zopakuje. Je to jako od otce. Otevřu oči. Zděsím se...
A rychle se odplazil pryč nechci aby mi ubližovali. Vim jsem ošklivý, zrůda a vye v týmu nepotřebuje. Jen už mě nemlaťte. Všemožné myšlenky se mi honí hlavou a já jsem pořád opřený o zeď. „Oni se přibližují, jdou ke mě" vystrašeně koukám a pomalu se zvednu s velkou bolestí hlavy jak jsem se bouchl. Furt se přibližují, já se rozeběhnu a snažím se jim utéct. Vyběhnu ven bos a utíkám domu. Chvíli mě sledují, ale pak se jim ztratil. Jsem jen kousek od domu a běžím jak o závod i přes tu bolest. Jenže doma nikdo není. Záleží do pokoje, lehnu do postele a usnu. Vzbudí mě až palčivá bolest ruky pak jen cítím tupou bolest. Otevřu oči a tam otec naštvanej, který se mnou hodil o zeď a pravděpodobně mi zlomil ruku. Když odcházel párkrát do mě kopl a já zakřičel bolestí. Otočil se a já si všiml, že má u sebe pistol.  Plazil jsem se podchodech a nemohl jsem tomu uvěřit...

ANO TOTO JE KRATŠÍ 😁ZBYTEK NECHAM NA PŘÍŠTĚ... DOZVÍTE SE JAK TO SKONČÍ S HINATOU, ALE ZDALEKA TO NEBUDE KONEC PŘÍBĚHU 😇