Hogwarts Princess

Nástupiště Devět a třičtvrtě

Cynthia se opírala o jeden sloup z mnoha na nástupišti a zívla. Okolo ní už jen chodili poslední žáci a odcházeli s rodiči.

,, Kde máš rodiče?" zeptal se jí někdo zpoza zad a Cynthia se tam otočila. Před ní postávala blondýna s modrými u konců roztrženými riflemi a s jemně růžovým lehce prosvítajícím tílkem. Na jednom rameni jí spočívala malá hnědá kabelka s třásněmi.

,, Asi se zdrželi v práci." pousmála se na ni Cynthia a blondýnka přikývla a rozhlédla se.

,, To můj táta očividně taky." obě se zasmály a nevěděly čemu.

,, Jsem Marlene." podala jí blondýnka ruku a Cynthia ji přijala a když vyslovila své jméno, potřásla jí. ,, Jsem Nebelvír, ty jsi ze Zmijozelu, že?" byl to spíš fakt než otázka, přesto Cynthia vyslovila ano.

,, Jak to víš?" zeptala se a blondýnka se usmála.

,, Všichni o tobě dost mluví. Nebelvírští jsou docela drbny. Málokdo se ukáže jako dědic Bradavic."

Cynthia přikývla, než na ni vytřeštila oči s jasným: ,, Co?!"

,, No, jak pořád přece chodíš za Brumbálem, kde zkoušíš svou magii a tak, nedělej, že jsi překvapená, že to někdo ví, musela jsi vědět, že to ty obrazy někomu vyžvaní." pokrčila rameny Marlene a natáhla krk, aby se případně podívala, jestli tam někdo je.

Blondýnka si z kabelky vzala papír a něco, co Cynthia vídávala pouze v dědově mudlovské pracovně. Dlouhou věc s tupým koncem, ve kterém se ale objevilo něco ostrého, když se zmáčklo to tlačítko nahoře. Něco tam napsala a podívala se na Cynthii. ,, Tady," podala jí papírek a vtiskla jí ho do dlaně, ,, Moje adresa, když budeš něco chtít, napiš." s tímto udělala Marlene krok vzad a obešla ji.

Cynthia se obrátila a spatřila blondýnku v objetí hnědovlasého muže, který se k ní i sklonil a pomohl jí s kufrem. Cynthia se smutně usmála, když spatřila, jak se jí vyptává na různé věci.

Ale pořád tu byla jedna věc. Proč jí Brumbál neřekl, že je dědičkou Zmijozelu. Věděla, že má zvláštní moc, myslela, že přirozeně to má z její rodiny, ale že by byla dědičkou? Proč se to dozvěděla až teď a ostatní jí to neřekli. A co Bella?

Cynthia zalapala po dechu, možná proto se jí omluvila, chtěla si ji pojistit jako kamarádku.

,, Cyn?" otočila se za tím hlasem a spatřila svou babičku.

,, Ahoj, kde je máma s tátou?" Kelie Ferksové se mihl v tváři smutný výraz, než k ní přistoupila blíž.

,, Nestihli to, mám tě vzít já." podala jí ruku babička a Cynthia ji přijala, načež se přemístili.

Ve stejný moment na nástupiště doběhla žena v šedém uplém triku a černou sukní, na které byly vyšity vzory. Sukně sic byla dlouhá, ale nepovlávala za ní. Udýchaně se opřela o jeden ze sloupů a snažila se zklidnit svůj dech, bylo vidět, že běžela už delší dobu. Rozhlédla se po nástupišti a rukama si vjela do vlasů, přišla pozdě, příliš pozdě. Chvíli se jen tak po něm procházela, než si všimla papírku pohozeného na zemi. Přečetla si ho a bez váhání vyšla z nástupiště, aby se mohla přemístit na onu adresu.

Mezitím se Cynthia ocitla neznámo kde.