Život či Smrt

kapka naděje

Bude se snažit chodit za Hinatou co nejčastěji a povídat si s ním, ale nesmí na něj tlačit. Nevadí, že nebude odpovídat. Jen si u něj musí vybudovat důvěru.
___________________________
Když se kageyama vrátí do školy. Vyptává se hned Daichiho a sugy co se vlastně stalo. Když mu vše povyprávěli, že už předtím měl na sobě modřiny, které se nastaly omylem. Tak se kageyama chtěl rozbrečet.
Odpolední trénink utekl rychle. Běžel potom hned nemocnice. Povídal si s ním o všem možném. Takhle to šlo dva týdny a kageyama viděl už pokroky, že si může už sednout blíž k němu aniž by se bál. A pak nastal ten den. Hinata mu potichu odpověděl. Byl štěstím bez sebe i když to bylo jedno slovo tak i tak.

HINATY
Každý den za mnou chodil kageyama. A povídal si se mnou. Říkal by svá tajemství. Furt jsem se ho bál, ale ne jako předtím. Uběhli už dva týdny a je ke mě milý *Jak se máš* opta se kageyama. *Bylo i líp* pošeptám a kageyama na mě nevěřícně kouká. Pomalu jsem mu začal důvěřovat. I když jen trochu. Nevypadá jako zlý člověk a nemyslím si, že mu chce ublížit. *Můžu si sednout blíž* zeptá se nervózně kageyama a trochu se začervená. Lehce se usměju a přikývnu.

PO MĚSÍCI
Už jsem tady měsíc a prý by mě měli už brzy pustit. Otce prý ještě nenašli a kageyama furt neví co se stalo. Vlastně nikdo to neví. Ani policie, protože jsem se bál, že to je moje chyba, že zemřeli. Zase u mě sedí kageyama a povídáme si. Teď už normálně. On je jediný s kým se bavím. *Jakmile ne propustí nemám kam jít* pošeptám si pro sebe jenže Tobio to nejspíše slyšel a koukal na mě nechápavým pohledem. *Nemám kam jít když už nemám rodinu* řeknu už trochu hlasitěji. Kageyama se zvedne a odejde. *Řekl jsem něco špatně?* Pomyslím si se smutným obličejem. Za 5 minut je zpátky a na tvářích má odstín červené. *Můžeš zůstat u nás jestli chceš* jeho obličej je celý rudý. Trochu se nad tím pousměju. Vlastně kageyama je jediný komu věřím a s kým se bavím. Ostatní z týmu taky za mnou přijdou, ale nemluvím s nimi. Ještě nemám tolik odvahy, jako strachu.
Uz byl den kdy mě měli pustit z nemocnice a kageyama na mě už čekal. Celkem jsem se bál jít k němu. Ne kvůli tomu, že tam budu s kageyamou, ale kvůli tomu co mě tam čeká. Bojím se, že mě jeho máma nebude mi nadávat nebo něco takového. Tobio mě už vyzvedl a šli jsme pomalu
K němu domů. Když jsme přišli nikdo doma nebyl.
*Sundej si bundu a sundej si boty, ukážu ti tvůj nový pokoj* řekl a usmál se kageyama hinata jen pokyvkl a udělal jak kageyama řekl.
Když si hinata vybalil věci kageyama si sedl vedle *mohu se na něco zeptat?*