Hogwarts Princess

Voldemort

Malý Visánek

Bellatrix Druella Blacková pokorně klečela na kolenou před svým pánem a svůj pohled upírala k zemi.

Tom Raddle, Voldemort ji obcházel a měřil pohledem. ,, Jak mohu vědět, že si zaslouží být mezi mými spojenci?" tvrdě se podíval na jejího otce, Cygnuse Blacka.

Ten si odkašlal, ale místo aby z jeho úst vyšla odpověď, stihl to někdo jiný.

,, Můj Pane, omluvte mi mou opovážlivost, ale já jsem nejlepší studentkou ze Zmijozelu. Mé moci se nikdo z nich nevyrovná." promluvila nejstarší dcera rodiny Blacků pevným hlasem. ,, Bylo by mi neskonalou ctí Vám sloužit."

,, Můj Pane za svou dceru se můžu zaručit. Už jako malá snila o tom, že jednou padne do Vašich služeb, je více než ochotná vstoupit k Smrtijedům a vyhladit všechny nepřátele." dodal za ni Cygnus Black, který stál za Bellatrix.

,, Znamená to, že by jsi splnila jakýkoliv úkol? Byla by jsi i schopná zabít krvezrádce a motáky, pocházející z rodu Blacků?" zeptal se Pán Zla a Bellatrix se ušklíbla.

,, Ovšemže, ale nejdříve bych začala tím krvezrádcem Siriusem Blackem," jeho jméno vyprskla, jako by to byl nějaký odpad.  ,, který místo podpory Vás ubírá vědomosti od toho neschopného Brumbála, nehledě na to, že se baví s mudlovskými šmejdy a krvezrádci."

Pán Zla pokýval hlavou a lehce se z jeho úst vytvořil nepatrný pokřivený úsměv.  ,, Takže pochybuješ, že by mohl někdy dobrovolně zavítat do mých řad?"

,, Ten by raději byl i obyčejným mudlou, než být mezi námi." uchechtla se a poté si přitiskla dlaň na ústa, jako by jsi až teď uvědomila, co řekla.

Cygnus Black zbledl o několik odstínů a doufal, že za opovážlivost jeho dcery je nepostihne trest, nebo hůř smrt.

Voldemort se k jejich překvapení zasmál a zastavil se před ní. ,, Upřímnost ti pravda nechybí, jen pozor, aby jsi si to nespletla později s drzostí."

,, Můj Pane, už se to nestane, přísahám, já-"

Přerušil ji pozvednutím ruky. ,, Vstaň a pověz mé dítě. Dokázala by jsi mi sehnat někoho z čistokrevného rodu, někoho, kdo by byl hoden se ke mně přidat?" bedlivě ji pozoroval a Bellatrix nevěřila svým očím, vždyť ona se teď nabízela.

,, Můj Pane, já bych byla velmi potěšena a..."

,, Nemyslel jsem tebe, Bellatrix Druello Blacková." Voldemortův hlas se zvýšil, načež Bellatrix se strachem svěsila ramena a sklonila hlavu. ,, Nemám dojem, že by jsi mi nyní v mých řadách byla užitečná, když nedokážeš zařídit ani tohle." obrátil se k ní zády a usadil se na židli, připraven je vyhodit.

Bellatrix kypěla zlostí. Měla jedinou možnost, nechtěla sice ohrozit svou rodinu, ale povědět tohle, by znamenalo, moct se k němu přidat a navíc někdy by se to mohl dovědět od někoho jiného. ,, Dokážu můj Pane, dokážu dostat do Vašich řad dědice Zmijozelu." pronesla a zpozorovala JEHO zaujetí, což se jí hodilo. ,, Přesvědčila jsem ji, nakázala jsem jí, aby o sobě tvrdila, že není dědičkou Zmijozelu. Přesvědčím ji i o tom, že sloužit Vám je lepší, než se bouřit s Brumbálem. Přivedu Vám ji sem."

,, Jak se jmenuje?" ozvala se z jeho úst otázka, znějící spíše jako rozkaz.

Opravdu tohle chtěla? Poslouchat na slovo?

,, Cynthia Precious můj Pane." oznámila a Voldemort byl v tu chvíli zjevně překvapen, měl ve svém domě dědice a nevěděl o tom.

,, Zavolej Ragenu." obrátil se proto k Cygnusovi, který bez váhání splnil úkol a nechal je samotné.

,, Přátel se s ní a zjisti mi o ní vše."

,, Ano můj Pane, ale-"

,, Použij veškeré možné prostředky." dodal, s čímž se spokojila.

,, Můj Pane, volal jste mě již?" otevřela dveře a vešla dovnitř Ragen. Na chvíli se poklonila, než se opět narovnala.

,, Ano, ale jde to o soukromou věc." podíval se na Cygnuse, který vyzval svou dceru k odchodu. ,, A Bellatrix?" jmenovaná se k němu otočila a vyčkávala, co z něj vypadne. ,, Tvé přijímání do mých řad proběhne tento pátek v pět hodin odpoledních. Nezpozdi se a nezklam mě."

Bellatrix se potěšeně usmála a nadšeně přikývla, než opustila místnost. Po chvíli ještě když kráčela po chodbách, zaslechla řvoucí hlas Rageny a hlasité nadávky jejich Pána, zklamala ho.

Ano, chtěla k němu patřit, chtěla ho poslouchat na slovo a už se nemohla dočkat dne, kdy někdo bude muset poslouchat ji a také dne, kdy jí Pán Zla nakáže někoho mučit a když ten den nadešel, nebylo šťastnějšího dne.

A kdyby Smrtijedi uměli vyčarovat patrona a přitom myslet na dobu, kdy byly nejšťastnější, Bellatrix by myslela na tuto.