Hogwarts Princess

V naprostém pořádku

,, Vážně ti je dobře? Nevypadáš tak." strachoval se Theodore stále držíc její tašku a bedlivě ji pozoroval.

,, Jasně, že jí je dobře, nemusíš to zveličovat." mávla nad tím rukou Bellatrix, která postřehla Cynthiino mírné přikývnutí.

,, Můžeš u ní přes noc zůstat?" podíval se prosebně Theodore na Bellu, která na něj společně s ostatními vytřeštila oči.

,, Co prosím?!"

,, To je dobrý Theo, nejsem malé dítě." vložila se do jejich rozhovoru Cynthia a neunikl jí mírný úsměv na tváři.

,, Jo to není, radši by ses měl bát toho, že jsi dneska nic nejedl." přidal se do toho Terrence, za což schytal od jmenovaného pohlavek.

,, Jste jak malé děti." zakroutil nad nimi hlavou Rodolphus a po vyřknutí hesla, vešel jako první do společenské místnosti Zmijozelu.

Panovalo tu velké přítmí a to nejen z důvodu, že se tahle společenka nacházela u jezera.

Cynthia si pro opuštění ošetřovny vybrala čas chvíli před večerkou.

,, Nemám tě doprovodit?" zeptal se jí Theodore a Lucius se rozesmál, což mnohé z nich překvapilo.

,, Nemám tě doprovodit, nemám jít s tebou do postele, nemám tě ochránit a nechceš ode mě sex?" začal Theodorea napodobovat pisklavým hlasem a nakloněnou hlavou na boku.

Celá jejich skupinka krom jmenovaného se rozesmála, Theodore ho doslova zabíjel pohledem. Jako první se uklidnila Bellatrix s Rodolphusem, který se nato vypravil nahoru po schodech do svého pokoje. Lucius ho dohnal a Johnny s Terrencem jej následovali.

Theodore se na ni usmál a podal jí tašku. ,, Děkuju." oplatila mu úsměv a chvíli ho pozorovala, jak vybíhá schody.

Bellatrix ji obejmula okolo ramen a pravila: ,, Musíme jít." Cynthia přikývla a šla za ní. Zastavili se až u Belliného pokoje. ,, Zvládneš to, že?" i když obě už znaly odpověď předem, musela se zeptat. 

,, Dobrou." řekla Cynthia místo odpovědi a zmizela v tmavých chodbách.

Bellatrix mezitím zatáhla za kliku a ihned byla obklopena dvěma čarodějkami čistokrevného původu. Ušklíbla se a všechno jim pověděla.

Cynthia se ocitla ve svém pokoji a následně i v koupelně, po jejíchž dveřích sjela a z jejích očí se začaly valit slzy. Nechápala to, nechápala je, své rodiče. Tři roky jim nevadilo v jaké je koleji, až teď, zjistili s kým se baví, zakázali jí to, neposlechla, byla jejich zklamáním, měla prý být Moudrým kloboukem zařazena do jiné koleje, označili ji za zrádkyni své krve, krvezrádkyni a to bolí, zvlášť od vlastních rodičů, kteří vás celý váš život vychovávali. Nebyla to pravda, všem tvrdila, že je v naprostém pořádku, ale v tenhle moment bylo lepší lhát. Rukávem si utřela slané slzy a chytla se kliky, aby se mohla zvednout. Rukama se opřela o umyvadlo a po chvíli otočila kohoutkem. Umyla si obličej a nechala chvíli vodu téct mezi prsty.

Najednou něco spadlo.

Cynthia polekaně otevřela oči a rozhlédla se. Spadlý nůž, jenž ležel ještě před vteřinou na umyvadle, zvedla a vrátila na jeho původní místo. Pak se vydala do pokoje, kde ulehla do postele a zavřela oči. A přesto jí po tváři stekla slza, když si uvědomila, že se jí vždy zdálo o její šťastné rodině.